Virtuozita je v hudbě obdivovanou, byť někdy přeceňovanou hodnotou. Franz Liszt, Elias Parish Alvars a Leoš Janáček byli virtuosové každý svým vlastním, zcela odlišným způsobem. Zároveň ale všichni na vysoké úrovni, kterou lze jen těžko přecenit. Všichni tři byli v něčem jedineční a nedostižní. Jejich skladatelská, instrumentální i koncepční výjimečnost představuje výzvu pro společenství zkušených a mladých hudebníků tvořené orchestrem PKF – Prague Philharmonia ve spojení s jeho Orchestrální akademií. Úvodní Preludia jsou třetí symfonickou básní z celkových třinácti, které Franz Liszt zkomponoval. Jeden z nejvlivnějších hudebníků 19. století se představí jako tvůrce žánru symfonické básně i programní hudby a mimořádný tvůrce orchestru. Je dobré si občas připomenout, čím jeho hudba ovlivnila Bedřicha Smetanu a co všechno si od něj vypůjčil Richard Wagner. Harfista Elias P. Alvars se ve své době proslavil především jako vynikající hráč na svůj nástroj a přezdívalo se mu „Liszt harfy“. Důvodem nebyly pouze jeho mimořádné hráčské schopnosti, ale také osobní charisma – navíc oba dva hráli na špičkové nástroje značky Érard. Alvarsův Koncert pro harfu a orchestr Es dur přednese první harfistka České filharmonie a vynikající sólistka Jana Boušková. Rapsodie Taras Bulba patří k vrcholným dílům Leoše Janáčka, Dvořákova přítele i obdivovatele. Toto Janáčkovo dílo se průkazně hlásí k tzv. programní hudbě, kdy výrazové prostředky jsou extrémní a také díky tomu oslovují posluchače takřka s filmovou výmluvností. Vlastenecký příběh kozáckého náčelníka Tarase Bulby je lemovaný smrtí jeho synů a nakonec i jeho vlastní. Nepoddajnost titulního hrdiny ale vede skladbu k patetickému závěru a připomíná nezdolnost lidského ducha.

V roce 1994 založil světově proslulý dirigent Jiří Bělohlávek spolu se skupinou talentovaných mladých hudebníků Pražskou komorní filharmonii. Úspěchy v zahraničí a rozšiřující se repertoár dovedly orchestr nejprve ke změně názvu na PKF – Prague Philharmonia a od sezony 2024/2025 vystupuje pod sjednoceným názvem Prague Philharmonia. Orchestr si za 30 let své existence vydobyl uznání po celém hudebním světě. Je oceňován nejen pro svůj jedinečný zvuk, ale také pro svůj repertoár, orientovaný na díla Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. Do kmenového repertoáru patří také hudba Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany a jejich následovníků, ale i díla francouzská a německá od Roberta Schumanna přes Johannese Brahmse až po Maurice Ravela. Nedílnou součástí repertoáru jsou skladby 20. století a soudobé novinky. Prague Philharmonia si udržuje svůj komorní charakter, vášnivou zaujatost a smysl pro detailní práci, přestože je dnes velikostně rozkročena mezi komorním obsazením a malým symfonickým orchestrem.

V čele orchestru se od jeho založení vystřídala řada uznávaných šéfdirigentů, z nichž se každý po svém podílel na cizelování a zrání osobitého zvuku Prague Philharmonia. Po Jiřím Bělohlávkovi převzal v roce 2005 roli šéfdirigenta Kaspar Zehnder, v roce 2008 potom Jakub Hrůša. Od počátku sezony 2015/2016 stojí v čele orchestru francouzský dirigent Emmanuel Villaume.

Prague Philharmonia během svého působení vystupovala se světově uznávanými umělci, jako jsou Julian Rachlin, Martha Argerich, Jefim Bronfman, András Schiff, Gil Shaham, Isabelle Faust, Emmanuel Pahud, Luciano Pavarotti, Diana Damrau, Anna Netrebko, Plácido Domingo, Gautier Capuçon, Maxim Vengerov, Mischa Maisky, Juan Diego Flórez, Jonas Kaufmann a mnoho dalších. Orchestr je pravidelně zván na mezinárodní hudební festivaly (BBC Proms, Dresdner Musikfestspiele, MITO Settembre Musica, Pražské jaro, Festspielhaus Baden-Baden) a vystupuje v předních koncertních síních (Berliner Philharmonie, Elbphilharmonie Hamburg, Gasteig Mnichov, Tokyo Suntory Hall, Královská opera Muscat v Ománu, Sheikh Jaber Al-Ahmad Cultural Centre v Kuvajtu a další).

Diskografie obsahuje více než 90 kompaktních disků pro prestižní světová i domácí hudební vydavatelství (Deutsche Grammophon, Warner Classics, Sony Classical, Decca, EMI, Harmonia Mundi a Supraphon). Za své nahrávky získal orchestr řadu ocenění: Zlatou desku RAC Kanada 2000, Cenu Harmonie 2001 nebo Diapason d’Or 2007. V roce 2016 byl za CD Héroďque s Bryanem Hymelem nominován na International Opera Awards a o rok později za CD Bohemian Rhapsody s Gáborem Boldoczkým na International Classical Music Award (ICMA). Profilové CD Prague Philharmonia Ravel – Debussy – Bizet vydané v edici Warner Classics získalo skvělé kritiky v deníku London Sunday Times i v časopise Gramophone a BBC Music Magazine jej zařadil mezi TOP 10 nahrávek týdne. CD s uznávaným tenoristou Benjaminem Bernheimem pro DG z listopadu 2019 získalo Opus Klassik Award a řadu dalších ocenění mezinárodního odborného tisku (mimo jiné Diapason d’Or, Choc de Classica).

V posledním období se orchestr vydal na turné do Japonska, Německa, Itálie, Turecka, Francie a na Tchaj-wan nebo vystoupil ve vídeňském Musikvereinu. V roce 2023 natočil úspěšnou nahrávku pro Deutsche Grammophon s tenoristou Jonathanem Tetelmanem a Pendereckého skladby s flétnistou Stathisem Karapanem (Warner Classics).

Orchestrální akademie PKF – Prague Philharmonia vznikla v roce 2008 jako vůbec první projekt tohoto typu v České republice. Je určena mladým domácím i zahraničním interpretům ve věku od osmnácti do třiceti let, kterým umožňuje získat orchestrální praxi a načerpat zkušenosti od členů renomovaného tělesa. Akademie přijme ročně mezi dvanácti a čtrnácti hudebníky v oborech housle, viola, violoncello, kontrabas, flétna, hoboj, klarinet, lesní roh, trubka, pozoun a bicí nástroje. Členové Orchestrální akademie tak hned na počátku své umělecké dráhy získávají jedinečnou příležitost uplatnění: zapojují se do uměleckých projektů PKF, absolvují koncerty na domácích pódiích i v zahraničí, mají možnost vystoupit v rámci komorních cyklů tělesa a účastnit se nahrávacích projektů pro renomovaná hudební vydavatelství. Stipendijním programem Orchestrální akademie PKF prošli za více než deset let její existence vynikající hráči, mj. houslista Jakub Fišer, violista Ondřej Martinovský či hornistka Kateřina Javůrková.

Dirigent Marek Šedivý vystudoval obor dirigování na Pražské konzervatoři a na hudební fakultě AMU. V sezóně 2012/13 byl na doporučení Jiřího Bělohlávka angažován jako asistent dirigenta v inscenaci Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Canadian Opera Company Toronto. V letech 2016–2018 byl šéfdirigentem Slezského divadla v Opavě, dále spolupracoval se Státní operou Praha, Divadlem J. K. Tyla v Plzni a Národním divadlem moravskoslezským Ostrava. Na těchto scénách nastudoval mj. opery Sedlák kavalír (Mascagni), Rusalka (Dvořák), Falstaff (Verdi), Příhody lišky Bystroušky (Janáček) a Bouře (Fibich). V současné době je hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu a designovaným hudebním ředitelem Národního divadla Moravskoslezského v Ostravě od sezóny 2020/2021. Vystupuje na prestižních hudebních festivalech Pražské jaro, Chopinův festival Mariánské Lázně, Dvořákova Praha, Pardubické hudební jaro a Mozartfest Würzburg. V září 2019 debutoval ve Vídni s Tonküstler Orchestra, kde provedl Dvořákovo Requiem.

Harfistka Jana Boušková je fenoménem mezinárodní harfové scény. Kromě prvenství v nejprestižnější světové harfové soutěži (USA, 1992) patří mezi její další četná ocenění i vítězství v Concours International de Musique de Chambre v Paříži a v Torneo Internazionale di Musica v Itálii. Vystupuje pravidelně sólově i v komorních sestavách na významných domácích i světových koncertních pódiích a festivalech. Mezi nejvýznamnější patří její sólové recitály v Alice Tully Hall - Lincoln Center (New York), v Theatre Châtelet v Paříži, ve vídeňském Musikvereinu, na festivalech Pražské jaro a Berliner Festtage. Jako sólistka orchestrů vystoupila v Carnegie Hall v New Yorku, Suntory Hall v Tokiu, v Gewandhausu v Lipsku či Concertgebouw v Amsterdamu. Od září 2019 je profesorkou na prestižní Royal College of Music v Londýně a již od roku 2005 vyučuje i na Královské konzervatoři v Bruselu. Nahrála přes dvě desítky CD pro domácí i zahraniční vydavatelství. Od roku 2005 je sóloharfistkou České filharmonie.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.