W. A. Mozart: Don Giovanni, předehra k opeře, K. 527
W. A. Mozart: Koncert pro klavír a orchestr č. 20 d moll, K. 466
Antonín Dvořák: Slovanské tance, I. řada, op. 46, B. 83
Rozloučení s Dvořákovou Prahou bude mít charakter opravdového grand finale. Své síly při něm spojí rezidenční festivalový orchestr Česká filharmonie a rezidenční umělec Dvořákovy Prahy Sir András Schiff. Ten se představí nejen jako klavírista, ale pro někoho možná trochu překvapivě také v roli dirigenta. Kdo však zná jeho kreace v čele orchestru Capella Andrea Barca (kryptogram Schiffova jména), nemůže být zaskočen a ví, že skutečně je na co se těšit. Vrcholné i oblíbené kompozice Wolfganga Amadea Mozarta a Antonína Dvořáka se tak zalesknou ve špičkovém podání svrchovaných interpretů.
Brány k Mozartově hudbě dvakrát otevřou dramatické akordy d moll. Poprvé to bude v předehře k opeře Don Giovanni, jejíž světová premiéra ve Stavovském divadle dává Praze dodnes fantastickou mozartovskou auru. Osudově znějící orchestr v d moll zahájí i nádherný klavírní koncert, který snad ještě více připomene, že Mozartovu hudbu ani ve vážných chvílích neopouští strhující energie.
Úplný závěr festivalu bude patřit první řadě Slovanských tanců, které působí dojmem, jako by je Dvořák napsal jen tak mimochodem ve chvíli velké radosti. Nádherně vypracované skladby skrývají pod spontánním povrchem dílo mistra, který si v hudbě může dovolit prakticky cokoliv. Mimochodem toto provedení společně s provedením II. řady Slovanských tanců v podání Bamberských symfoniků s Jakubem Hrůšou bude neuvěřitelně prvním provedením tohoto Dvořákova díla v orchestrální podobě v historii festivalu. I tato skutečnost podtrhuje rezidenční roli obou orchestrů i Sira Schiffa v rámci festivalu Dvořákova Praha 2021.
Sir András Schiff se narodil roku 1953 v Budapešti. První lekce klavíru absolvoval v pěti letech u Elisabeth Vadász. Později pokračoval ve studiu na Akademii Franze Liszta v Budapešti u profesorů Pála Kadosyho, Györgye Kurtága a Ference Radose, v Londýně pak u George Malcolma
Významnou součást jeho aktivit představují sólové recitály, zejména souborná provedení klavírních děl Bacha, Haydna, Mozarta, Beethovena, Schuberta, Chopina, Schumanna a Bartóka. Od roku 2004 provedl ve více než dvaceti městech kompletní cyklus klavírních sonát Ludwiga van Beethovena v chronologickém pořadí. Jejich živé nahrávky z curyšské Tonhalle (ECM) získaly nejvyšší ocenění.
Za nahrávku Variací Es dur Roberta Schumanna (ECM) Schiff obdržel International Classical Music Award 2012 v kategorii Sólový nástroj – Nahrávka roku. Na podzim 2017 vydal album, na němž spolu s manželkou Yuuko Shiokawou (housle) interpretuje díla Johanna Sebastiana Bacha, Ferruccia Busoniho a Ludwiga van Beethovena. Roku 2019 pak realizoval nahrávku s klavírními díly Franze Schuberta. Jeho nejnovější nahrávky pocházejí z posledních dvou let: album s komorní hudbou ve spolupráci s klarinetistou a skladatelem Jörgem Widmannem obsahuje dvě klarinetové sonáty, op. 120 Johannese Brahmse a Widmannova vlastní Intermezza pro klavír, která autor Schiffovi věnoval. Nejnovější album s nahrávkami dvou klavírních koncertů Johannese Brahmse, pořízenými na klavír Blüthner, Schiff realizoval roku 2021 ve spolupráci s Orchestra of the Age of Enlightenment.
Nakladatelství Bärenreiter a Henschel roku 2017 společně vydala Schiffovu knihu Music Comes from Silence, obsahující klavíristovy eseje a rozhovory s Martinem Meyerem.
Sir András Schiff vystupuje se světově nejvýznamnějšími orchestry a dirigenty. Dlouhodobě se zaměřuje na provádění Bachových, Mozartových a Beethovenových klavírních koncertů v roli dirigenta. Roku 1999 založil vlastní komorní orchestr Cappella Andrea Barca, s nímž úzce spolupracuje jako dirigent i sólista, podobně jako s Evropským komorním orchestrem.
Sir András Schiff je od raného mládí nadšeným komorním hráčem. V letech 1989–1998 řídil festival komorní hudby Musiktage Mondsee, který si získal vysoké mezinárodní uznání. Spolu s Heinzem Holligerem se v letech 1995–2013 podílel na uměleckém vedení přehlídky Ittinger Pfingstkonzerte ve švýcarském Kartause Ittingen. Od roku 1998 se v Teatro Olimpico ve Vicenze pod jeho vedením koná koncertní cyklus Omaggio a Palladio.
Na jaře 2011 na sebe Schiff upoutal pozornost díky svému odporu ke znepokojivému politickému vývoji v Maďarsku. Vzhledem k následným útokům na svou osobu ze strany některých maďarských nacionalistů se rozhodl ve vlasti již nevystupovat.
Sir András Schiff získal řadu mezinárodních poct. Jako mimořádný beethovenovský interpret byl v červnu 2006 jmenován čestným členem Beethovenova domu v Bonnu. V září 2008 obdržel medaili Wigmore Hall za svou třicetiletou hudební činnost. Je rovněž držitelem Ceny Roberta Schumanna města Zwickau za rok 2011. V lednu 2012 mu Mezinárodní nadace Mozarteum udělila Zlatou Mozartovu medaili. V červnu následujícího roku obdržel Řád za zásluhy v oblasti vědy a umění. V témže roce byl jmenován čestným členem vídeňského Konzerthausu a mimořádným členem Balliol College (Oxford). Roku 2012 obdržel od Spolkové republiky Německo Velkokříž za zásluhy s hvězdou. V prosinci 2013 získal nejvyšší ocenění Královské filharmonické společnosti v Londýně, Zlatou medaili za mimořádné hudební výkony. V červenci 2014 mu Univerzita v Leedsu udělila čestný doktorát a v březnu 2018 mu Jeho královská Výsost princ Charles udělil titul prezidenta Royal College of Music. V červnu 2014 jej královna Alžběta II. jmenovala rytířem bakalářem za zásluhy o hudbu. Od prosince 2014 je čestným občanem města Vicenza. V červnu 2022 mu byla udělena Bachova medaile města Lipska jako „jednomu z nejvýznamnějších bachovských interpretů naší doby“.
Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.
