Flétna, housle a dva klavíry by mohly dohromady vytvořit neotřelé hudební seskupení s unikátním zvukem. Ve finále Concertina Praga se však každý z nástrojů rozezní zvlášť během jednoho večera, který nabídne unikátní šanci zažít pestrou zvukovou i žánrovou směs v průběhu krátkého času. Připomene to koncerty ze starých dob, kdy se méně dbalo na hluboké souvislosti a více na vytváření zábavného hudebního kaleidoskopu. V Rudolfinu navíc podpoří atmosféru duch soutěže, z níž obvykle vychází pouze jeden vítěz, ačkoliv přísné vstupní podmínky nepustí do finále jiné než špičkové výkony. Flétnista Fabian Johannes Egger, houslistka Margaryta Pochebut a klavíristé Denis Stefanov i Adam Znamirovský se tak sejdou na jednom koncertu nejen jako soutěžící, ale také jako kolegové na jedné lodi. Publikum dostává jedinečnou šanci sdílet s nimi jejich společné úsilí o nejlepší výkon.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu patří k nejvýznamnějším českým orchestrům současnosti. Od sezony 2022/2023 zastává post šéfdirigenta a uměleckého ředitele český dirigent Petr Popelka. Na pozici hlavního hostujícího dirigenta působí již druhým rokem Robert Jindra.

V koncertní sezoně 2023/24 přivítá SOČR řadu zvučných jmen. Mezi nimi vynikající houslisty Gidona Kremera, Christiana Tetzlaffa či vycházející hvězdu Maríu Dueñas. Pozvání dále přijali klavíristé Brad Mehldau, Eldar Djangirov a Marianna Shirinyan, cembalista Mahan Esfahani,   dirigenti Omer Meir Wellber, Ilan Volkov nebo Eva Ollikainen. Unikátní projekt představuje koncertní provedení druhého dějství Wagnerovy opery Tristan a Isolda, jemuž v minulé sezoně předcházelo provedení dějství prvního. Hlavních rolí se zhostí Michael Weinius a Elisabeth Teige. Z domácích interpretů SOČR uvede například sopranistku Štěpánku Pučálkovou či dirigenty Petra Altrichtera a Alenu Jelínkovou.

Za posledních několik let orchestr spolupracoval s předními českými i zahraničními dirigenty, jakými jsou například Tomáš Netopil, Petr Altrichter, Jakub Hrůša, Cornelius Meister, Alexander Liebreich, Stephan Asbury, Ion Marin, Michał Nesterowicz, Anu Tali nebo Wayne Marshall.

Mezi sólisty, které SOČR doprovázel, nechyběli klavírista Krystian Zimerman, houslisté Pierre Amoyal, Frank Peter Zimmermann a Patricia Kopatchinskaja, violoncellisté Gautier Capuçon, Daniel Müller-Schott, István Várdai a Steven Isserlis, trombonista Christian Lindberg, ale i jazzman Avishai Cohen. Ze zpěváků například Renée Fleming, Elīna Garanča, José Cura, Juan Diego Flórez, Dmitrij Chvorostovskij nebo Jonas Kaufmann. Z Čechů jmenujme Lukáše Vondráčka, Iva Kahánka, Jana Bartoše, Josefa Špačka, Jana Mráčka, Tomáše Jamníka, Adama Plachetku, Simonu Šaturovou, Kateřinu Kněžíkovou, Petra Nekorance nebo Viléma Veverku. Orchestr objednává a pravidelně uvádí skladby předních českých skladatelů současnosti, jakými jsou např. Miroslav Srnka, Ondřej Adámek, Pavel Zemek Novák, Jan Ryant Dřízal, Šimon Voseček nebo Jana Vöröšová.

Bohatá je rovněž nahrávací činnost SOČRu. Připomeňme u Hyperionu vydanou nahrávku s cembalistou Mahanem Esfahanim a dirigentem Alexanderem Liebreichem s hudbou Viktora Kalabise, Hanse Krásy a Bohuslava Martinů. Album bylo magazínem Gramophone vybráno jako Editor´s Choice. Jedinečným počinem je CD Mysterium času s hudbou Miloslava Kabeláče, které doplňuje úspěšný komplet Kabeláčových symfonií, jež v roce 2016 vydal Supraphon. Stejně jako Mysterium času se Ceny Anděl 2022 dočkalo i CD Štěstí Štěpánky Balcarové, na kterém zaznívá šest zhudebněných básní polského autora Juliana Tuwima, a které je zároveň živým záznamem společného koncertu.

SOČR svým posluchačům nabízí koncerty v rámci abonentních cyklů ve Dvořákově síni Rudolfina a Betlémské kapli i jednotlivě v DOX+ či ve Studiu 1 Českého rozhlasu. Je častým hostem významných festivalů jako Pražské jaro, Dvořákova Praha, Smetanova Litomyšl, MHF Leoše Janáčka nebo MHF Český Krumlov. SOČR pravidelně hostuje na zahraničních podiích v Evropě a v Japonsku.

zdroj: Symfonický orchestr Českého rozhlasu

Dirigent, skladatel a klavírista Jan Kučera patří mezi nejvšestrannější české umělce. Na Pražské konzervatoři absolvoval u Bohuslava Řehoře skladatelský obor a u Miriam Němcové a Miroslava Košlera obor dirigentský, v němž jej následně na HAMU vedl Vladimír Válek. V rámci svého absolventského dirigentského koncertu na Pražské konzervatoři debutoval se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a provedl v premiéře své Tři symfonické básně na motivy českých spisovatelů (Kundera, Hrabal, Kolář).

Jako skladatel zasahuje do mnoha oblastí, tvoří kompozice symfonické, komorní i písňové a zároveň má na svém kontě přes třicet scénických hudeb k inscenacím pražských i oblastních divadelních scén. Plodná je i jeho tvorba v oblasti aranžérské – je autorem symfonických úprav písní Jaroslava Ježka a několika symfonických suit složených z písní a melodií z českých filmů.

Jako dirigent pravidelně spolupracuje s předními českými orchestry, s nimiž kromě klasického repertoáru provedl nebo natočil více než sto symfonických skladeb soudobých autorů, často v premiéře. V letech 2002–2010 byl jeho hlavním působištěm Symfonický orchestr Českého rozhlasu, s nímž provedl řadu abonentních koncertů, natočil mnoho nahrávek, vystoupil například v Musikverein ve Vídni či během japonského turné. U příležitosti českého předsednictví EU 2009 s tímto tělesem natočil pro Supraphon hymny 27 členských států Evropské unie. V rámci Dne české státnosti 2010 zrekonstruoval původní partituru Oskara Nedbala a Jaroslava Křičky k němému filmu Svatý Václav z roku 1929, hudbu nově natočil na DVD a následně živě provedl i s projekcí filmu v Rudolfinu. Spolupracuje rovněž se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, s nímž provedl například Smetanovu Mou vlast, Janáčkovu Glagolskou mši či Beethovenovu Symfonii č. 9 „S Ódou na radost“. S FOK rovněž od roku 2014 pravidelně diriguje a moderuje koncerty ve Valdštejnské zahradě.

Působí i na operní scéně. Na Nové scéně Národního divadla v Praze nastudoval dvě krátké opery Dmitrije Šostakoviče – Antiformalistický jarmark/Orango a ve světové premiéře svoji komickou operu Rudá Marie, komponovanou na námět kultovního rozhlasového seriálu Rodinka Tlučhořových autorů Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse. V lednu 2016 nastudoval v Národním divadle operu La Cenerentola (Popelka) Gioacchina Rossiniho. Je autorem baletů Tři mušketýři a Zkrocení zlé ženy. Svoji všestrannost naplno projevil v projektu Wanted, kde společně s Dagmar Peckovou a Epoque Orchestra v pražské Lucerně osmnáctkrát uvedli scénickou podobu písní Kurta Weilla (2017). Dirigoval rovněž nové nastudování výpravné scénické podoby Mše Leonarda Bernsteina.

Jeho skladby provedla Česká filharmonie, Národní divadlo v Praze, Lotyšské národní divadlo Riga, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu a řada dalších divadel a orchestrů.

V letech 2015–2021 byl angažován jako šéfdirigent Karlovarského symfonického orchestru.

Fabian Johannes Egger se narodil v roce 2007. Od roku 2016 studuje na Institutu Leopolda Mozarta pro mimořádně nadané studenty na Univerzitě Mozarteum v Salcburku a od roku 2020 je rovněž studentem prof. Andrey Lieberknecht v Mnichově. V posledních letech získal několik prvních cen v národních i mezinárodních soutěžích. Jako hostující interpret dostal pozvání na řadu mezinárodních hudebních festivalů, jako jsou Mozartwoche Salzburg, Salcburský festival, Arsonore Graz, La Côte Flute Festival, Schleswig-Holstein Music Festival ad. Zajímá se o různé hudební styly, o improvizaci a kompozici. Rozhlasová stanice BR4 Classic odvysílala několik jeho skladeb pro sólovou flétnu, které sám zkomponoval i interpretoval. V roce 2022 uvedl na galakoncertu Tampere Flute Fest ve Finsku premiéru své skladby Icy Times pro flétnu a klavír. Za velmi důležité považuje tvořit zejména pro mladé lidi, aby je přivedl k zájmu o hudbu a aby drobným dílem přispěl k proměně světa v lepší místo k životu.

Margaryta Pochebut se narodila v ukrajinském Charkově. Hudební dráhu zahájila v šesti letech ve škole pro talentované děti v Kyjevě a v současné době studuje na Mezinárodní Menuhinově hudební akademii ve Švýcarsku. V roce 2015 debutovala jako sólistka se symfonickým orchestrem a zúčastnila se své vůbec první Mezinárodní houslové soutěže Mischy Elmana, kde získala Velkou cenu. Během posledních sedmi let aktivní hudební dráhy vystoupila v nejlepších koncertních sálech Ukrajiny, Itálie, Francie, Švýcarska, Rakouska, České republiky, Slovenska ad. Její rozsáhlý repertoár je tvořen díly Édouarda Lala, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Antonia Vivaldiho, Wolfganga Amadea Mozarta, Fritze Kreislera, Niccola Paganiniho aj. Je laureátkou více než desítky prestižních mezinárodních soutěží včetně Mezinárodní hudební soutěže Ysaye Junior, houslové soutěže v Astaně, Mezinárodní soutěže pro mladé houslisty Il Piccolo Violino Magico či Mezinárodní houslové soutěže Louise Spohra pro mladé houslisty.

Denis Stefanov (nar. 2007, Praha) je od roku 2013 žákem Hudební školy hl. m. Prahy, kde studuje klavír pod vedením profesora Petera Toperczera.

Za roky studia se zúčastnil řady klavírních soutěží a získal na nich první ceny: Karlovarská růžička (2015), Prague Junior Note (2016, 2018, 2021, 2022), Amadeus (2015, 2018, 2021), kde v letech 2018 a 2021 obdržel cenu primátora Brna za nejlepší interpretaci skladby W. A. Mozarta, soutěž Mladí pianisté hrají na klavír Steinway & Sons (2014, 2016, 2018), Ústřední kolo klavírní soutěže ZUŠ (2017), Broumovská klávesa (2022) a Smetanovská klavírní soutěž v Plzni (2023).

Byl několikrát vyhlášen absolutním vítězem soutěží Karlovarská růžička, Prague Junior Note, Krajské kolo soutěže ZUŠ ve hře na klavír (2017), Amadeus (2021). Na podzim roku 2019 taktéž získal titul Mladého klavíru na mezinárodní soutěži Mladý klavír Pražské konzervatoře.

V roce 2016 jako člen komorního souboru (barokní kvarteto) získal první cenu v Krajském kole soutěže ZUŠ komorních souborů s převahou smyčcových nástrojů a zahrál si na koncertě vítězů na autentické cembalo v Sukově síni v Rudolfinu.

Několikrát absolvoval klavírní kurzy v Mikulově (2017, 2018, 2020, 2021, 2022, 2023), v Českém Krumlově (2019, 2022, 2023) a Mezinárodní letní klavírní kurzy Pražské konzervatoře (2020).

Ve školním roce 2021/2022 se zúčastnil stipendijního programu Menart, díky kterému vystoupil na koncertech festivalů Pražské jaro a Smetanova Litomyšl.

V letech 2019 a 2023 vystoupil s orchestrem FOK v Obecním domě v Praze v rámci cyklu Mladé talenty Josefu Sukovi. V roce 2023 se zúčastnil soutěže Concertino Praga, díky které si ve finále v Rudolfinu zahrál s orchestrem SOČR, kde obdržel čestné uznání 1. stupně. V letech 2019 a 2022 se zúčastnil koncertu mladých talentů na mezinárodním Chopinovském festivalu v Mariánských Lázních. V současné době je studentem kvinty na hudebním gymnáziu hl. m. Prahy.

Adam Znamirovský se narodil roku 2010, na klavír začal hrát spontánně ve čtyřech letech. Od pěti let studuje na Základní umělecké škole Jižní Město ve třídě MgA. Markéty Cibulkové. Od svých sedmi let vyhrává ceny na různých národních i mezinárodních soutěžích, získal např. první cenu na mezinárodní soutěži Virtuosi per musica di pianoforte, první cenu na mezinárodní soutěži Broumovská klávesa, první cenu a absolutní vítězství v soutěži Città di Minerbio v Itálii a první cenu v soutěži Béla Bartók International Piano Competition Graz v Rakousku. Byl stipendistou MenART ve třídě Ivo Kahánka, se kterým studoval i na Letní hudební akademii v Kroměříži. Několikrát vystoupil na festivalech Pražské jaro a Smetanova Litomyšl. Adama podporuje nadační fond Milénium pro nejmladší české umělce.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.