Vahan Mardirossian, původem arménský dirigent a pianista žijící ve Francii, byl jmenován novým šéfdirigentem Komorní filharmonie Pardubice. Do své nové role nastoupí od sezony 2025/2026.

Narodil se v roce 1975 v Jerevanu a své hudební vzdělání zahájil na konzervatoři Komitas v Arménii. Později pokračoval ve studiu na pařížské Conservatoire National Supérieur de Musique et de Danse, kde v roce 1996 absolvoval s vyznamenáním. Původně se věnoval především klavíru, avšak v posledních letech se jeho kariéra výrazně soustředila na dirigování. Díky své dvojí specializaci dokáže interpretovat repertoár z různých úhlů pohledu a přináší jedinečný hudební přístup.

Po mnoho let působil jako hlavní dirigent Caen Symphony Orchestra ve Francii a hudební ředitel Národního komorního orchestru Arménie. Od roku 2020 zastává pozici hudebního ředitele Orchestre Royal de Chambre de Wallonie, kde pravidelně diriguje orchestrální kola prestižní Soutěže královny Alžběty v Bruselu. Zároveň spolupracuje s City Chamber Orchestra of Hong Kong a dirigoval řadu významných orchestrů po celém světě.

Jeho diskografie zahrnuje oceňovanou nahrávku Čajkovského houslového koncertu se Stéphanie-Marie Degand a Caen Symphony Orchestra a také nahrávku Hudby pro smyčce Florentiny Mulsant s Národním komorním orchestrem Arménie.

Vedle dirigování se věnuje pedagogické činnosti na pařížské Conservatoire National Supérieur de Musique et de Danse, kde vyučuje mladé talenty a předává jim své bohaté zkušenosti. Je pravidelným členem porot mezinárodních hudebních soutěží a vede mistrovské kurzy po celém světě.

Pardubickému publiku se představil poprvé v roce 2023, kdy dirigoval zahajovací koncert festivalu Pardubické hudební jaro. S Komorní filharmonií Pardubice ho pojí také rozsáhlá diskografie pro prestižní nizozemský label Brilliant Classics.

zdroj: Komorní filharmonie Pardubice

Symfonický orchestr Českého rozhlasu patří k nejvýznamnějším českým orchestrům současnosti. Od sezony 2022/2023 zastává post šéfdirigenta a uměleckého ředitele český dirigent Petr Popelka. Na pozici hlavního hostujícího dirigenta působí již druhým rokem Robert Jindra.

V koncertní sezoně 2024/2025 přivítá SOČR řadu zvučných jmen. Mezi nimi vynikající houslistku Isabelle Faust či dirigenta a houslistu Renauda Capuçona. Pozvání dále přijali klavíristé Lucas a Arthur Jussenovi, bratři pocházející z Nizozemí, dirigentka Han-na Chang a dirigent Wayne Marshall. Unikátní projekt představuje koncertní provedení třetího jednání Wagnerovy opery Tristan a Isolda, jemuž v minulých sezonách předcházelo provedení dějství prvního a druhého. Hlavních rolí se zhostí Michael Weinius a Elisabeth Teige. Z domácích interpretů SOČR uvede například sopranistku Kateřinu Kněžíkovou, barytonistu Adama Plachetku či houslistu Josefa Špačka.

Za posledních několik let orchestr spolupracoval s předními českými i zahraničními dirigenty, jakými jsou například Tomáš Netopil, Petr Altrichter, Jakub Hrůša, Cornelius Meister, Alexander Liebreich, Stephan Asbury, Ion Marin, Michał Nesterowicz, Anu Tali, Wayne Marshall, Omer Meir Wellber, Ilan Volkov nebo Eva Ollikainen.

Mezi sólisty, které SOČR doprovázel, nechyběli klavírista Krystian Zimerman, houslisté Pierre Amoyal, Frank Peter Zimmermann, Patricia Kopatchinskaja, Gidon Kremer a María Dueňas, violoncellisté Gautier Capuçon, Daniel Müller-Schott, István Várdai a Steven Isserlis, trombonista Christian Lindberg, ale i jazzman Avishai Cohen. Ze zpěváků například Renée Fleming, Elīna Garanča, José Cura, Juan Diego Flórez, Dmitrij Chvorostovskij nebo Jonas Kaufmann. Z Čechů jmenujme Lukáše Vondráčka, Iva Kahánka, Jana Bartoše, Josefa Špačka, Jana Mráčka, Tomáše Jamníka, Adama Plachetku, Simonu Šaturovou, Kateřinu Kněžíkovou, Petra Nekorance nebo Viléma Veverku. Orchestr objednává a pravidelně uvádí skladby předních českých skladatelů současnosti, jakými jsou např. Miroslav Srnka, Ondřej Adámek, Pavel Zemek Novák, Jan Ryant Dřízal, Šimon Voseček nebo Jana Vöröšová.

Bohatá je rovněž nahrávací činnost SOČRu. Připomeňme u Hyperionu vydanou nahrávku s cembalistou Mahanem Esfahanim a dirigentem Alexanderem Liebreichem s hudbou Viktora Kalabise, Hanse Krásy a Bohuslava Martinů. Album bylo magazínem Gramophone vybráno jako Editor´s Choice. Jedinečným počinem je CD Mysterium času s hudbou Miloslava Kabeláče, které doplňuje úspěšný komplet Kabeláčových symfonií, jež v roce 2016 vydal Supraphon.

V roce 2023 orchestr nahrál s houslovým virtuosem Josefem Špačkem a klavíristou Miroslavem Sekerou album představující komorní a koncertantní díla Bohuslava Martinů. Dále vzniklo CD Koncerty Jana Nováka, které SOČR nahrál pod vedením Tomáše Netopila se skladatelovými dcerami – Dorou a Clarou Novákovými. Obě alba z roku 2023 vydal Supraphon. Ke dvoustému výročí narození Bedřicha Smetany orchestr nahrál Smetanovu operu Dvě vdovy, která byla ve vysílání Českého rozhlasu Vltava a bude vydána také na CD. Za dirigentským pultem stál Robert Jindra a účinkovali Kateřina Kněžíková, Pavol Breslik, Adam Plachetka, Jana Sibera, Petr Nekoranec a sbor Národního divadla.

SOČR svým posluchačům nabízí koncerty v rámci abonentních cyklů ve Dvořákově síni Rudolfina, Smetanově síni Obecního domu, Betlémské kapli i jednotlivě v DOX+ či ve Studiu 1 Českého rozhlasu. Je častým hostem významných festivalů jako Pražské jaro, Dvořákova Praha, Smetanova Litomyšl, MHF Leoše Janáčka nebo MHF Český Krumlov. SOČR pravidelně hostuje na zahraničních podiích v Evropě a v Japonsku.

zdroj: Symfonický orchestr Českého rozhlasu

Ryan Martin Bradshaw začal hrát na klavír ve věku sedmi let, od osmi vystupoval s Ruskou filharmonií za řízení Vladimira Spivakova, je nejmladším rezidenčním sólistou Slovenského rozhlasu. Je laureátem mnoha klavírních soutěží: získal 1. cenu na soutěži Zlatý louskáček v Moskvě, cenu EMCY, cenu Čajkovského konzervatoře, 1. cenu na Krainevově mezinárodní soutěži v Moskvě, 1. cenu na Chopinově klavírní soutěži v Polsku, 2. cenu na Mezinárodní klavírní soutěž v Aarhus, cenu Carla Nielsena a cenu publika v Enschede, 2. cenu a cenu pro nejmladší účastníky na Nizozemské mezinárodní klavírní soutěži, 2. cenu na Soutěži Mihaela Ursuleasa v Bukurešti, 3. cenu a cenu pro nejmladšího finalistu na Klavírní soutěži Ference Liszta ve Výmaru, Grand Prix a 1. cenu na soutěži International Vienna Open, 1. cenu na Mezinárodní klavírní soutěži Petera Toperczera v Košicích, 1. cenu na soutěži Záhřeb Young Virtuosi, 1. cenu na soutěži Young Virtuosi v Sofii, 1. cenu na soutěži Grand Prize Virtuoso v Salcburku, 1. cenu na soutěži Amadeus Mozartian v Brně a 1. cenu na bratislavské soutěži Mladí virtuózi.

Mark Anthony Lewin začal hrát na housle ve věku pěti let. Do deseti let studoval u Tamary Prischepenko, od léta 2015 pracuje pod vedením prof. Bernharda Hartoga na Julius Stern Institute v Berlíně. Zároveň se účastní mistrovských kurzů u prof. Dory Schwarzbergové. Pravidelně vystupuje na hudebních festivalech Youth Classics 2015 (Švýcarsko), Kastela Summer School 2015 (Chorvatsko), International Summer Academy 2016 a 2019 (Rakousko), Chieti Classica 2019 (Itálie). V roce 2018 se připojil k Mezinárodní akademii mladých talentovaných hudebníků v Německu. Pravidelně se účastní mezinárodních kurzů, kde spolupracoval s renomovanými hudebníky jako Michael Erxleben, Frithjof-Martin Grabner, Felix Korinth, The Ensemble Modern či Roeland Gehlen. V roce 2020 se stal členem Národního mládežnického orchestru Německa (BJO). Jako sólista i v duu se svým bratrem Michaelem Lewinem vystoupil na mnoha koncertech a festivalech, mimo jiné na 27. Braniborských letních koncertech. Od roku 2017 studuje na Hudební škole Carla Philippa Emanuela Bacha.

Ildikó Rozsonits se narodila roku 2006 v Budapešti. Ve čtyřech letech začala hrát na zobcovou flétnu a o rok později na klavír. Jako desetiletá byla přijata na Lisztovu akademii pro výjimečné mladé talenty v Budapešti a stala se nejmladší studentkou této školy pod vedením prof. Gábora Eckhardta. Je laureátkou řady prestižních mezinárodních klavírních soutěží: v roce 2017 získala 1. cenu na soutěži Carla Filtsche v Rumunsku a v Itálii na soutěži Ars Nova zvítězila s nejvyšším možným počtem bodů. O rok později získala prvenství na soutěžích v Essenu a v Ústí nad Labem. Roku 2019 zvítězila na soutěži Bély Bartóka v rakouském Grazu. Loni získala 1. cenu na mezinárodní klavírní soutěži Césara Francka v Bruselu, na soutěži Piano Talents v Miláně a na mezinárodním hudebním festivalu a soutěži v Paříži. V roce 2020 se rovněž stala maďarskou vítězkou televizní show Virtuosos V4+. V roce 2021 získala absolutní prvenství na Klavírní soutěži Franze Liszta ve Španělsku.

Jan Schulmeister se hře na klavír věnuje od pěti let. Vedle studia na ZUŠ v Kroměříži ve třídě Evy Zonové absolvoval řadu mistrovských kurzů s předními pedagogy a umělci doma i v zahraničí. Z mnoha klavírních soutěží si odnesl ta nejvyšší ocenění, mj. je dvojnásobným vítězem Národní soutěže ZUŠ, dvakrát obhájil absolutní vítězství v soutěži Piano Talents v Miláně a titul absolutního vítěze získal i v soutěžích Amadeus a Beethovenovy Teplice. Přidal též prvenství na Soutěži Césara Francka v Bruselu a na estonské Odin International Music Competition. Stal se finalistou soutěže Concertino Praga 2020 a získal cenu EMCY. Vystupuje s předními českými orchestry pod vedením Tomáše Netopila, Dennise Russella Daviese či Jiřího Rožně, spolupracuje s Wihanovým kvartetem. Pravidelně sólově koncertuje nejen na českých, ale i zahraničních pódiích, účinkuje v rámci mezinárodních hudebních festivalů Pražské jaro, Dvořákova Praha, Smetanova Litomyšl, Svátky hudby nebo Jihočeský festival.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.