Legendární Martha Argerich a její vystoupení na Dvořákově Praze v roce 2022 byly velkou událostí. Proto si nesmírně vážíme toho, že letos opět přijala naše pozvání. V posledních letech uzpůsobuje svou koncertní činnost tak, aby se ona sama cítila na pódiu dobře. Vystupuje tak jako sólistka s orchestry, se kterými se důvěrně zná, nebo s kolegy, se kterými stabilně spolupracuje. Tentokrát jí bude parťákem klavíristka Sophie Pacini, které Martha Argerich v kombinovaných programech na dva a jeden klavír velkoryse poskytuje samostatný prostor.

„Klavíristé mají svoje božstvo,“ napsal kdysi o fenomenálním Franzi Lisztovi jeho skladatelský kolega Hector Berlioz. Božstvem dnešních klavíristek je bezpochyby Martha Argerich: k jejímu jménu se už těžko dodává něco dalšího. Je proto více než samozřejmé, že většinu programu jejího společného koncertu s německou klavíristkou Sophií Pacini tvoří právě Lisztovo dílo. Hudba skladatele, který odhalil obrovské interpretační možnosti moderních klavírů, se ocitne v rukou ženy, jež ukázala světu, že fantastický virtuos s ohromným myšlenkovým i fyzickým potenciálem nutně nemusí být muž. S přesně o půl století mladší kolegyní se odrazí od mozartovského základu, aby se ponořily do Lisztových novoromantických výbojů. Kromě Consolations – čili Útěch – zazní jeho úprava předehry k opeře Tannhäuser od Lisztova zetě Richarda Wagnera. A skrze Liszta se vrátí dva klavíry i Mozart v mistrovských vzpomínkách na „pražskou“ operu všech oper – Don Giovanni.

Martha Argerich se narodila v argentinském Buenos Aires. První lekce klavíru absolvovala v pěti letech u Vincenza Scaramuzzy a jako zázračné dítě začala brzy vystupovat na veřejnosti. V roce 1955 se přestěhovala do Evropy. V Londýně, Vídni a Švýcarsku pokračovala ve studiu u Bruna Seidlhofera, Friedricha Guldy, Nikity Magaloffa, Madeleine Lipattiové a Stefana Askenaseho. Roku 1957 zvítězila v klavírních soutěžích v Bolzanu a Ženevě a v roce 1965 na Chopinově mezinárodní klavírní soutěži ve Varšavě. Z hlediska umělecké úrovně i popularity od té doby patří mezi nejproslulejší světové klavíristky.

Martha Argerich je vysoce hodnocena za interpretaci virtuózní klavírní literatury 19. a 20. století. Její rozsáhlý repertoár zahrnuje Bacha i Bartóka, Beethovena i Messiaena, stejně jako Chopina, Schumanna, Liszta, Debussyho, Ravela, Francka, Prokofjeva, Stravinského, Šostakoviče či Čajkovského.

Přestože je trvale zvána nejprestižnějšími orchestry, dirigenty a hudebními festivaly v Evropě, Japonsku, Americe a Izraeli (se Zubinem Mehtou a Lahavem Shanim), významnou část jejího hudebního života zaujímá komorní hudba. Pravidelně hraje a nahrává s Nelsonem Freirem, Alexandrem Rabinovitchem, Mischou Maiskym, Gidonem Kremerem a Danielem Barenboimem: „Tato harmonie v malé skupině lidí mi přináší silné zážitky a pocit klidu.“

Martha Argerich nahrává pro společnosti EMI, Sony, Philips, Teldec a Deutsche Grammophon, mnoho jejích vystoupení bylo rovněž vysíláno v televizích po celém světě. Získala řadu ocenění: Grammy za koncerty Bartóka a Prokofjeva, Gramophon – Umělec roku, Nejlepší nahrávka klavírního koncertu roku za Chopinovy koncerty, Choc Monde de la Musique za amsterdamský recitál, Künstler des Jahres Deutscher Schallplatten Kritik, Grammy za Prokofjevovu Popelku s Michailem Pletněvem a v poslední době Grammy za Beethovenovy klavírní koncerty č. 2 a 3 s Mahlerovým komorním orchestrem pod vedením Claudia Abbada (DGG / Nejlepší instrumentální sólová nahrávka). Obdržela cenu Nahrávka roku, udělovanou listem Sunday Times, i cenu časopisu BBC Music Magazine za nahrávku Šostakovičových skladeb (EMI, 2007). Jejími zatím posledními nahrávkami jsou Mozartovy klavírní koncerty K 466 a K 503 s Orchestra Mozart a Claudiem Abbadem a čtyřruční klavírní recitál s Danielem Barenboimem (Deutsche Grammophon).

Od roku 1998 je uměleckou ředitelkou festivalu v japonském Beppu, v roce 1999 založila Mezinárodní klavírní soutěž a Festival Marthy Argerich v Buenos Aires a v červnu 2002 přehlídku Progetto Martha Argerich v Luganu. V roce 2018 spoluzaložila Festival Marthy Argerich v Hamburku.

Martha Argerich získala řadu ocenění: titul důstojník Řádu umění a literatury (1996) a komandér Řádu umění a literatury (2004), udělované francouzskou vládou, cenu Accademia di Santa Cecilia v Římě (1997), ocenění Interpret roku od organizace Musical America (2001), Řád vycházejícího slunce se zlatými paprsky a rozetou od japonského císaře a prestižní cenu Praemium Imperiale od Japonské umělecké asociace (2005), vyznamenání Kennedyho centra od Baracka Obamy (2016) a titul komandér Řádu za zásluhy Italské republiky od Sergia Mattarelly (2018). 12. prosince 2023 v Elysejském paláci francouzský prezident Emmanuel Macron umělkyni udělil hodnost komandéra Řádu čestné legie.

zdroj: Artemon Music

„Expresivita jejího projevu není nikdy samoúčelná: její hra je v každém okamžiku vysoce umělecká a promyšlená. Svou interpretací nás překvapuje i oslňuje.“ (Neue Zürcher Zeitung)

Od svého koncertního debutu v osmi letech vystoupila italsko-německá klavíristka v mnoha renomovaných koncertních sálech po celém světě, včetně koncertních síní Philharmonie München, Philharmonie Berlin, Suntory Hall a Orchard Hall v Tokiu, Tonhalle Zürich, KKL Luzern a koncertních síní ve Vídni, Hamburku, Hongkongu, Paříži a Bruselu či Wigmore Hall v Londýně.

Studia zahájila v deseti letech jako žákyně Karla-Heinze Kämmerlinga na salcburském Mozarteu, poté přestoupila na nově založený Institut pro mimořádně nadané studenty. V roce 2011 získala diplom s vyznamenáním a zároveň pokračovala v mistrovských kurzech u Pavla Gililova, Dmitrije Baškirova a Fou Ts'onga.

V rámci recitálů vystoupila na mezinárodních hudebních přehlídkách, jako jsou Lucerne Piano Festival, Klavierfestival Ruhr, Piano Festival aux Jacobins Toulouse, Kammermusikfest Lockenhaus (s Gidonem Kremerem), MDR Musiksommer, Rheingau Musikfestival, Young Euro Classic Berlin a Progetto Martha Argerich.

Jako sólistka vystupuje s orchestry jako Gewandhausorchester Leipzig, Camerata Salzburg, Drážďanská filharmonie, Sinfonieorchester Bern, Luzerner Sinfonieorchester, Tonhalle-Orchester Zürich, Bournemouth Symphony Orchestra, Orchestra del Maggio Musicale Fiorentino, Mozarteum Orchester Salzburg a Tokijská filharmonie v Suntory Hall a Orchard Hall.

Pacini získala řadu prestižních ocenění, naposledy cenu pro mladého umělce roku v rámci International Classical Music Awards a ECHO Klassik v kategorii „Rising Artist / Piano“. Na festivalu Sommets Musicaux de Gstaad získala jako „jeden z největších talentů své generace“ Cenu Group Edmond de Rothschild a Cenu sponzorů Deutschlandfunk.

Sophiino album „In Between“, kombinující Schumannovu a Mendelssohnovu hudbu s díly jejich manželky a sestry, stejně jako CD „Rimembranza“ a v roce 2023 nově vydané album „Puzzle“ se již několik měsíců drží na předních místech hitparád klasické hudby.

Sophie Pacini se v rámci své vlastní koncertní činnosti a četných publikací zaměřuje především na zprostředkování klasické hudby nastupujícím generacím. V současné době, kdy v důsledku neregulované digitalizace hudby dochází k její devalvaci, se důrazně zasazuje o osvětu umělecké tvorby a o nové formy jejího zprostředkování. Z téhož důvodu se stala „zástupkyní“ osobnosti Ludwiga van Beethovena pro Bavorský rozhlas (BR Klassik) a německý Goethe Institut. Jako držitelka grantu Deutschlandfunk navrhuje nové typy koncertní dramaturgie a je vyhledávanou popularizátorkou v médiích. Sophie je stipendistkou Německé hudební rady a od roku 2023 je členkou Evropské akademie věd a umění.

Sophii spojuje důvěrné osobní i umělecké přátelství s legendární Marthou Argerich, s níž na koncertních pódiích vystupuje v duu.

zdroj: Artemon Music

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.