„Ten koncert není pro housle, ale proti houslím,“ měl prý prohlásit dirigent Hans von Bülow poté, co slyšel jediný houslový koncert od Johannese Brahmse. Možná by soudil jinak, kdyby jej slyšel v podání Gila Shahama, který okouzlil publikum Dvořákovy Prahy už před čtyřmi lety jako kurátor Komorní řady a především coby sólista ve Dvořákově Houslovém koncertu.

Jeho věčný úsměv a vlídná energie jako by zářily skrz každý tón, který ze svých stradivárek vyšle směrem k publiku. Ocitne se přitom ve vyrovnané pozici s Izraelskou filharmonií, která pod vedením svého šéfa Lahava Shaniho potvrdí, že Brahms napsal skutečně spíš velkou symfonii se sólovými houslemi než obyčejnou virtuózní exhibici.

Koncertní řada Brahms 190 věnovaná výročí narození Dvořákova přítele začne opravdu skvěle. K patronovi festivalu se nepřímo hlásí i druhá část programu: Symfonické tance od Sergeje Rachmaninova vznikly v Americe, jejich melodiemi a náladou jako by ruský skladatel volal po vlasti, v níž však nebylo možné a dosud nelze svobodně žít.

Následující den provede Izraelská filharmonie s Gilem Shahamem výhradně brahmsovský program, jako další sólista se k nim připojí violoncellista Kian Soltani.

Izraelskou filharmonii založil v roce 1936 Bronislaw Huberman a její zahajovací koncert 26. prosince 1936 řídil Arturo Toscanini. Orchestr hraje v rámci abonentních řad v Tel Avivu, Jeruzalémě a Haifě a pořádá mimořádné koncerty a různé koncertní cykly po celém Izraeli. Pravidelně navštěvuje světová kulturní centra a prestižní festivaly.

Těleso často uvádí premiéry děl izraelských hudebních skladatelů, podporuje přijímání nových přistěhovalců a zve ke spolupráci nové hudebníky z jejich řad. Orchestr hostil nejvýznamnější světové dirigenty a sólisty stejně jako mladé talenty z Izraele i ze zahraničí. V rámci KeyNote, hudebního vzdělávacího a osvětového programu, vystupují hudebníci Izraelské filharmonie v mnoha školách a pořádají koncerty pro studenty v Sále Charlese Bronfmana v Tel Avivu.

V roce 1969 byl hudebním poradcem orchestru jmenován Zubin Mehta a v roce 1977 se stal jeho hudebním ředitelem. Maestro Mehta odešel do důchodu v říjnu 2019 a filharmonie jej jmenovala svým emeritním hudebním ředitelem. V sezoně 2020/2021 se hudebním ředitelem orchestru stal Lahav Shani.

Lahav Shani je od roku 2018 šéfdirigentem Rotterdamské filharmonie a od sezony 2020/2021 zároveň působí jako hudební ředitel Izraelské filharmonie. Na tomto postu vystřídal Zubina Mehtu, který tuto funkci zastával 50 let. V minulosti byl Shani hlavním hostujícím dirigentem Vídeňských symfoniků.

S Rotterdamskou filharmonií debutoval jako dirigent a klavírista v červnu 2016. O necelé dva měsíce později bylo oznámeno jeho jmenování šéfdirigentem a stal se nejmladším dirigentem na této pozici v dějinách orchestru. Rotterdamská filharmonie spolu se Shanim uzavřela exkluzivní nahrávací smlouvu se společností Warner Classics.

Shaniho úzký vztah s Izraelskou filharmonií začal před více než deseti lety. S orchestrem debutoval jako šestnáctiletý a od dva roky později s ním pod taktovkou Zubina Mehty provedl Čajkovského Klavírní koncert. Poté s orchestrem pravidelně vystupoval jako kontrabasista. V roce 2013, po vítězství v Mezinárodní dirigentské soutěži Gustava Mahlera v Bamberku, jej orchestr pozval k dirigentskému vystoupení na zahajovacím koncertu sezony. Od té doby se k tělesu každoročně vrací jako dirigent i klavírista.

Mezi jeho současné dirigentské úspěchy patří hostování u Vídeňských a Berlínských filharmoniků, Orchestru lipského Gewandhausu, Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, Londýnského symfonického orchestru, Filarmonica della Scala, Bostonských a Chicagských symfoniků, u Royal Concertgebouw Orchestra, Filadelfského orchestru, Budapešťského festivalového orchestru, Orchestre de Paris a Philharmonia Orchestra. V sezoně 2022/2023 zahájí tříleté rezidenční působení v Konzerthaus Dortmund.

Shani se narodil v Tel Avivu v roce 1989, studium klavíru zahájil v šesti letech u Hannah Shalgi a poté pokračoval u profesora Arie Vardiho na Buchmann-Mehta School of Music. Dirigování dále studoval u profesora Christiana Ehwalda a klavír u profesora Fabia Bidiniho na Hudební akademii Hannse Eislera v Berlíně. Jeho byl mentorem byl rovněž Daniel Barenboim.

Jako klavírista absolvoval vystoupení s Danielem Barenboimem, Zubinem Mehtou a Gianandreou Nosedou. Jako sólista i dirigent provedl různé klavírní koncerty s mnoha orchestry včetně Vídeňské filharmonie, Philharmonia Orchestra, Filarmonica della Scala, Staatskapelle Berlin a Royal Concertgebouw Orchestra. Má rovněž bohaté zkušenosti s komorní hudbou a recitály, pravidelně vystupuje na festivalu ve Verbieru a účinkoval také na Velikonočním festivalu v Aix-en-Provence a na Jeruzalémském festivalu komorní hudby.

Gil Shaham je jedním z nejvýznamnějších houslistů současnosti: jeho dokonalá technika v kombinaci s nenapodobitelnou vřelostí a ušlechtilým projevem jej proslavila jako amerického virutosního mistra. Po celém světě jsou žádána jeho vystoupení s předními orchestry a dirigenty, na recitálech i s komorními soubory. Pravidelně vystupuje na velkých světových koncertních pódiích a nejprestižnějších festivalech.

K vrcholům jeho umělecké dráhy posledních let patří souborná nahrávka a veřejné provedení sonát a partit J. S. Bacha pro sólové housle, stejně jako recitály s jeho dlouholetým koncertním partnerem, klavíristou Akirou Eguchim. Pravidelně vystupuje s Berlínskou filharmonií, Bostonským, Chicagským a Sanfranciským symfonickým orchestrem, Izraelskou filharmonií, Losangeleskou filharmonií, Newyorskou filharmonií a Orchestre de Paris. Během několikaletých rezidenčních pobytů spolupracoval s orchestry v Montrealu, Stuttgartu a Singapuru.

Shaham má na svém kontě více než dvě desítky koncertních a sólových CD, za které obdržel řadu cen Grammy, Grand Prix du Disque, Diapason d'Or a Gramophone Editor's Choice. Jeho poslední nahrávka z řady „1930s Violin Concertos“ (Vol. 2) byla nominována na cenu Grammy. Jeho nejnovější nahrávka Beethovenových a Brahmsových koncertů s orchestrem The Knights vyšla v roce 2021.

Gil Shaham získal v roce 1990 profesní stipendium Averyho Fishera a v roce 2008 prestižní cenu Averyho Fishera. V roce 2012 jej časopis Musical America vyhlásil Instrumentalistou roku. Hraje na Stradivariho housle Countess Polignac z roku 1699 a díky podpoře nadace Rare Violins In Consortium rovněž na Stradivariho nástroj Cremona c1719. Žije v New Yorku se svou ženou, houslistkou Adele Anthony, a třemi dětmi.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.