Jen ve zpěvu jsme našli sladkou úlevu! Antonínu Dvořákovi v opeře Jakobín splynula česká identita s láskou k hudbě. Umění zpívat dokonce posloužilo jako důkaz češství manželům Bohušovi a Julii, když se vrátili do vlasti.

Manželé Kateřina Kněžíková a Adam Plachetka v sérii árií z českých oper promění Dvořákův idealistický záměr ve skutečnost. Oba mají bohaté zkušenosti z domácích i zahraničních scén – včetně renomovaného festivalu v Glyndebourne či z Metropolitní opery. Tentokrát se však projdou domácím repertoárem včetně méně hraných kusů: zazní zpěv zlopověstného Lomikara z Kovařovicových Psohlavců, vystoupí Fibichova hrdinka dívčí války Šárka či Dvořákova vášnivá kouzelnice Armida. Chybět nebude ani „největší Čech“ Karel IV. v árii z opery na motivy Noci na Karlštejně. To vše obklopeno nesmrtelnými operami Bedřicha Smetany či Leoše Janáčka až k závěrečné Dvořákově pokloně české hudebnosti.

Orchestr Národního divadla patří k nejstarším orchestrům v České republice. Jeho kořeny sahají do období Prozatímního divadla (1862–1883), kdy se z kapely Karla Komzáka stal v roce 1865 orchestr Prozatímního divadla (Královské zemské české divadlo v Praze).

Na formování orchestru měli vliv první kapelníci Jan Nepomuk Maýr, následně Bedřich Smetana a Adolf Čech. Jako violista působil v orchestru Prozatímního divadla i později světově proslulý skladatel Antonín Dvořák, harfenistou byl Karel Kovařovic, skladatel a šéf opery Národního divadla v letech 1900–1920. Pro potřeby větší budovy Národního divadla, definitivně otevřené 18. listopadu 1883, byl orchestr přičiněním tehdejšího ředitele Národního divadla Františka Adolfa Šuberta rozšířen o další hráče.

Významnými osobnostmi v čele orchestru byli šéfové opery a dirigenti Karel Kovařovic, Otakar Ostrčil, Václav Talich, Jaroslav Vogel, Otakar Jeremiáš, Zdeněk Chalabala, Jaroslav Krombholc, František Vajnar a Zdeněk Košler. S orchestrem spolupracoval také Richard Strauss, Karl Böhm, Charles Mackerras, Bohumil Gregor, Jiří Kout, Jiří Bělohlávek, John Fiore, z nejmladší generace českých dirigentů Tomáš Hanus, Tomáš Netopil a Jakub Hrůša.

Orchestr se podílel na světových premiérách oper Bedřicha Smetany (také symfonické básně Má vlast), Antonína Dvořáka (ale např. i jeho kantáty Stabat Mater, Symfonií č. 4 a 8, předeher Karneval, V přírodě a Othello, Slovanských tanců ad.), Zdeňka Fibicha, Leoše Janáčka (Výlety páně Broučkovy) a Bohuslava Martinů (Juliette) ad. Orchestr provedl jako první mimo Rusko opery Petra Iljiče Čajkovského Evžen Oněgin a Piková dáma nebo poprvé mimo Itálii opery Giuseppa Verdiho Otello a Falstaff.

Orchestr působí při operních a baletních představeních a koncertech v Národním divadle a ve Stavovském divadle. Během zájezdů Národního divadla se orchestr představil nejen v tuzemsku (festivaly Pražské jaro, Smetanova Litomyšl aj.), ale také např. v Německu, Itálii, Španělsku, Nizozemí (Holland Festival), Skotsku (Edinburský festival), Slovensku, Maďarsku, Polsku, Rusku, nebo Japonsku. Orchestr se podílel na nahrávkách Československého a Českého rozhlasu, Československé a České televize, gramofonových firem Esta, Supraphon či Deutsche Grammophon.

Robert Jindra absolvoval Pražskou konzervatoř v oborech klasický zpěv a dirigování. 

Od roku 2001 působil v Národním divadle v Praze, kde nastudoval například Mozartovu operu Così fan tutte, Smetanovy Dvě vdovy nebo Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky, Z mrtvého domu a dále řadu děl českého i světového operního repertoáru (Smetana – Tajemství a Libuše, Dvořák – Rusalka, Janáček – Káťa Kabanová a Její pastorkyňa, Mozart – Don Giovanni a Figarova svatba, Bizet – Carmen, Verdi – Falstaff, Wagner – Lohengrin ad.) nebo mimořádné koncerty Mozartovy narozeniny a České operní gala.

V sezoně 2013/2014 působil v Národním divadle rovněž na pozici hudebního ředitele opery. 

Od února 2010 do listopadu 2014 byl hudebním ředitelem opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde nastudoval řadu operních premiér (Smetana – Čertova stěna, Dvořák – Armida, Janáček – Její pastorkyňa, Věc Makropulos, Káťa Kabanová a Výlety páně Broučkovy, Wagner – Lohengrin, Verdi – Falstaff a La traviata, Massenet – Werther, Catalani – La Wally, Puccini – Bohéma, Hindemith – Cardillac) a rovněž mimořádné koncerty Verdi gala, České operní gala a Puccini gala.

Spolupracoval s Deutsche Oper am Rhein, dirigoval v Norské opeře v Oslu (Strauss – Ariadna na Naxu), ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (Halévy – Židovka, Smetana – Prodaná nevěsta). Vystupoval na významných festivalech, jako je Pražské jaro (Recitál Adama Plachetky), Smetanova Litomyšl, Viva musica (Koncert Pavola Breslika a Adriany Kučerové, West side story / Candide), Janáčkův máj (Galakoncert Adama Plachetky) či Festival Leoše Janáčka v Ostravě a Košická hudobná jar. 

Spolupracoval také s řadou orchestrů – Pražská komorní filharmonie, Český národní symfonický orchestr, Plzeňská filharmonie, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Janáčkova filharmonie Ostrava, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Moravská filharmonie Olomouc, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Slovenská filharmonie nebo Státní filharmonie Košice, Essen Philharmonie nebo Anhaltische Filharmonie v Dessau. 

V letech 2019–2021 zastával post 1. Kapellmeister v Aalto Musiktheater und Philharmonie Essen, kde nastudoval operu Medea (A. Reimann), Ring an einem Abend (R. Wagner), obnovené nastudování opery Tosca (G. Puccini), Carmen (G. Bizet) a další představení a koncerty.

V roce 2021 s mimořádným úspěchem debutoval na festivalu Bayerische Staatsoper v Mnichově s Dvořákovou Rusalkou. 

Dirigoval galakoncert k životnímu jubileu Evy Urbanové v Národním divadle moravskoslezském nebo koncertní uvedení Dvořákovy Rusalky na festivalu Jarmily Novotné v Litni.

Od září 2021 do srpna 2024 zastával post šéfdirigenta Státní filharmonie Košice. 

Z dalších projektů jmenujme nastudování Verdiho La traviaty ve Slovenském národním divadle, Weinbergerovy opery Švanda dudák v Grazu nebo Janáčkovy Jenůfy v Norské opeře v Oslo, Příhody Lišky Bystroušky v Bayerische Staatsoper a v roce 2023 jeden z výročních koncertů orchestru Bayerische Staatsoper. 

Od září 2022 zastává pozici hudebního ředitele Národního divadla v Praze a hlavního hostujícího dirigenta v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu.

V sezoně 2024/2025 debutoval například ve Staatsoper Berlin Unter den Linden (Janáček – Věc Makropulos), v Semperoper Dresden (Gounod – Romeo et Juliette) a v Oper Frankfurt (Janáček – Z mrtvého domu). V následujících sezonách bude vystupovat např. ve Wiener Staatsoper, Bregenzer Festspiele nebo Theater an der Wien.

Spolupracoval s významnými umělci jako Cornelia Beskow, Susan Bullock, Lise Davidsen, Ermonela Jaho, Jana Kurucová, Elena Maximova, Olga Peretyatko, Rosalind Plowright, Štěpánka Pučálková, Nadine Secunde, Elena Tsallagova, Eva-Maria Westbroek, Slávka Zámečníková, Arnold Bezuyen, Pavol Breslik, Pavel Černoch, Ferruccio Furlanetto, Peter Kellner, Tomasz Konieczny, Marek Kozák, Ambrogio Maestri, Štefan Margita, Adam Plachetka, Gustavo Porta, Roberto Saccà, Jiří Vodička, Lukáš Vondráček a další.

zdroj: www.robertjindra.com

Sopranistka Kateřina Kněžíková je jednou z nejperspektivnějších pěvkyní své generace. Vedle opery se stále častěji věnuje koncertnímu repertoáru, ve kterém dosahuje úspěchů nejen doma, ale i v zahraničí. Stěžejním repertoárem jsou díla A. Dvořáka, B. Martinů či L. Janáčka a písňová literatura. Je držitelkou ceny Classic Prague Awards 2018 za nejlepší komorní výkon a Ceny Thálie 2019 za mimořádný jevištní výkon v inscenaci Julietta aneb Snář (B. Martinů) na prknech Národního divadla moravskoslezského.

Absolvovala Pražskou konzervatoř a Hudební a taneční fakultu AMU v Praze. V roce 2006 se stala stálou členkou Opery Národního divadla. V současné době zde vystupuje například v inscenacích Rusalka, Cosí fan tutte, Carmen, Její pastorkyňa, Prodaná nevěsta či Příhody lišky Bystroušky.

Představila se publiku na řadě festivalů u nás i v zahraničí (Glyndebourne Opera Festival, MHF Pražské jaro, MHF Dvořákova Praha, NF Smetanova Litomyšl aj.). Má za sebou spolupráci s předními orchestrálními tělesy (BBC Symphony Orchestra, Bamberger Symphoniker, Camerata Salzburg, Česká filharmonie, Deutsches Symphonie-Orchester Berlin, London Philharmonic Orchestra, Mahler Chamber Orchestra, Narodowej Orkiestry Symfonicznej Polskiego Radia, ORF Radio-Symphonieorchester Wien, Rotterdam Philharmonisch Orkest, Royal Liverpool Philharmonic Orchestra, Orchestre Philharmonique de Radio France, Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Tokyo Symphony Orchestra atd.) a celou plejádou skvělých dirigentů (J. Bělohlávek, S. Bychkov, S. Baudo, P. Domingo, A. Fisch, M. Honeck, D. Hindoyan, J. Hrůša, O. Lyniv, T. Netopil, J. Nelson, P. Popelka, R. Ticciati).

V roce 2021 vydala u Supraphonu své první profilové album „Phidylé“, které bylo označeno jako „Editor’s Choice“ a „The Best Classical Albums of 2021“ v časopisu Gramophone a získalo prestižní cenu BBC Music Magazine Awards v kategorii „Vocal“. U Radioservisu vydala tituly pod názvem „Fantasie“ a „K2“. V září 2024 vydala společně s Jakubem Hrůšou a Bamberger Symphoniker album „Tag und Nacht“ u vydavatelství Supraphon.

V prosinci 2024 úspěšně debutovala s Českou filharmonií v Carnegie Hall pod taktovkou Semjona Byčkova.

zdroj: Agentura Camerata

Rodák z Prahy Adam Plachetka absolvoval Pražskou konzervatoř u profesora Luďka Löbla a následně HAMU.

Roku 2005 debutoval v Národním divadle v Praze, kde od té doby nastudoval role jako Don Giovanni, Figaro (Le nozze di Figaro, Il barbiere di Siviglia), Nardo (La finta giardiniera), Argante (Rinaldo), Guglielmo (Così fan tutte), Přemysl (Libuše) a Vladislav (Dalibor).

Pravidelně vystupuje v Metropolitní opeře v New Yorku (Don Giovanni, L`elisir d`amore, Le nozze di Figaro, Così fan tutte, Rodelinda, Peter Grimes), ve Wiener Staatsoper (La bohéme, Alcina, L`elisir d`amore, Don Giovanni, Le nozze di Figaro, Il barbiere di Siviglia, L`Italiana in Algeri, La Cenerentola, Don Pasquale, I Puritani) a na Salzburger Festspiele (Benvenuto Cellini, Rusalka, Don Giovanni, Le nozze di Figaro, Die Zauberflöte).

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.