Kdyby se Antonín Dvořák mohl přijít podívat na provedení svého Sedmého kvartetu do Anežského kláštera, nejspíš by ho překvapilo, že je na plakátech uvedeno stejné kvarteto jako při světové premiéře. První veřejné provedení hrál soubor vedený profesorem a později ředitelem pražské konzervatoře Antonínem Bennewitzem. Na Dvořákově Praze pak vystoupí přední české kvarteto, které si od něj vypůjčilo jméno. S láskou tak pěstuje odkaz hudebníka, jenž byl spoluzakladatelem Českého kvarteta, a stál tak přímo u kořenů dnešní české komorní hudby. Kromě Kvartetu č. 7, v němž Dvořák upevnil svůj styl, provedou Bennewitzovci také smyčcový kvintet č. 2, který pochází ze stejné doby a tvořil další z milníků autorovy cesty ke slávě. Mezi Dvořákovými kompozicemi dostane slovo Ervín Schulhoff, další ze „čtyřkových“ jubilantů Roku české hudby, jehož hudební invence za Dvořákem v ničem nezaostávala, ale poznamenala ji rozevlátost meziválečné doby i osobnosti autora. První kvartet je dílo ze šťastné éry, kdy se svět otřepal z první světové války i španělské chřipky, Evropa ještě nic netušila o velké hospodářské krizi a objevila jazz. Schulhoff se však ve třetí větě alla Slovacca výslovně hlásí také k živelnosti domácího folkloru.

Bennewitzovo kvarteto je v mezinárodním měřítku špičkovým komorním souborem, což dokládají nejen vítězství ve dvou prestižních soutěžích – v Ósace v roce 2005 a Prémio Paolo Borciani v Itálii v roce 2008 –, ale i pochvalné hlasy kritiky. Již v roce 2006 německý Frankfurter Allgemeine Zeitung napsal: „... obdivuhodná byla vedle zřetelné strukturace hudby zvukově krásná tónomalba a intonační čistota provedení. Jen velmi zřídka člověk zažije takto umně a efektně znějící harmonie...Veliké umění.“ Také na domácí scéně získal soubor mnohá ocenění. V roce 2004 bylo Bennewitzovo kvarteto vyhlášeno laureátem Českého spolku pro komorní hudbu při České filharmonii a v roce 2019 soubor převzal cenu Classic Prague Awards za nejlepší komorní výkon roku.

Kvarteto pravidelně koncertuje na významných českých i zahraničních podiích (Wigmore Hall Londýn, Musikverein Vídeň, Konzerthaus Berlín, Théâtre des Champs-Elysées Paříž, The Frick Collection New York, Seoul Art Center, Rudolfinum a dalších) a vystupuje také na festivalech Salzburger Festspiele, Luzerne Festival, Rheingau Musik Festival, Kammermusikfest Lockenhaus, Dvořákova Praha a Pražské jaro. Soubor navázal uměleckou spolupráci s vynikajícími umělci jako Alexander Melnikov, Vadim Gluzman, Jean-Yves Thibaudet, Krzysztof Chorzelski, Danjulo Ishizaka, Pietro de Maria a dalšími.

Zvláštní potěšení přináší Bennewitzovu kvartetu působení na domácí hudební scéně. Velmi si cení spolupráce s Českou filharmonií a jejím bývalým šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem při provedení Koncertu pro smyčcové kvarteto a orchestr Bohuslava Martinů, jakož i setkání se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a dirigentem Michaelem Sanderlingem, s nímž kvarteto provedlo skladbu Absolute Jest Johna Adamse. Pro Českou televizi natočilo kvarteto v ojedinělém prostoru Vily Tugendhat oba smyčcové kvartety Leoše Janáčka a Český rozhlas pravidelně zaznamenává významné koncerty souboru.

Bennewitzovo kvarteto se zaměřuje na ojedinělý výběr repertoáru. V roce 2012 a 2015 provedlo v jediném večeru kompletní šestici Bartókových kvartetů na festivalu Maggio Musicale Fiorentino a ve švédské Uppsale. V lednu roku 2014 v berlínském Konzerthausu uvedlo ve světové premiéře skladbu Slavomíra Hořínky Songs of Immigrants. U společnosti Supraphon vydalo v roce 2019 nahrávku se skladbami židovských perzekvovaných autorů (V. Ullmann, H. Krása, E. Schulhoff a P. Haas).

V sezoně 2023/24 se Bennewitzovo kvarteto vrátí na řadu evropských pódií (Stuttgart, Mannheim, Heidelberg, Linec, Bilbao) a bude debutovat v Klagenfurtu, Darmstadtu a Duisburgu. Kvarteto bude opět koncertovat ve Spojených státech a Kanadě a bude pokračovat v různých koncertních projektech v České republice včetně spolupráce na souborném provedení Dvořákových smyčcových kvartetů v rámci festivalu Dvořákova Praha, koncertu v komorní řadě FOK a v Českém spolku pro komorní hudbu. Soubor v současné době připravuje vydání nového CD, na kterém zazní smyčcové kvartety „těch, kteří spolu hrávali“ – Haydna, Mozarta, Vaňhala a Dittersdorfa.

Soubor nese již od roku 1998 jméno houslisty a ředitele Pražské konzervatoře Antonína Bennewitze (1833–1926), který se zasloužil o vytvoření české houslové školy. Mezi jeho žáky patřil Otakar Ševčík, František Ondříček, ale také Karel Hoffmann, Josef Suk a Oskar Nedbal, jimž dal podnět k založení slavného Českého kvarteta.

zdroj: www.bennewitzquartet.com

Wies de Boevé, držitel prvních cen z šesti mezinárodních hudebních soutěží, patří k nejúspěšnějším kontrabasistům současnosti. V roce 2015 se stal prvním kontrabasistou, který zvítězil v jubilejním 40. ročníku Německé hudební soutěže. O rok později získal první cenu i cenu publika na 65. ročníku hudební soutěže ARD a v roce 2017 obdržel první cenu na renomované Bottesiniho soutěži.

Je prvním kontrabasistou Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, a má tak tu čest spolupracovat s největšími dirigenty současnosti. Hrál také s dalšími renomovanými tělesy, jako jsou Berlínští a Vídeňští filharmonikové, amsterdamský Královský orchestr Concertgebouw či Londýnský symfonický orchestr.

Wies de Boevé s oblibou provádí zřídka hrané skladby pro sólový kontrabas. Rád vystupuje jak na koncertech s orchestrálním doprovodem, tak na recitálech s klavírem. Jeho první CD s repertoárem z 19. a 20. století vyšlo v roce 2016 u vydavatelství GENUIN. V lednu 2020 vydala společnost Warner Classics jeho druhé album Via Bottesini s kontrabasovými koncerty italského virtuosa Giovanniho Bottesiniho. Společně s hudebníky, jako jsou Isabelle Faust, Lorenzo Coppola a Reinhold Friedrich, nahrál pro label Harmonia Mundi Stravinského Příběh vojáka. Jako komorní hráč hostuje na renomovaných festivalech, kde vystupuje s Janine Jansen, Brunem Giurannou, Christophem Coinem, Christianem Poltérou a Pascalem Moraguèsem.

Wies de Boevé přednáší na Zürcher Hochschule der Künste v Curychu a je profesorem na Escuela Superior de Música Reina Sofía v Madridu. Vyučuje na Orchestrální akademii Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, vede mistrovské kurzy po celém světě – včetně každoročního mistrovského kurzu na Akademii Tibora Vargy v Sionu – a od roku 2013 pedagogicky vede hudebníky Orchestru mládeže Evropské unie.

Anežský klášter na Františku je považován za první gotickou stavbu nejen v Praze, ale v Čechách obecně. Byl založen králem Václavem I. v letech 1233–34 z podnětu jeho sestry, přemyslovské princezny Anežky pro řád klarisek, který Anežka uvedla do Čech a jehož byla první představenou. Předchůdcem kláštera byl špitál. Klarisky vznikly původně jako odnož řádu sv. Františka z Assisi, klášteru se kdysi také říkalo Pražské Assisi. Anežka byla mimořádnou duchovní osobností 13. století. Kromě tohoto kláštera klarisek, kde se stala abatyší, založila i jediný český církevní řád - špitální řád křižovníků s červenou hvězdou. Anežka Česká byla svatořečena v r. 1989.