Hector Berlioz: Římský karneval, op. 9
Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro housle a orchestr č. 3 G dur, K. 216
Hector Berlioz: Fantastická symfonie, op. 14
Na začátku svého druhého vystoupení na Dvořákově Praze zavede orchestr milánského Teatro alla Scala publikum do Itálie – i když to bude oklikou přes Paříž. Autorem slavné předehry Římský karneval je totiž francouzský bouřlivák Hector Berlioz. Pestrá a divoká hudební vize pouličního veselí jako by byla předzvěstí jeho Fantastické symfonie, která zazní ve druhé části programu. V jedné z nejosobnějších kompozic v dějinách hudby Berlioz vykreslil jako v intimním deníku svůj osudový vztah k herečce Harriet Smithson. Po snění za dne a setkání na plese přichází delirium, sen o cestě na popraviště a slet čarodějnic – pohled do duše nefalšovaného romantika je hudebně stejně omamný jako opium, které si Berlioz prý občas dopřával. Jako líbezné světlo mezi blesky zazáří Mozartův Koncert pro housle a orchestr č. 3 G dur, který přednese skvělý Julian Rachlin. Houslista, který o sobě tvrdí, že vždy toužil hrát na violoncello, by měl být na Dvořákově Praze jako doma.
Filarmonica della Scala o den dříve zahájí letošní ročník festivalu provedením Dvořákova Violoncellového koncertu a Novosvětské symfonie.
Orchestr Filarmonica della Scala založil roku 1982 Claudio Abbado s cílem rozšířit tradici slavného milánského operního divadla také o symfonický repertoár. V prvních letech byla existence tělesa úzce spjata se jménem Carla Maria Giuliniho, od roku 1987 stál v jeho čele téměř dvě dekády Riccardo Muti, pod jehož vedením se z orchestru stal stálý host nejprestižnějších koncertních sálů světa. V dalších letech s tělesem spolupracovala plejáda dirigentských hvězd, mj. Lorin Maazel, Wolfgang Sawallisch, Valerij Gergijev a Daniel Barenboim. Současným šéfdirigentem je Riccardo Chailly. Orchestr má na svém kontě řadu nahrávek vydaných u společností Decca, Sony a EMI. V roce 2013 nahrál k příležitosti 200. výročí narození Giuseppe Verdiho CD „Viva Verdi“, které se v Itálii stalo nejprodávanějším albem s klasickou hudbou. Každoročně pořádá velký koncert pod širým nebem před milánskou katedrálou, který je živě přenášen do mnoha zemí světa.
Energie, elegance a esprit – zejména takovými charakteristikami se vyznačuje kolumbijský rodák Andrés Orozco-Estrada jako hudebník, patřící k nejrespektovanějším dirigentům své generace. Tyto své silné stránky uplatňuje od sezóny 2020/21 jako hudební ředitel Vídeňského symfonického orchestru. Kromě toho je od sezóny 2014/15 šéfdirigentem Frankfurtských rozhlasových symfoniků a hudebním ředitelem Houstonského symfonického orchestru. Zároveň hostuje u řady špičkových světových těles, k nimž patří Vídeňští a Berlínští filharmonikové, Staatskapelle Dresden, Královský orchestr Concertgebouw, Philadelphia Orchestra, Cleveland Orchestra a Chicago Symphony. S velkým úspěchem se setkávají jeho opakovaná vystoupení na festivalech v Glyndebourne a Salcburku. Značnou pozornost kritiky přitahují také jeho nahrávky, které realizuje pro vydavatelství Pentatone. K vrcholům jeho uplynulé koncertní sezony patřily koncerty s Vídeňskou filharmonií na BBC Proms a v Lucernu, stejně jako na turné v Číně, Jižní Koreji a Japonsku.
„Rachlin je naprosto opravdový; je to virtuos se srdcem a mistrovským projevem.“
The Los Angeles Times
Julian Rachlin je jednou z nejproslulejších uměleckých osobností dneška. Za svou více než třicetiletou kariéru se díky svým všestranným zájmům představil po celém světě v rolích dirigenta, sólisty, nahrávajícího umělce, komorního hudebníka, pedagoga i uměleckého ředitele. Jako houslista vystupoval Rachlin v podstatě se všemi významnými orchestry i dirigenty. Během svých častých dirigentských angažmá vzbuzuje nadšení světového publika a svou strhující a citlivou interpretací si vysloužil čelní místo v oboru klasické hudby.
Julian Rachlin působí jako šéfdirigent Kristiansand Symfoniorkester a hudební ředitel Jeruzalémského symfonického orchestru, se kterým se v sezóně 2024/2025 vydává na evropské turné.
Své dirigentské renomé vybudoval na elegantním a dynamickém stylu. Je znám svou důsledností při zkoušení a vrcholnou muzikálností. Dirigoval Chicagský symfonický orchestr, Izraelskou filharmonii, Královskou filharmonii, berlínský Konzerthausorchester, Ruský národní orchestr, Moskevskou filharmonii, Čínskou filharmonii, Helsinskou filharmonii, Královskou liverpoolskou filharmonii a rovněž symfonické orchestry Vídně a Birminghamu, turínský orchestr RAI i festivalové orchestry v Grand Teton a Verbier. Zastával také pozici hlavního hostujícího dirigenta Filharmonie Turku a hlavního uměleckého partnera Royal Northern Sinfonia.
Julian Rachlin svou uměleckou prestiž buduje od svých třinácti let již více než třicet let a získal si pověst jednoho ze špičkových klasických houslistů světa. K nedávným významným počinům v rolích sólového interpreta či dirigenta patří jeho vystoupení s Filharmonií Oslo pod vedením Klause Mäkeläho, s Helsinskou filharmonií, Sofijskou filharmonií, Varšavskou filharmonií, Prague Philharmonic Orchestra, Orchestra Filarmonica della Scala pod taktovkou Andrése Orozco-Estrady, s Chicagským symfonickým orchestrem, Petrohradskou filharmonií pod vedením Jurije Těrmikanova či s Mnichovským symfonickým orchestrem.
Julian Rachlin se angažuje v propagaci významu klasické hudby v současné kultuře. V rámci svých projektů s žijícími skladateli a průřezové spolupráce propojil umělce rozmanitých oborů, původu i žánrů. Úzce spolupracoval s Krzysztofem Pendereckým, Gijou Kančelim, Vangelisem či Lerou Auerbach, jejichž díla rovněž uvedl ve světových premiérách. V roce 2000 provedl spolu se Mstislavem Rostropovičem premiéru Pendereckého Sextetu, načež Penderecki Rachlinovi věnoval později zkomponovaný Dvojkoncert pro housle, violu a orchestr a Ciacconu pro housle a violu. Vystupoval ve filmech, spolupracoval s umělci tvořícími digitální instalace a s takovými osobnostmi, jako je John Malkovich, sir Roger Moore či Gerard Depardieu.
Jím pořádané hudební festivaly jsou odrazem životní radosti i nadšení pro propojování špičkových umělců s publikem po celém světě při oslavách hudby a umění. K jeho dlouhodobým hudebním partnerům a spolupracovníkům patří Martha Argerich, Jevgenij Kissin, Denis Macujev, Janine Jansen, Vilde Frang či Mischa Maisky. Neúnavnou prací a zaujetím pro svůj festival Julian Rachlin & Friends v chorvatském Dubrovníku, který fungoval více než deset let, si získal celosvětové uznání. V poslední době byl Julian Rachlin jmenován uměleckým ředitelem pro rok 2021 festivalu Herbstgold v legendárním Esterházyho paláci v rakouském Eisenstadtu.
Ke vzdělávání a podpoře mladých talentů založil Rachlin nadaci Julian Rachlin and Friends Foundation, jejímž cílem je pomáhat výjimečným mladým hudebníkům v rozvoji kariéry. Od roku 1999 působí jako akademik a profesor na Musik und Kunst Privatuniversität der Stadt Wien.
Julianu Rachlinovi se dostalo celé řady ocenění za jeho působení v oboru klasické hudby: mimo jiné byl laureátem ceny Accademia Musicale Chigiana v Sieně, obdržel titul Young Global Leader Světového ekonomického fóra a byl jmenován vyslancem dobré vůle UNICEF. V roce 2013 odehrál se Zubinem Mehtou a Bavorským státním orchestrem historický koncert za mír pro Kašmír v mughalských zahradách Šalimar v kašmírském Šrínagaru. Jednalo se o vůbec první vystoupení západního orchestru v této oblasti.
Julian Rachlin se narodil v Litvě. Když mu byly tři roky, jeho rodina emigrovala do Vídně, kde studoval hru na housle u proslulého Borise Kuschnira na Musik und Kunst Privatuniversität der Stadt Wien a soukromě se učil u Pinchase Zukermana v New Yorku. Vystudoval také dirigování u Marisse Jansonse, Sophie Rachlin a jeho mentorem byl Daniele Gatti.
Julian Rachlin hraje na Stradivariho housle „ex Liebig“ z roku 1704 a violu Lorenza Storioniho z roku 1785, které mu zapůjčila soukromá nadace Angeliky Prokopp. Struny laskavě sponzoruje společnost Thomastik-Infeld. Své kritikou oceňované nahrávky vydává Julian Rachlin u společností Deutsche Grammophon, Sony Classical a Warner Class.
zdroj: Künstleragentur Dr. Raab & Dr. Böhm
Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.
