Život je pestrý karneval, fantastické putování a nakonec člověk obejme celý vesmír. Příslušníci tří generací českých skladatelů tvoří tři milníky na cestě k české moderně: od velkého klasika Antonína Dvořáka přes jeho zetě a symbolistu Josefa Suka až k jeho příteli a žhnoucímu dramatikovi Leoši Janáčkovi. Dvořák napsal své tři koncertní předehry jako obraz lidského života, v němž Karneval není ani tak obrazem nespoutaného veselí jako spíš nepředvídatelnosti osudu a pestrého střídání událostí. Suk se ve Fantasii odpoutal od klasických schémat a vydal se na cestu ke svým velkým a citově rozechvělým symfonickým skladbám. Janáček Glagolskou mší takřka uzavřel svoje velké dílo, její premiéra ve funkcionalistickém pavilonu v Brně jako by ji už spojovala s dalekou budoucností mladého Československa.

Koncert je jedním z programových pilířů oslav právě probíhajícího Roku české hudby. Zahrnuje – s výjimkou Bedřicha Smetany a Bohuslava Martinů, kteří dostanou svůj prostor na dalších koncertech letošního festivalu – kompozice světově nejproslulejších českých autorů, jejichž díla se stala součástí konstantního repertoáru. A když k tomu přičteme hvězdnou interpretační sestavu v čele s Jakubem Hrůšou, houslistkou Julií Fischer, Českou filharmonií a Pražským filharmonickým sborem, před nimiž budou v roli pěveckých protagonistů Janáčkovy Glagolské mše stát Corinne Winters, Bella Adamova, Davit Butt Philip, Brindley Sherratt, pak poklona českému hudebnímu dědictví vyvolává velká očekávání.

Svůj první koncert odehrála Česká filharmonie 4. ledna 1896 v pražském Rudolfinu pod vedením Antonína Dvořáka a s jeho skladbami na programu. V roce 2024 získala v anketě britského časopisu Gramophone titul „Orchestr roku“. Největší devizou, pro kterou je ve světě oceňována, je nenapodobitelná interpretace děl českých skladatelů a zvláštní vztah k hudbě Brahmse, Čajkovského a Mahlera, který orchestr dirigoval v roce 1908 při světové premiéře své 7. symfonie. V současné době nahrává kompletní cyklus Mahlerových symfonií s šéfdirigentem a hudebním ředitelem Semjonem Byčkovem pro vydavatelství Pentatone.

Historie České filharmonie je mimořádná a hrdá také díky poloze v samém srdci Evropy a politické historii České republiky, pro kterou se stala silným symbolem Smetanova Má vlast. Rok 2024 byl Rokem české hudby, připomínaným každých deset let, a tentokrát byl věnován především dvoustému výročí Smetanova narození. To si Česká filharmonie připomněla sérií koncertů na festivalu Smetanova Litomyšl, včetně vzácného koncertního provedení jeho opery Libuše pod vedením hlavního hostujícího dirigenta Jakuba Hrůši.

Dalším příspěvkem České filharmonie a Semjona Byčkova k Roku české hudby byl „dvořákovský festival“ – souborné provedení tří předeher, instrumentálních koncertů a posledních tří symfonií Antonína Dvořáka jak v Praze, tak na turné po Jižní Koreji, Japonsku, Španělsku, Rakousku, Německu, Belgii a Francii. Vrcholem Roku české hudby v podání Semjona Byčkova a České filharmonie byly tři koncerty v newyorské Carnegie Hall.

Vedle České studentské filharmonie, Orchestrální akademie a Ceny Jiřího Bělohlávka pro mladé hudebníky se komplexní vzdělávací strategie věnuje více než 400 školám, které přivádějí do Rudolfina všechny věkové kategorie – některé cestují až čtyři hodiny – aby si vyslechly koncerty a zúčastnily se workshopů. Inspirativní hudební a písňový program pod vedením zpěvačky Idy Kelarové pro rozsáhlé romské komunity v České republice a na Slovensku pomohl najít hlas řadě dětí ze sociálně vyloučených rodin.

Dalším těžištěm repertoáru orchestru – propagujícího mimo jiné tvorbu Martinů a Janáčka – jsou skladby etablovaných i soudobých českých autorů. Na podnět Semjona Byčkova na začátku jeho prvního funkčního období obdrželo objednávku děl pro Českou filharmonii devět českých a pět zahraničních skladatelů – Detlev Glanert, Julian Anderson, Thomas Larcher, Bryce Dessner a Thierry Escaich.

zdroj: Česká filharmonie

Jakub Hrůša je šéfdirigentem Bamberských symfoniků a hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie a Orchestru dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia. Od podzimu 2025 se ujme funkce hudebního ředitele Královské opery Covent Garden v Londýně.

Jako hostující dirigent často vystupuje s nejvýznamnějšími světovými orchestry, například s Berlínskou, Vídeňskou, Mnichovskou a Newyorskou filharmonií, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Symfonickým orchestrem NHK, Chicagským a Bostonským symfonickým orchestrem, orchestry Lipského Gewandhausu a Lucernského festivalu, s Royal Concertgebouw, Mahlerovým komorním orchestrem a Clevelandským orchestrem, Orchestre Philharmonique de Radio France, Staatskapelle Dresden, Orchestre de Paris a curyšským Tonhalle Orchester.

Řídil operní inscenace ve Vídeňské státní opeře, Královské opeře, Pařížské národní opeře, Curyšské opeře a na festivalu v Glyndebourne. V roce 2022 debutoval na Salcburském festivalu s novou inscenací Káti Kabanové.

Za nahrávky s Bamberskými symfoniky získal řadu ocenění: v roce 2023 cenu ICMA za První symfonii Hanse Rotta, o rok dříve tutéž cenu za Brucknerovu Čtvrtou symfonii, dále Výroční cenu německých gramofonových kritiků za Mahlerovu Čtvrtou symfonii a cenu BBC Music Magazine Award za klavírní koncerty Dvořáka a Martinů s Ivo Kahánkem. Snímek houslových koncertů Bohuslava Martinů s Frankem Peterem Zimmermannem pak získal nominace na ceny Gramophone a BBC Music Magazine Award.

Jakub Hrůša studoval na pražské Akademii múzických umění, kde mezi jeho pedagogy patřil Jiří Bělohlávek. Je prezidentem sdružení International Martinů Circle a společnosti The Dvořák Society. Byl inauguračním laureátem Ceny Sira Charlese Mackerrase a v roce 2020 mu Akademie klasické hudby udělila Cenu Antonína Dvořáka. V témže roce spolu s Bamberskými symfoniky získal Bavorskou státní cenu za hudbu. V roce 2023 bylo Jakubu Hrůšovi uděleno čestné členství Královské hudební akademie v Londýně.

zdroj: Bamberger Symphoniker

Julia Fischer patří nejen mezi přední světové houslistky, je rovněž všestrannou hudebnicí, která je známá také jako mimořádná klavíristka, interpretka komorního repertoáru a hudební pedagožka. Narodila se v Mnichově německo-slovenským rodičům. První lekce hry na housle absolvovala ve třech letech, do hry na klavír ji krátce poté začala zasvěcovat její matka Viera Fischer. V devíti letech začala studovat u renomované profesorky houslí Any Chumachenco a později se stala její nástupkyní na Mnichovské univerzitě. Jedním z milníků na počátku její umělecké dráhy se stala cena z mezinárodní soutěže Yehudiho Menuhina v roce 1995. Od té doby vystupuje se špičkovými orchestry po celém světě a často spolupracuje s renomovanými dirigenty, jakými jsou Herbert Blomstedt, Christian Thielemann, Alan Gilbert, Jakub Hrůša, Vladimir Jurowski, Juanjo Mena, Riccardo Muti, Vasily Petrenko, Esa-Pekka Salonen, Thomas Søndergård, Yuri Temirkanov, Michael Tilson Thomas a Franz Welser-Möst.

Julia Fischer v sezoně 2023/2024 absolvuje několik evropských turné, včetně dvou s Academy of St Martin in the Fields, kterou zároveň řídí, dále s Královskou filharmonií a Vasilijem Petrenkem, a také recitálové turné s Julianou Avdějevovou a s Julia Fischer Quartetem. Čeká ji rezidenční pobyt v Praze, během nějž kromě recitálu a kvartetního programu zahraje i komorní skladby ve spolupráci se členy České filharmonie. Julia Fischer byla vybrána jako sólistka televizního koncertu při příležitosti udílení Nobelových cen 2023 ve Stockholmu s Královskou stockholmskou filharmonií a Esou-Pekkou Salonenem. V únoru se vrací k Sanfranciskému symfonickému orchestru a v březnu vystoupí ve světové premiéře Houslového koncertu Daniela Kidaneho s Londýnskou filharmonií a Edwardem Gardnerem.

K vrcholům sezony 2022/2023 patřila rezidenční spolupráce se Staatskapelle Dresden, návraty k Chicagskému symfonickému orchestru s Riccardem Mutim a k Orchestre National de France s Cristianem Măcelaruem. Julia Fischer kromě toho účinkovala v rámci komorních koncertů na přehlídce Schubertiade a oslavila dvacet let spolupráce s violoncellistou Danielem Müllerem-Schottem.

Hudební úspěchy Julie Fischer dalece přesahují její dráhu houslové virtuosky. Je nadšenou komorní hráčkou na housle i klavír, obětavou pedagožkou, zakladatelkou orchestru a uměleckou vedoucí. V roce 2010 založila spolu s houslistou Alexandrem Sitkovetským, violistou Nilsem Mönkemeyerem a violoncellistou Benjaminem Nyffeneggerem soubor Julia Fischer Quartet a v této formaci nadále hojně koncertuje. Její vystoupení v Alte Oper Frankfurt v roce 2010 bylo zároveň jejím klavírním debutem: zatímco v první polovině koncertu zahrála Saint-Saënsův Houslový koncert č. 3, po přestávce přednesla Griegův Klavírní koncert. Záznam tohoto vystoupení je k dispozici na DVD vydaném společností Decca. Další nedílnou součástí jejího hudebního života je pedagogická činnost. Mladé talenty nejen vychovává a vede, ale často po jejich boku i vystupuje. Pravidelně pořádá mistrovské kurzy na Musikferien u Starnbergerského jezera. V roce 2019 založila ve svém rodném Mnichově dětský orchestr Kindersinfoniker, v němž se spojila s Johannesem X. Schachtnerem a klavíristou Henrim Bonamym. Od roku 2024 bude společně se svým kvartetním kolegou Benjaminem Nyffeneggerem působit jako umělecká ředitelka festivalu Boswil Summer ve Švýcarsku.

Julia Fischer během své umělecké dráhy vydala řadu ceněných CD a DVD nahrávek, nejprve u vydavatelství Pentatone a později u společnosti Decca. V roce 2017 se rozhodla vymanit ze zavedených praktik nahrávacího průmyslu a spustila vlastní hudební platformu JF CLUB, která jejím fanouškům a předplatitelům nabízí exkluzivní audio- a videozáznamy, ukázky z nových nahrávek i možnost přímo nahlédnout do její tvůrčí dílny. Na této hudební platformě jsou exkluzivně k dispozici nahrávky Sonáty A dur Césara Francka, Sonáty d moll Karola Szymanowského a Beethovenovo Smyčcové trio c moll. V srpnu 2021 vydala Julia Fischer ve spolupráci s Hänssler Classic limitovanou vinylovou nahrávku Sonát Eugèna Ysaӱe jako exkluzivní edici platformy JF CLUB.

Julia Fischer je držitelkou řady ocenění včetně Spolkového kříže za zásluhy, ceny Gramophone, Německé kulturní ceny a Čestné kulturní ceny města Mnichova. Hraje na housle od Giovanniho Battisty Guadagniniho (1742) a také na nástroj od Philippa Augustina (2018).

zdroj: IMG Artists

Pražský filharmonický sbor byl založen roku 1935 sbormistrem a pedagogem Janem Kühnem. Ve své 91. sezoně je tedy nejstarším českým profesionálním pěveckým sborem. Jeho jméno však rezonuje na předních příčkách i v zahraničí. Aktuálně je oceňován hlavně za interpretaci oratorního a kantátového repertoáru. Od roku 2007 stojí v čele sboru hlavní sbormistr a umělecký vedoucí Lukáš Vasilek. Druhým sbormistrem, který těleso připravuje a vede, je Lukáš Kozubík.

Pod vedením Lukáše Vasilka si sbor vybudoval pozici vysoce uznávaného partnera významných orchestrů. Na domácí scéně dlouhodobě spolupracuje především s Českou filharmonií a na vlastních sborových koncertech se pojí s orchestrem Prague Philharmonia. Ve světovém měřítku mezi jeho hudební partnery patří například Berlínští filharmonici, Vídeňští symfonikové, Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu Hamburk nebo Hongkongský filharmonický orchestr.

Cenné zkušenosti sbírá Pražský filharmonický sbor ze spojení se špičkovými dirigenty, kterými
v nedávné době byli Christoph Eschenbach, Semyon Bychkov, Jakub Hrůša nebo Sir Simon Rattle. Sbor se pravidelně účastní věhlasných hudebních festivalů jako Smetanova Litomyšl, Pražské jaro, Dvořákova Praha nebo Dny Bohuslava Martinů. Za hranicemi působí v posledních letech coby rezidenční sbor operního festivalu Bregenzer Festspiele, kam zavítá i letos.

V 91. sezoně čekají Pražský filharmonický sbor další zajímavé spolupráce se světovými dirigentskými osobnostmi, ať už je to Zubin Mehta, Antonio Pappano, nebo Giovanni Antonini.

Vedle běžné koncertní činnosti se Pražský filharmonický sbor věnuje vzdělávacím projektům. Pro malé posluchače připravuje cyklus edukativních koncertů, a to jak ve školní verzi, tak i pro rodiny
s dětmi. Jejich program klade důraz na zábavnou formu a aktivní zapojení dětí. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii Pražského filharmonického sboru k poctě Soni Červené, díky níž si mohou mladí zpěváci vyzkoušet praxi v profesionálním tělesu, podílet se na velkých hudebních projektech a získat zkušenosti ze spoluprací s předními umělci.

Hlasové kvality sboru dokazuje mimo jiné i bohatý archiv nahrávek, který se každou sezonou rozrůstá. Diskografie obsahuje alba vydaná u společností Pentatone, Decca Classics, Sony Classical nebo Supraphon. Pražský filharmonický sbor získal za natáčecí činnost i několik ocenění, konkrétně od britských časopisů Gramophone a BBC Music Magazine nebo prestižní cenu Diapason d’Or de l’Annèe. První gramofonová nahrávka vznikla v roce 1952 s dirigentem Václavem Talichem a nesla Dvořákovo oratorium Stabat Mater, mezi poslední vydané CD z roku 2023 se řadí Mahlerova Symfonie č. 2 s Českou filharmonií a Semyonem Bychkovem a vlastní album sboru Stravinskij, Janáček, Bartók: Village Stories.

Pražský filharmonický sbor je držitelem ceny Classic Prague Award 2018 za Nejlepší vokální koncert, Ceny České televize – Klasika roku a v roce 2022 se stal laureátem Ceny Antonína Dvořáka za mimořádné umělecké zásluhy, propagaci a popularizaci české hudby. Album Village Stories získalo
v květnu 2024 ocenění CHOC de Classica.

zdroj: Pražský filharmonický sbor

Americká sopranistka Corinne Winters, kterou deník New York Times ohodnotil jako „vynikající herečku a pěvkyni s mimořádným půvabem a vytříbeným projevem“, ztvárnila více než třicet hlavních rolí ve významných operních domech po celém světě.

Sezonu 2023/2024 zahájí jako sólistka Sun Symphony Orchestra při příležitosti otevření nového operního domu Ho Guom v Hanoji ve Vietnamu, poté bude debutovat s Berlínskými filharmoniky ve Dvořákově Stabat Mater a vrátí se k Orchestru dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia s Dvořákovou kantátou Svatební košile, obojí pod taktovkou Jakuba Hrůši. Při svém debutu v Teatro Real si Corinne zopakuje titulní roli v Moniuszkově Halce po boku Piotra Beczały. V této sezoně také debutuje ve Vídeňské státní opeře v titulní roli Rusalky, v níž se na začátku sezony nově představí i v Opéra Royal de Wallonie-Liège. Její další operní angažmá zahrnují návrat ke dvěma jejím profilovým rolím, nejprve k Violettě Valéry v silvestrovském provedení Traviaty v Litevském národním divadle opery a baletu a poté k Madam Butterfly v Opéra Nice Côte d'Azur a San Diego Opera. Sezonu 2023/2024 uzavře debutem na Festivalu v Aix-en-Provence v titulních rolích Gluckových oper Ifigenie v Aulidě a Ifigenie na Tauridě. V nejbližších sezonách ji čekají debuty na festivalu Dvořákova Praha, v Bavorské státní opeře, v Houston Grand Opera, v Berlínské státní opeře a v Metropolitní opeře.

Bezprostředně po triumfálním debutu v titulní roli nové inscenace Káti Kabanové režiséra Barrieho Koskyho na Salcburském festivalu se v sezoně 2022/2023 představila v této své klíčové úloze v Grand Théâtre de Genève, na mezinárodním festivalu Janáček Brno, ve Staatsoper Stuttgart a v Opéra de Lyon. Vrátila se také do Teatro dell'Opera di Roma, kde debutovala jako Blanche de la Force v nové inscenaci Dialogů karmelitek režisérky Emmy Dante pod taktovkou Michele Mariottiho, a debutovala v Palau de les Arts Reina Sofia ve Valencii jako Mimì v Bohémě stejně jako v titulní roli Její pastorkyně. Corinne v sezoně 2022/2023 koncertně vystoupila ve Straussových Čtyřech posledních písních s Bamberskými symfoniky ve vídeňském Musikvereinu pod vedením Jakuba Hrůši a na galakoncertu árií s Andreou Battistonim a Orchestre de Opéra Royal de Wallonie-Liège.

K vrcholům její umělecké dráhy patří titulní role v operách Madam Butterfly a Káťa Kabanová v Teatro dell'Opera di Roma, Čajkovského Jolanta ve Frankfurtské opeře, Giorgetta v Pucciniho Plášti a titulní role v Sestře Angelice v La Monnaie/De Munt, Její pastorkyňa v Grand Théâtre de Genève, Moniuszkova Halka v Divadle na Vídeňce, ženská titulní role v opeře Pelléas a Mélisana v Opernhaus Zürich, Rachel v Židovce a Desdemona v Otellovi v Opera Vlaanderen, Mimì v Bohémě ve Washington National Opera a Violetta v Traviatě v Královské opeře Covent Garden, v Australské opeře, v Hongkongské opeře, v Anglické národní opeře a v Opeře Seattle.

V rámci koncertních vystoupení Corinne zpívala sopránové sólo ve Verdiho Requiem na evropském turné s Monteverdiho sborem a souborem Orchestre Révolutionnaire et Romantique pod vedením Sira Johna Eliota Gardinera. V Berliozově písňovém cyklu Letní noci vystoupila za doprovodu Borusan Istanbul Philharmonic Orchestra a v kompozici Bachianas Brasileiras brazilského skladatele Heitora Villa-Lobose se souborem True Concord. Spolu s tenoristou Matthewem Polenzanim uspořádala recitál pro Nadaci George Londona. Časopis Opera News ji v reakci na toto vystoupení charakterizoval jako „nápadnou tmavovlásku, která dokáže být zároveň bojovnicí i svůdnicí s úchvatným, jedinečně sytě zabarveným sopránem, který ve střední poloze připomíná mezzosoprán, ale ve výškách svítí zářivými barvami“. Vystoupila také na recitálech v rámci New York Festival of Song, Tucson Desert Song Festival a Vocal Arts DC, kde představila španělský písňový repertoár ze svého debutového alba Canción amorosa.

Corinne byla nominována na cenu International Opera Award, získala ceny od nadací Mabel Dorn Reeder Foundation, Marcello Giordani Foundation (1. cena, Cena kritiků, Cena Vero Beach), George London Foundation (Cena George Londona a Leonie Rysanek), Sullivan Foundation (Career Grant), Licia Albanese Puccini Foundation (1. cena) a Gerda Lissner Foundation (2. cena). Dále byla oceněna v rámci soutěží Palm Beach Opera Competition (1. cena), Metropolitan Opera National Council Auditions (národní semifinále, 1. místo New England Region) a je držitelkou grantu organizace Wolf Trap Opera.

Corinne získala magisterský titul v oboru zpěv na Peabody Conservatory a bakalářský titul magna cum laude na Towson University. Poté působila jako rezidenční umělkyně na prestižní Akademii pěveckých umění ve Filadelfii. Jako pedagožka a mentorka se ráda dělí o svou vášeň pro pěvecké umění s organizacemi, jako jsou Opera di Roma's Fabbrica Young Artist Program, YoungArts, Premiere Opera Foundation, National Student Opera Society, The University of Arizona, Towson University a Peabody Conservatory. Pedagogické činnosti se věnuje i soukromě.

zdroj: Corinne Winters

Má „hlas, který dokáže cokoli“, obdařený „teplým, nádherným témbrem“ (Classica), „jiný, okamžitě rozpoznatelný a výjimečný“ (Aktuálně.cz), její „interpretace představuje podmanivý kaleidoskop vokálních výrazových možností“ (Opera Plus).

Mezzosopranistka Bella Adamova se na koncertních a operních pódiích pohybuje s přirozenou lehkostí v širokém rozpětí hudebních období, žánrů od baroka až po současnost, se zvláštním důrazem na umělecko-pěvecký repertoár, který prezentuje v promyšleně zpracovaných recitálových programech.

Bella Adamova získala řadu ocenění na mezinárodních soutěžích: v roce 2022 zvítězila v kategorii oratorium na Mezinárodní pěvecké soutěži v 's-Hertogenbosch. Spolu s klavíristou Malte Schäferem je laureátkou mezinárodní soutěže Franz Schubert a moderní hudba ve Štýrském Hradci v kategorii Lied duo. Získala také hlavní cenu v Mezinárodní soutěži Roberta Schumanna (2021), Cenu Waltera a Charlotte Hamelových na Bundeswettbewerb Gesang v Berlíně, Cenu za českou píseň na Emmy Destinn Awards v Londýně a Cenu Nadace Bohuslava Martinů na Mezinárodní soutěži Antonína Dvořáka. BBC Music Magazine ji nedávno označil za vycházející hvězdu.

Mezi její poslední úspěchy patří debuty na festivalech BBC Proms a Dvořákova Praha s Jakubem Hrůšou a Českou filharmonií v Janáčkově Glagolské mši, de Fallově El amor brujo s Filharmonií Bohuslava Martinů a Robertem Kružíkem, altová sóla v Mahlerově 2. a 8. symfonii se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a Tomášem Braunerem, Mozartovo Requiem se Západočeským symfonickým orchestrem a dirigentkou Alenou Hron a Berliozovo Les nuits d'été s Baborák Ensemble. Na operní scéně se představila v Theater Bielefeld v Carmen jako Mercédès a v Národním divadle v Praze jako Třetí lesní žínka v nové inscenaci Rusalky (režie duo SKUTR / dirigent Tomáš Netopil). Debutovala na festivalu Pražské jaro v sólovém recitálu a vystupovala na významných scénách a festivalech, jako jsou Heidelberger Frühling, Svatováclavský hudební festival (SHF), festival Hudba je..., České centrum New York a Villa Senar, švýcarská rezidence Sergeje Rachmaninova.

V první polovině roku 2025 se Bella Adamova ujme hlavní role Anny v poloscénickém uvedení Sedmi smrtelných hříchů Kurta Weilla s orchestry v dánském Aalborgu a francouzském Lille, zazpívá Mahlerovy Rueckertovy písně a orchestrální písně Almy Mahler s dirigentem Gregorem Mayrhoferem a Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, vystoupí na MHF Kutná Hora, na Litomyšlských hudebních večerech nebo na zámku Žďár nad Sázavou.

S klavíristou Michaelem Geesem vydala dvě kritikou oceňovaná alba – „Blooming“ (2019) a „There is Home“ (2023), které rozvíjí koncept hledání a definování pocitu domova prostřednictvím písní Pavla Haase, Benjamina Brittena, Gustava Mahlera a Modesta Musorgského, volně propojených improvizacemi na vybrané básně.

Bella Adamova se narodila v Grozném v Čečensku a vyrůstala v Praze. Hudební studia absolvovala v Kolíně nad Rýnem, Hannoveru a na londýnské Trinity Laban Conservatoire of Music and Dance, improvizaci studovala na basilejské hudební akademii. Další vzdělání získala v Royaumont Foundation či na Tanglewood Music Center, letní akademii Bostonského symfonického orchestru. Měla tu čest učit se mimo jiné od Anne Sofie von Otter, Christopha Prégardiena, Thomase Hampsona, Simona Keenlysidea, Jana Philipa Schulzeho, Dawn Upshaw, Christiana Immlera, Corinne Winters a Kateřiny Kněžíkové.

zdroj: Agentura Makropulos

David Butt Philip, jeden z nejpozoruhodnějších britských tenorů, se rychle stává oblíbencem na významných mezinárodních pódiích. Jako absolvent programu Jette Parkerové pro mladé umělce debutoval v nedávné době například v roli Stolzinga v Mistrech pěvcích norimberských na scéně Vídeňské státní opery, jako Florestan ve Fideliovi a Princ v Rusalce na jevišti Královské opery Covent Garden, jako Bacchus v Ariadně na Naxu na Mezinárodním festivalu v Edinburghu a v Bavorské státní opeře a zejména v titulních rolích oper Der Zwerg a Lohengrin v Deutsche Oper Berlin, které mu vynesly velké uznání kritiky i publika.

V sezoně 2023/2024 jsou netrpělivě očekávána jeho další vystoupení: debutuje jako Apollo v Daphne Richarda Strausse ve Vídeňské státní opeře a ve Státní opeře Berlín; nastuduje titulní roli v nové inscenaci Lohengrina a zopakuje si roli Stolzinga, obojí ve Vídeňské státní opeře; vystoupí jako Don José v Carmen a Lohengrin v Deutsche Oper Berlin, jako Florestan ve Fideliovi na scéně Bavorské státní opery a čeká jej debut v úloze Cania (Komedianti) v Opera Holland Park. Na koncertním pódiu se připojí ke Staatskapelle Dresden při provedení Mahlerovy Symfonie č. 8 pod taktovkou Christiana Thielemanna a k Berlínským filharmonikům při provedení Dvořákova Stabat Mater pod vedením Jakuba Hrůši. Čeká jej rovněž debut na Mezinárodním festivalu v Bergenu.

V minulé sezoně se představil ve Vídeňské státní opeře jako Laca v Její pastorkyni, jako Stolzing v nové inscenaci Mistrů pěvců norimberských režiséra Keitha Warnera a jako Don José v Carmen. Debutoval rovněž v San Francisco Opera jako Císař v inscenaci opery Žena beze stínu scénografa Davida Hockneyho pod taktovkou Sira Donalda Runniclese a vrátil se do Královské opery jako Princ v nové inscenaci Rusalky ve ztvárnění Natalie Abrahami a Ann Yee. Na koncertních pódiích vystoupil mimo jiné jako Stolzing v Mistrech pěvcích norimberských při svém debutu na Jarním festivalu v Tokiu a v Schönbergových Písních z Gurre s Londýnským filharmonickým orchestrem pod taktovkou Edwarda Gardnera.

Mezi jeho nedávná angažmá patří debut v Metropolitní opeře v roli Grigorije (Boris Godunov) a v roli Laerta v americké premiéře Hamleta skladatele Bretta Deana. Dále se představil jako Boris v nové inscenaci Káti Kabanové na Salcburském festivalu a v Glyndebourne a také v titulní roli Hamleta od Bretta Deana, tentokrát v nové inscenaci Matthewa Jocelyna v Kolíně nad Rýnem. S velkým ohlasem debutoval v titulní roli Zemlinského opery Der Zwerg v nové inscenaci Tobiase Kratzera a jako Lohengrin v Deutsche Oper Berlin. Diváci jej dále měli možnost vidět jako Baccha (Ariadna na Naxu) v Bavorské státní opeře, jako Prince v nové inscenaci Rusalky Christofa Loye, jako Froha (Zlato Rýna) a Essexe v nové inscenaci Gloriany sira Davida McVicara, vše v Teatro Real, i jako Erika (Bludný Holanďan) v Opéra de Lille. Představil se rovněž jako Florestan (Fidelio) v Národním divadle v Praze a následně v Královské opeře ve vyhledávané inscenaci Tobiase Kratzera, kde nahradil nemocného Jonase Kaufmanna. Záznam představení byl následně vysílán na BBC4 a setkal se s velkým ohlasem.

Britské publikum ho vidělo v Královské opeře jako Prince (Rusalka), Grigorije (Boris Godunov), Narrabotha (Salome), v rámci vánočního koncertu pod taktovkou Marka Wiggleswortha, v Anglické národní opeře jako Rodolfa (Bohéma), v nové inscenaci Brittenova Válečného rekviem režiséra Daniela Kramera, za kterou byl nominován na Olivier Award, jako Dona Josého (Carmen) a Pinkertona (Madam Butterfly), v Opeře Holland Park jako hraběte Vaudemont v Čajkovského Jolantě a Folco v Mascagniho Isabeau, v Opeře North jako Lacu v Její pastorkyni a Luigiho v Plášti a konečně v Glyndebourne jako Laerta v premiéře Hamleta a poté v titulní roli téže opery během festivalového turné.

Butt Philip se narodil a vyrůstal v městečku Wells v anglickém hrabství Somerset a působil jako sborista v katedrále v Peterborough. Je absolventem hudebních škol Royal Northern College of Music, Royal Academy of Music, National Opera Studio a programu Samling Artist. Roku 2011 se stal držitelem prestižní ceny Johna Christieho.

zdroj: MWA management

Britský basista Brindley Sherratt je jedním z nejuznávanějších operních pěvců současnosti. Je oceňován pro jeho mimořádný hlas a jevištní projev. Po celém světě se proslavil díky rolím, jako jsou Claggart (Billy Budd), Gurnemanz (Parsifal), Hunding (Valkýra) a Sarastro (Kouzelná flétna) – posledně jmenovanou úlohu ztvárnil již více než stokrát.

K jeho nejvýznamnějším angažmá v sezoně 2023/2024 patří dvojí vystoupení v Bavorské státní opeře: v roli Rocca ve Fideliovi a jako Astradamors v nové inscenaci opery Le Grand Macabre Krzysztofa Warlikowského. Dále vystoupí jako Zebul v nové inscenaci Händelova oratoria Jeptha v režii Olivera Mearse v Královské opeře, jako Sarastro se vrátí do Metropolitní opery a čeká ho rovněž debut v roli Hagena ve Wagnerově opeře Soumrak bohů s Londýnským filharmonickým orchestrem pod taktovkou Vladimira Jurowského. Představí se i v 1. dějství opery Valkýra v Teatro dell'Opera di Roma pod taktovkou Omera Meira Wellbera, v Musorgského Písních a tancích smrti s Orquesta y Coro Nacionales de España v Madridu a na recitálu ve Wigmore Hall s klavíristou Juliusem Drakem.

V uplynulé sezoně Sherratt debutoval v Opéra National de Paris jako Sarastro v Kouzelné flétně a tuto roli si zopakoval i v Royal Opera House. Dále se představil jako Doktor v opeře Vojcek v nových inscenacích v Royal Opera House a na Festivalu v Aix en Provence a jako Swallow ve slavné inscenaci Petera Grimese v režii Stefana Herheima v Bavorské státní opeře. Na koncertním pódiu se představil jako Gurnemanz (Parsifal) s Bergenskou filharmonií pod taktovkou Edwarda Gardnera, jako Harapha v Händelově Samsonovi na BBC Proms s Akademií staré hudby pod vedením Laurence Cummingse, v Beethovenově Misse solemnis na Festivalu d'Aix-en-Provence pod taktovkou Thomase Hengelbrocka a jako Sarastro v Kouzelné flétně na Mezinárodním festivalu v Edinburghu pod taktovkou Maxima Jemeljanyčeva.

Mezi jeho úspěchy patří mimořádně oceňovaný debut v roli Gurnemanze v poloscénickém provedení Parsifala s orchestrem Opera North pod vedením Richarda Farnese, ztvárnění role Hundinga v nové inscenaci Valkýry v režii Richarda Jonese pro Anglickou národní operu, Claggart v Billy Buddovi, Sarastro v Kouzelné flétně, Sparafucile v Rigolettovi, Gremin v Evženu Oněginovi, Fafner v „Ringu“, Ramfis v Aidě, Komtur v Donu Giovannim a Timur v Turandot, vše v Royal Opera House. Úspěšně vystoupil také v dalších rolích: Ochs v Růžovém kavalírovi na festivalu v Glyndebourne ve spolupráci s Velšskou národní operou; Marke v Tristanovi a Isoldě rovněž v Glyndebourne; Sarastro ve Vídeňské státní opeře, Hamburské státní opeře, Holandské národní opeře a na festivalu v Glyndebourne; Claggart v madridském Teatro Réal, na festivalu v Aldeburghu a na BBC Proms; Geront di Ravoir v Manon Lescaut na scéně Metropolitní opery; Mikuláš Klubko ve Snu noci svatojánské na Festivalu v Aix-en-Provence; Doktor ve Vojckovi na jevišti Lyrické opery v Chicagu a Arkel v opeře Pelléas a Mélisanda v Opernhaus Zürich, Frankfurtské opeře a na festivalu v Glyndebourne. Mezi jeho četné role v Anglické národní opeře patří Sarastro, Pimen v Borisi Godunovovi a Fiesco v Simonu Boccanegrovi. Zpíval také Soudce Turpina v muzikálu Sweeney Todd v Opernhaus Zürich, Banca v Macbethovi v Opéra de Bordeaux, Pimena v Opéra de Nice, Balducciho v opeře Benvenuto Cellini a Hobsona v Peteru Grimesovi v Salcburku, Rocca v Seville, Pognera v Mistrech pěvcích norimberských ve Velšské národní opeře a Fasolta ve Zlatu Rýna a Filippa v Donu Carlosovi v Opera North.

zdroj: MWA management

„Schmitt objevil barvy, nad kterými nelze než žasnout.“ (Wiener Zeitung)

Od svého debutu s Berlínskými filharmoniky pod taktovkou Sira Simona Rattla a na Salcburském festivalu s Magdalenou Koženou patří Christian Schmitt k mezinárodně nejvyhledávanějším varhaníkům. V sezoně 2022/2023 jej čeká debut v newyorské Carnegie Hall pod vedením Dennise Russela Davise, s Dallaskými symfoniky a s Göteborskými symfoniky pod vedením Christopha Eschenbacha. V sezoně 2021/2022 byl rezidenčním umělcem orchestru Tonhalle v Curychu a zároveň působil jako kurátor na tamních Mezinárodních varhanních dnech, při nichž pod vedením Paava Järviho slavnostně zprovoznil nové varhany. Od roku 2014 je hlavním varhaníkem Bamberského symfonického orchestru, pro který kurátorsky připravuje varhanní cyklus pro Bamberskou koncertní síň.

Mezi jeho nedávné úspěchy patří debut ve Walt Disney Concert Hall na pozvání orchestru Los Angeles Philharmonic, vystoupení se Staatskapelle Berlin pod vedením Daniela Barenboima, japonská premiéra skladby Toshio Hosokawy s názvem Embrace – Light and Shadow za doprovodu Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra v tamní Suntory Hall a vydání nejnovější nahrávky Hindemithovy skladby Kammermusik No. 7 s dirigentem Christophem Eschenbachem. Christian Schmitt hrál na varhany Elbphilharmonie Hamburg, v berlínském Konzerthausu, Berlínské filharmonii, ve Vídeňském hudebním spolku, v lipském Gewandhausu a v Maison Symphonique Montréal. Spolupracoval s dirigenty a sólisty, jako jsou Juliane Banse, Sibylla Rubens, Matthias Goerne, Thomas Hampson, Philippe Herreweghe, Manfred Honeck, Matthias Höfs, Jakub Hrůša, Marek Janowski, Cornelius Meister a Michael Volle.

Diskografie Christiana Schmitta v současné době čítá přibližně čtyři desítky nahrávek. Pro Deutsche Grammophon natočil dvě CD v rámci projektu Bach 333 – Die neue Gesamtausgabe. Neméně pozoruhodné je album Prayer, na kterém se podílela i Magdalena Kožená, vydané u Deutsche Grammophon v roce 2014. V roce 2013 získal cenu ECHO Klassik za nahrávku Widorových varhanních symfonií. Jako zapálený pedagog hostuje na univerzitách po celém světě. Od zimního semestru 2021 je jako nástupce Bena van Oostense profesorem varhanní hry na Codarts University v Rotterdamu. Christian Schmitt studoval hru na varhany u Daniela Rotha (Paříž), Leo Kramera (Saarbrucken) a Jamese Davida Christieho (Boston).

Je odborným poradcem pro renovace a novostavby varhan v Berlíně, Norimberku, Curychu, Lucernu a Brně. Jeho posledním projektem je digitálně nasnímaný zvuk varhan Filharmonie Essen pro koncerty s orchestrem: digitální verze slavných varhan, vytvořená ve spolupráci s nizozemskou akustickou firmou, je přenosná a snadno přizpůsobitelná velikosti a potřebám jakéhokoli sálu. Christian Schmitt je členem mnoha porot mezinárodních hudebních soutěží a podílí se na projektu hudebního vzdělávání Rhapsody in School.

zdroj: Dorn Music

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.