Dovede o hudbě nejen přemýšlet, ale dokáže své myšlenky také přesvědčivě formulovat. Paul Lewis k tomu přitom nepotřebuje jediné slovo, vystačí si s klavírem, a to bez okázalých gest. Jako velký a pokorný umělec, pro kterého je příznačná maximální oddanost partituře, pozve publikum na svém recitálu na velký výlet do Vídně. Začne v 18. století a prolétne časem až do dneška. Jedna z nejoblíbenějších Mozartových sonát rozezvoní úvod v té nejlaskavější představě o klasikovi s pověstí nevycválaného děcka. Česká premiéra Klavírní sonáty od Thomase Larchera nechá zaznít výrazný hlas vídeňské současnosti a připomene, že rakouská metropole neukončila svůj velký hudební život v 19. století. K nestárnoucím pokladům se vrátí ukolébavka „Spi sladce, mé dítě“, a po ní další dvě intermezza. Romantik Brahms v nich ukazuje tu nejněžnější stránku své duše. Univerzální završení obstará Beethovenova Sonáta č. 32 energickým úvodem a táhle rozehranou ariettou, jejíž rychlý střed stále znovu vzbuzuje dojem, že vídeňský klasik a revolucionář vynalezl také jazz.

„Lewisova interpretace těchto velkých děl je nádherně nekomplikovaná, přímočará a průzračná. Šetří rubatem a nikdy nenechá v hudbě převážit manýru, ve struktuře i charakteru zůstává důsledně střízlivý.“

The Guardian

Paul Lewis patří k předním interpretům středoevropského klavírního repertoáru, jeho beethovenovské a schubertovské koncerty a nahrávky sklízejí všeobecné uznání kritiky. Za své zásluhy o hudbu získal titul komandéra Řádu britského impéria (CBE) a upřímnost a hloubka jeho přístupu k hudbě mu získaly příznivce po celém světě.

O jeho celosvětové popularitě svědčí světové orchestry, s nimiž spolupracuje. Patří mezi ně Berlínská filharmonie, Chicagský symfonický orchestr, Londýnský symfonický orchestr, londýnská Philharmonia, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, tokijská NHK Symphony, Newyorská filharmonie, Losangeleská filharmonie, Královský orchestr Concertgebouw a lipský Gewandhausorchester. Jeho blízký vztah s Bostonským symfonickým orchestrem vedl k tomu, že byl zvolen Koussevitzkého umělcem v Tanglewoodu pro rok 2020.

Díky svému úzkému vztahu k Beethovenovi se podílel na natáčení třídílného dokumentu BBC Being Beethoven a v létě 2022 vystoupil v Tanglewoodu s cyklem jeho pěti klavírních koncertů. Cyklus představil po celém světě a v roce 2010 ho jako první klavírista vůbec zahrál v kompletním provedení během jedné sezóny na festivalu BBC Proms.

Vedle mnoha oceňovaných beethovenovských nahrávek svědčí jeho diskografie u labelu Harmonia Mundi o charakteristicky hlubokém přístupu také k romantickému repertoáru, který zahrnuje mimo jiné díla Schumanna, Musorgského, Brahmse a Liszta.

V letech 2022 až 2024 se Lewis pustil do schubertovské série koncertů, v jejichž rámci po celém světě představuje kompletní klavírní sonáty z posledních 12 let Schubertova života. Série bude pokračovat i v roce 2025, kdy zazní premiéra nové klavírní sonáty Thomase Larchera.

V oblasti komorní hudby úzce spolupracuje s tenoristou Markem Padmorem na písňových recitálech, které uvádějí po celém světě. Společně nahráli tři Schubertovy písňové cykly. Je jedním z uměleckých ředitelů festivalu komorní hudby Midsummer Music, který se každoročně koná v hrabství Buckinghamshire ve Spojeném království.

Ocenění

Instrumentalista roku Královské filharmonické společnosti; dvě Edisonovy ceny; tři ceny Gramophone; Diapason d'Or de l'Annee; cena South Bank Show Classical Music Award, čestné tituly na univerzitách v Liverpoolu, Edge Hill a Southamptonu; jmenování komandérem Řádu britského impéria (CBE) u příležitosti oslav narozenin královny v roce 2016.

Místa konání recitálů

Royal Festival Hall, Alice Tully Hall, Carnegie Hall, Musikverein, Konzerthaus, Théâtre des Champs-Élysées, Concertgebouw, Berlínská filharmonie a Berlin Konzerthaus.

Festivaly: Tanglewood, Ravinia, Schubertiade, Edinburgh, Salcburk, Lucern

zdroj: Maestro Arts

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.