Program

Dmitrij Šostakovič: Klavírní kvintet g moll, op. 57

Antonín Dvořák: Klavírní trio č. 4, op. 90, B. 166, „Dumky“

V závěrečném koncertu Komorní řady se setkají nejen její protagonisté, její kurátor a klavírista Boris Giltburg s Pavel Haas Quartetem, ale také dva velcí skladatelé 19. a 20. století – Dvořák a Šostakovič. Jen si přitom vymění pozice proti směru času a poslední komorní slovo bude mít domácí autor, jemuž je věnován celý festival i téma řady Dvořák Collection. Scházejí se tu také dva mistři kontrastu: jeden spíš laskavý, druhý často ostře ironický.

Šostakovič svůj Klavírní kvintet g moll napsal v roce 1940: věnoval předtím velké úsilí práci na Symfonii č. 6 a úpravě Musorgského opery Boris Godunov, takže se může zdát, jako by při tvorbě kvintetu poněkud odpočíval. Jedná se o průzračnou, klasicky znějící hudbu, která je ale plná emocí, hravosti i neustále se vynořující melancholie. Směrem na východ a také k diametrálně odlišným náladám se obrací i poslední Dvořákovo klavírní trio s přízviskem „Dumky“. Inspirací pro jeho formu byly ukrajinské písně, které střídají divoké a zamyšlené plochy.

Interpreti

Pavel Haas Quartet

Pavel Haas Quartet patří mezi jedno z předních světových komorních těles. Soubor vystupuje v nejvýznačnějších světových koncertních sálech a za své nahrávky získal již pět ocenění Gramophone Awards a řadu dalších významných cen. V roce 2022 jej časopis BBC Music Magazine zařadil mezi 10 největších smyčcových kvartet všech dob.

Soubor pravidelně koncertuje v prestižních koncertních sálech, jako je Concertgebouw a Muziekgebouw v Amsterdamu, NCPA v Beijingu, Filharmonie a Konzerthaus v Berlíně, Queen's Hall v Edinburghu, Elbphilharmonie v Hamburgu, Wigmore Hall v Londýně, Philharmonie v Luxembourgu, Carnegie Hall v New Yorku, Théâtre de la Ville v Paříži, Accademia di Santa Cecilia v Římě, LG Arts Centre v Soulu, Musikverein ve Vídni, Tonhalle v Zürichu aj.

V koncertní sezoně 2024/2025 se Pavel Haas Quartet opět vrací do slavné Carnegie Hall či londýnské Wigmore Hall. Soubor absolvuje v první půlce sezony evropské turné, v jehož rámci navštíví Rakousko, Německo, Belgii a Velkou Británii. Rok 2024 zakončí turné po Spojených státech amerických. V České republice opět potěší publikum několika koncerty v rámci festivalu Dvořákova Praha, kde je soubor od září 2022 rezidenčním umělcem a kurátorem komorních koncertů včetně programování všech Dvořákových smyčcových kvartetů a komorní tvorby během tří sezon.

Pavel Haas Quartet nahrává exkluzivně pro Supraphon. Jejich nejnovější nahrávka Brahms Viola and Piano Quintets (2O22) s Borisem Giltburgem a jejich bývalým členem Pavlem Niklem sklidila velmi pozitivní kritiky. Za předchozí album Shostakovich String Quartets (2019) obdrželi cenu Classic Prague Awards za nahrávku roku a týdeník The Times ji označil za jednu ze 100 nejlepších nahrávek roku.

Soubor obdržel svých pět ocenění Gramophone Awards za nahrávky Dvořáka, Smetany, Schuberta, Janáčka a Haase a také za Dvořákovy smyčcové kvartety č. 12 „Americký“ a č. 13, za které získali i ocenění Gramophone Recording, tj. nahrávky roku 2011. Mezi další ocenění souboru patří BBC Music Magazine Awards a Diapason d’Or de l’Année v roce 2010 za nahrávku Prokofjevových smyčcových kvartetů č. 1 a č. 2.

Od vítězství v soutěži Paola Borcianiho v Itálii v roce 2005 patří mezi další významné události začátku jejich kariéry nominace na ECHO Rising Stars v roce 2007, účast v programu BBC New Generation Artists v letech 2007–2009 a stipendium speciálního souboru Borletti-Buitoni Trust, které jim bylo uděleno v roce 2010.

Pavel Haas Quartet založila v roce 2002 Veronika Jarůšková s violistou Pavlem Niklem, který byl jeho členem až do roku 2016 a je stálým hostem souboru při interpretaci smyčcových kvintetů. Členové uskupení Pavel Haas Quartet studovali u legendárního violisty Smetanova kvarteta Milana Škampy. Soubor nese jméno českého skladatele Pavla Haase (1899–1944), Janáčkova nejnadějnějšího žáka, který byl v roce 1941 nacisty vězněn v terezínském ghettu a o tři roky později umučen v koncentračním táboře v Osvětimi. Jeho hudební odkaz zahrnuje tři skvostné smyčcové kvartety.

zdroj: artevisio

Boris Giltburg

Izraelský klavírista narozený v Moskvě je po celém světě oceňován jako hluboce vnímavý, zasvěcený a podmanivý interpret. Kritika oceňuje jeho „zpěvnou kantilénu, rozmanitost úhozu a širokou dynamickou škálu schopnou velkých přívalů energie“ (Washington Post) i jeho vášnivý, vypravěčský přístup k interpretaci.

V posledních letech se Giltburg několikrát ponořil do intenzivního studia tvorby významných skladatelů. U příležitosti Beethovenova výročí v roce 2020 se pustil do unikátního projektu, v jehož rámci během jednoho roku pořídil audio a video nahrávky všech dvaatřiceti Beethovenových klavírních sonát. S Vasilijem Petrenkem a Královským liverpoolským filharmonickým orchestrem nahrál pro firmu Naxos rovněž všechny jeho klavírní koncerty.

V letech 2021–2023 se Giltburg věnuje klavírnímu odkazu Maurice Ravela, přičemž jeho sólové skladby provádí na bruselských pódiích Bozar a Flagey a v amsterdamském sále Muziekgebouw. Souborný cyklus pak představuje v londýnské Wigmore Hall, a to včetně houslových sonát ve spolupráci s Alinou Ibragimovou. Ravelovy klavírní koncerty interpretuje s Orchestre National de France a dirigentem Cristianem Măcelaru (v Bozaru), s Bruselskou filharmonií pod taktovkou Carlose Miguela Prieta (ve Flagey) a s orchestrem Residentie Orkest pod vedením dirigentky Anji Bihlmaier (v Concertgebouw).

Giltburg jako všeobecně uznávaný přední interpret hudby Sergeje Rachmaninova dokončí v roce 2023 soubornou nahrávku jeho sólových skladeb a vydá poslední disk ze svého vysoce ceněného cyklu nahrávek jeho klavírních koncertů. Rachmaninovovy koncerty provedl rovněž se Sakarim Oramo a BBC Symphony v londýnském Centru Barbican, s Tomášem Netopilem a Českou filharmonií, s Nicholasem Collonem a Symfonickým orchestrem Finského rozhlasu a s Bruselskou filharmonií a Giancarlem Guerrerem ve Flagey.

Pravidelně vystupuje na recitálech v nejprestižnějších světových sálech včetně amsterdamského Concertgebouw, newyorské Carnegie Hall, hamburské Elbphilharmonie, vídeňského Konzerthausu a londýnského Southbank Centre. Spolupracuje s Philharmonia Orchestra, Londýnskou filharmonií, Českou filharmonií, Filharmonií Oslo, Drážďanskou filharmonií, NHK Symphony a vystoupil rovněž na BBC Proms. Na přelomu let 2021/2022 debutoval s orchestrem Santa Cecilia di Roma s Kirillem Petrenkem.

Giltburgova spolupráce s vydavatelstvím Naxos se datuje od roku 2015, kdy získal cenu Opus Klassik za nejlepší sólovou nahrávku (Rachmaninovovy koncerty a Etudes Tableaux) a cenu Diapason d'Or (Šostakovičovy koncerty a vlastní úprava Šostakovičova 8. smyčcového kvartetu). Získal rovněž cenu Gramophone Award, a to za nahrávku Dvořákova Klavírní kvintetu na CD Supraphonu s Pavel Haas Quartetem a Diapason d'Or za jejich poslední společný počin, snímek Brahmsova Klavírního kvintetu.

Giltburg považuje za neobyčejně důležité oslovovat publikum i mimo koncertní sál. Svým blogem „Classical Music for All“ se zaměřuje na laickou veřejnost a články publikuje rovněž v periodikách jako Gramophone, BBC Music Magazine, Guardian, Times a Fono Forum. Během lockdownu na jaře 2020 ze svého domova pravidelně živě vysílal vystoupení a mistrovské kurzy, které zaznamenaly více než milion zhlédnutí.

Místo

Rudolfinum, Dvořákova síň

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.