Dobrá nahrávka prozradí o sólistovi hodně, ale teprve živé vystoupení o něm řekne všechno. Proto o vítězce či vítězi soutěže Concertina Praga rozhoduje autentické vystoupení v Rudolfinu. Teprve bezprostředně odvedené výkony se spolehlivým orchestrem v zádech a pozorným publikem před sebou odhalí, co všechno v sobě finalisté skrývají. Ukáže v plné síle jejich přednosti a nedovolí retušovat chyby. Kombinace přátelského soutěžení a zdravé konkurence dává Concertinu neopakovatelnou atmosféru.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu patří k nejvýznamnějším českým orchestrům současnosti. Od sezony 2022/2023 zastává post šéfdirigenta a uměleckého ředitele český dirigent Petr Popelka. Na pozici hlavního hostujícího dirigenta působí již druhým rokem Robert Jindra.

V koncertní sezoně 2023/24 přivítá SOČR řadu zvučných jmen. Mezi nimi vynikající houslisty Gidona Kremera, Christiana Tetzlaffa či vycházející hvězdu Maríu Dueñas. Pozvání dále přijali klavíristé Brad Mehldau, Eldar Djangirov a Marianna Shirinyan, cembalista Mahan Esfahani,   dirigenti Omer Meir Wellber, Ilan Volkov nebo Eva Ollikainen. Unikátní projekt představuje koncertní provedení druhého dějství Wagnerovy opery Tristan a Isolda, jemuž v minulé sezoně předcházelo provedení dějství prvního. Hlavních rolí se zhostí Michael Weinius a Elisabeth Teige. Z domácích interpretů SOČR uvede například sopranistku Štěpánku Pučálkovou či dirigenty Petra Altrichtera a Alenu Jelínkovou.

Za posledních několik let orchestr spolupracoval s předními českými i zahraničními dirigenty, jakými jsou například Tomáš Netopil, Petr Altrichter, Jakub Hrůša, Cornelius Meister, Alexander Liebreich, Stephan Asbury, Ion Marin, Michał Nesterowicz, Anu Tali nebo Wayne Marshall.

Mezi sólisty, které SOČR doprovázel, nechyběli klavírista Krystian Zimerman, houslisté Pierre Amoyal, Frank Peter Zimmermann a Patricia Kopatchinskaja, violoncellisté Gautier Capuçon, Daniel Müller-Schott, István Várdai a Steven Isserlis, trombonista Christian Lindberg, ale i jazzman Avishai Cohen. Ze zpěváků například Renée Fleming, Elīna Garanča, José Cura, Juan Diego Flórez, Dmitrij Chvorostovskij nebo Jonas Kaufmann. Z Čechů jmenujme Lukáše Vondráčka, Iva Kahánka, Jana Bartoše, Josefa Špačka, Jana Mráčka, Tomáše Jamníka, Adama Plachetku, Simonu Šaturovou, Kateřinu Kněžíkovou, Petra Nekorance nebo Viléma Veverku. Orchestr objednává a pravidelně uvádí skladby předních českých skladatelů současnosti, jakými jsou např. Miroslav Srnka, Ondřej Adámek, Pavel Zemek Novák, Jan Ryant Dřízal, Šimon Voseček nebo Jana Vöröšová.

Bohatá je rovněž nahrávací činnost SOČRu. Připomeňme u Hyperionu vydanou nahrávku s cembalistou Mahanem Esfahanim a dirigentem Alexanderem Liebreichem s hudbou Viktora Kalabise, Hanse Krásy a Bohuslava Martinů. Album bylo magazínem Gramophone vybráno jako Editor´s Choice. Jedinečným počinem je CD Mysterium času s hudbou Miloslava Kabeláče, které doplňuje úspěšný komplet Kabeláčových symfonií, jež v roce 2016 vydal Supraphon. Stejně jako Mysterium času se Ceny Anděl 2022 dočkalo i CD Štěstí Štěpánky Balcarové, na kterém zaznívá šest zhudebněných básní polského autora Juliana Tuwima, a které je zároveň živým záznamem společného koncertu.

SOČR svým posluchačům nabízí koncerty v rámci abonentních cyklů ve Dvořákově síni Rudolfina a Betlémské kapli i jednotlivě v DOX+ či ve Studiu 1 Českého rozhlasu. Je častým hostem významných festivalů jako Pražské jaro, Dvořákova Praha, Smetanova Litomyšl, MHF Leoše Janáčka nebo MHF Český Krumlov. SOČR pravidelně hostuje na zahraničních podiích v Evropě a v Japonsku.

zdroj: Symfonický orchestr Českého rozhlasu

Patří mezi nejvýraznější české dirigenty své generace. Dirigent Národního divadla moravskoslezského a debutant Pražského jara 2022 se v posledních letech také stále více prosazuje na mezinárodních pódiích.

Studoval na Janáčkově konzervatoři obory dirigování a klarinet. Absolvoval dvojí magisterská studia, nejprve na Fakultě umění Ostravské univerzity, obor hra na klarinet (2012) a poté na Janáčkově akademii múzických umění v Brně obor dirigování orchestru (2017), ve třídě mezinárodně uznávaného dirigenta Tomáše Hanuse.  V roce 2015 mu bylo uděleno Stipendium Bayreuther Festspiele.

Marek Prášil byl v letech 2020-23 hlavním hostujícím dirigentem Jihočeské filharmonie. Spolupracoval s většinou českých a slovenských orchestrů: PKF – Prague Philharmonia, Janáčkova filharmonie Ostrava, Plzeňská filharmonie, Filharmonie Brno, Moravská filharmonie Olomouc, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Komorní filharmonie Pardubice, Severočeská filharmonie Teplice, Státní filharmoni Košice, Slovak Sinfonietta a dalšími. Na mezinárodní scéně debutoval ve Švýcarsku u Sinfonie Orchester Biel Solothurn. Od roku 2020 pravidelně spolupracuje s Lithuanian National Symphony Orchestra, mimo jiné provedením Dvořákova Te Deum či litevskou premiérou Janáčkovy Sinfonietty. V roce 2022 debutoval u Slezské filharmonie v Katowicích, v roce 2023 u Wroclavské filharmonie v nové koncertní hale Narodowego Fora Muzyki Wroclaw. Významným byl debut na MHF Pražské Jaro 2022, velmi pozitivně hodnocený odbornou kritikou. Dirigentská hostování ale zahrnují také mezinárodní hudební festivaly Smetanova Litomyšl, MHF Leoše Janáčka, MHF Petera Dvorského, Svatováclavský hudební festival, Jihočeská intermezza, Talentinum Zlín či Złota Lira v Polsku.

Marek Prášil je v angažmá Národního divadla moravskoslezského. Diriguje či zde v minulosti dirigoval kupříkladu Smetanovy Branibory v Čechách a Čertovu stěnu, Donizettiho Marii Stuartovnu, Čajkovského Labutí jezero, Martinů balet Škrtič, Straussovu operetu Noc v Benátkách, Lloyd Webberovy muzikály Jesus Christ Superstar, Evita či Sunset Boulevard, muzikál L. Bernsteina West Side Story, S.Lévaie Rebecca a mnoho dalších. Mezi nejúspěšnější inscenace, které hudebně nastudoval, patří balet Carmina Burana či muzikály Sweeney Todd, Cats (Kočky), Oliver a Edith a Marlene. Posledně jmenovaný zaznamenala v roce 2022 také Česká televize.

Na divadelních prknech hostoval Marek Prášil ve Státním divadle Košice (Belliniho Náměsíčná) a ve Slezské divadle v Opavě (Verdiho La Traviata a Kálmánova Hraběnka Marica). Často se podílel jako asistent dirigenta na hudebních nastudováních oper v zahraničí: Bayerische Staatsoper v Mnichově (Janáčkova Věc Makropulos, 2014 a Smetanova Prodaná nevěsta, 2018), Welsh National Opera Cardiff (Straussův Rosenkavalier, 2017), Opéra National de Paris (Čajkovského Iolanta, 2019) či v Národním divadle v Praze (Don Buoso, Gianni Schichi, 2023). V červenci 2015 vystoupil s muzikálovým souborem NDM na Mezinárodním festivalu DIMF v jihokorejském Daegu. Inscenace Fantoma Londýna zde získala hlavní cenu festivalu.

V letech 2007–2013 byl Marek Prášil dirigentem Symfonického dechového orchestru Májovák, se kterým kromě mnoha ocenění na soutěžích a festivalech v Česku i zahraničí (mimo jiné také dvě ocenění za nejlepší dirigentský výkon na mezinárodních soutěžích v Ostravě a polském Rybniku) podnikl turné do Francie, Itálie, Rakouska, Norska či na Sicílii. V červnu 2013 se s orchestrem rozloučil provedením české premiéry kompletní transkripce kantáty Carmina Burana, ve spolupráci s operním sborem NDM a Pěveckým studiem Permoník.

Marek Prášil natáčel pro německé vydavatelství Halter s Moravským dechovým orchestrem (dřívější Ústřední hudbou Ministerstva vnitra ČR), s držitelkou ceny Thalie Hanou Fialovou a orchestrem operety/muzikálu NDM natočil historicky první profesionální nahrávku tohoto souboru – CD Hana/Edith s nejznámějšími šansony Edith Piaf, v roce 2018 natočil CD Martina Chodúra Hallelujah s Janáčkovou filharmonií Ostrava, v roce 2019 natáčel pro Český rozhlas části z muzikálu Rebecca. Posledními projekty je vydání několika CD “Covid edition“ s živými záznamy koncertů Jihočeské filharmonie a také natočení muzikálu Pět let zpět Jasona Roberta Browna pro Národní divadlo moravskoslezské.

Nora Lubbadová (14 let, Praha) hraje na klavír od čtyř let na ZUŠ Olešská u J. Šnederflerové. Zúčastnila se desítek soutěží a stala se absolutní vítězkou klání Pro Bohemia, Steinway a Virtuosi per musica di pianoforte. Již v sedmi letech hrála s orchestrem a v jedenácti s Moskevskou filharmonií ve finále soutěže Louskáček. Stala se jednou z tváří filmu Talent, reportáže o ní natočila Česká televize i TV Nova. V době pandemie Covidu vyhrála mnoho soutěží pořádaných on-line a získala několik cen za interpretaci. Na soutěži Chopin Avenue Hongkong získala 1. cenu nejen v sólovém klavíru, ale i v kategorii klavírní koncert, cenu za nejlepší přednes Chopinova díla a zvláštní Grand prize. Získala ocenění Zlatý oříšek a v nadaci MenArt pracovala pod vedením proslulého virtuosa Ivo Kahánka. V roce 2023 vyhrála mezinárodní soutěž Globe v Holandsku i národní kolo se smyčcovým triem včetně ceny za vynikající interpretaci. Vystoupila i na Pražském jaru, Smetanově Litomyšli, v Helsinkách, Bělehradu, Bruselu a Londýně. Jako host festivalu Svátky hudby provedla Mozartův klavírní koncert. Nyní studuje na Pražské konzervatoři.

Anke Chen se narodila na Nový rok 2011 a svou hudební dráhu zahájila ve čtyřech letech. Její vystoupení se skladbami Scarlattiho a Bacha si během několika měsíců získala pozornost posluchačů a záhy se stala hitem YouTube: videa tohoto zázračného dítěte nasbírala přes pět milionů zhlédnutí. V tomtéž roce se dvakrát objevila v pořadu The Ellen Show a v pořadu Steva Harveyho Little Big Shot a také v několika čínských televizních pořadech včetně galavečera Spring Festival Gala. Na svém kontě má již 3. cenu z 15. ročníku Mezinárodní klavírní soutěže Volodymyra Krainěva a hlavní cenu z 1. ročníku Mezinárodní klavírní soutěže Pacific Starts. Anke působí jako rezidenční umělkyně Nanjingského filharmonického orchestru. Od roku 2020 působí pod vedením Dr. Mutiana Cuie na Institutu hudebních osobností v čínském Nanjingu. V posledních letech se také zúčastnila mistrovských kurzů u Ewy Kupiec, Piotra Paleczného, Antonia Pompa-Baldiho a Colina Stonea.

Celina Höferlinová se narodila roku 2010 a na klavír začala hrát v pěti letech. V roce 2020 se stala studentkou školy Pre-College Mozarteum, kde studovala pod vedením profesora Andrease Webera. Mezi její úspěchy patří 1. místa z různých mezinárodních soutěží, například Mezinárodní Feurichovy klavírní soutěže (2019), Mezinárodní klavírní soutěže Grotrian-Steinweg (2020), Mezinárodní klavírní soutěže Mozart (2021) a Mezinárodní klavírní soutěže Fryderyka Chopina v rumunském Bacău (2021). Získala 2. místa v soutěžích Steinway Piano Competition Hamburg (2017), Piano Festival Clavis Bavaria (2020), Young Euregio Piano Award online Edition (2021), Bechstein Piano Competition Berlin (2022) a International Hans-von-Bülow Competition Meiningen (2023). Vystoupila v prestižních sálech po celém světě včetně Gläsner Saal, Bösendorfer Saal a Ehrbar-Saal (vše Vídeň), Laeiszhalle (Hamburk), Steinway House (Mnichov), Carnegie Hall, (New York) a komorního sálu Berlínské filharmonie.

Zoja Syguda se narodila v roce 2009 v Polsku. První lekce hry na housle absolvovala v osmi a půl letech. Získala řadu ocenění na renomovaných národních i mezinárodních soutěžích, naposledy získala první cenu na Mezinárodní houslové soutěži Georga Philippa Telemanna a také první cenu na Mezinárodní houslové soutěži PhDr. Josefa Micky. I přes svůj nízký věk a koncertní pauzu vynucenou pandemií covidu má již Zoja na kontě značné množství mezinárodních koncertních aktivit. Dnes její repertoár zahrnuje virtuózní díla Beethovena, Wieniawského, Saint-Saënse, Mendelssohna, Paganiniho, Ravela, Waxmana a mnoha dalších skladatelů. Mladá hudebnice se pravidelně účastní mistrovských kurzů na předních světových houslových školách, kde se zdokonaluje ve svém interpretačním umění.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.