Pokud chce houslista dovést skladbu k dokonalosti, jistě uvítá příležitost mít k dispozici jako rádce Václava Hudečka. Právě on bude vedoucí osobností koncertu, který se blíží veřejnému mistrovskému kurzu a kterého se pod vedením Václava Hudečka zúčastní tři talentovaní houslisté Matteo Hager, Marie Hasoňová a Eliška Kukalová. Každý z nich se stane interpretem jedné věty Houslového koncertu od Antonína Dvořáka a bude svůj výkon pilovat k dokonalosti pod Hudečkovým vedením. Bude to zároveň i setkání dobrých známých - Matteo Hager a Marie Hasoňová prošli luhačovickou Akademií Václava Hudečka, která šíří umění české houslové školy už více než dvacet let.

Veřejné mistrovské kurzy vedené špičkovými umělci jsou fantastickou příležitostí pro samotné hudebníky, ale zdaleka ne jen pro ně. Poskytnou hlubší pohled na skladbu a její provedení i těm posluchačům, kteří se domnívají, že hudbě nemohou rozumět. Bezprostřední kontakt s jemným cizelováním skladby je pro ně nejen poučný, ale také neobyčejně napínavý a často i zábavný. Je to jako pozorovat skláře, kterému se pod rukama rodí nové dílo a získává plynule svůj konečný a dokonalý tvar.

Václav Hudeček zahájil svoji závratnou mezinárodní dráhu jako patnáctiletý, kdy vystoupil na koncertu v Londýně s Royal Philharmonic Orchestra. Byl žákem legendárního Davida Oistracha, k jehož odkazu se stále hlásí. Od svého londýnského debutu vystupoval po celém světě na nejprestižnějších podiích, z nichž jmenujme alespoň Carnegie Hall, Royal Festival Hall, Suntory Hall, Osaka Festival Hall či Sydney Opera. Vystupoval se špičkovými světovými orchestry, jakými jsou Berlínští filharmonikové, Gewandhaus Leipzig, Cleveland Symphony Orchestra a další. Často byl zván na prestižní světové festivaly v Ósace, Salcburku, Istanbulu a Helsinkách. Podílel se na vzniku řady nahrávek, z nichž snímek Vivaldiho Čtvera ročních dob je od roku 1992 dosud nejúspěšnější nahrávkou v České republice a interpret za ni obdržel zlatou a v roce 1997 platinovou desku. Systematicky se stará o pomoc nastupující české interpretační generaci, a to jak každoročním pořádáním letních houslových kurzů v Luhačovicích, tak představováním těch nejlepších jako hostů na svých koncertech.

Matteo Hager začal hrát na housle ve čtyřech letech na pražské ZUŠ Ilji Hurníka, od roku 2014 studuje na Gymnáziu a Hudební škole v Praze. Absolvoval mistrovské kurzy s Ivanem Ženatým, Josefem Špačkem a Daliborem Karvayem. Získal první cenu v ústředním kole celostátní soutěže MŠMT a dvakrát si vybojoval prvenství v Mezinárodní houslové soutěži J. Micky. V rámci Akademie Václava Hudečka získal v loňském roce 1. cenu a mistrovské housle. Jako sólista se představil např. v rámci festivalu Svátky hudby v Praze (2017), se Symfonickým orchestrem hl. města Prahy FOK na koncertu Mladé talenty Josefu Sukovi v Obecním domě (2019) nebo na koncertu s názvem Budoucí mistři v rámci festivalu Musica Holešov 2019. Jeho koncertní aktivity pro rok 2020 zahrnují mj. vystoupení při zahájení festivalu Pardubické hudební jaro po boku Václava Hudečka a Josefa Špačka, sólový koncert se Západočeským symfonickým orchestrem či vystoupení na festivalu Hudební Kroměříž s Moravskými komorními sólisty pod taktovkou Tomáše Netopila.

Houslistka Marie Hasoňová vystudovala Pražskou konzervatoř. Získala řadu ocenění na mezinárodních soutěžích, jako např. 1. místo na houslové soutěži Josefa Muziky v Nové Pace, 1. místo a cenu Musica Arvensis na soutěži Talents for Europe v Dolném Kubíně, 3. místo na Telemannově houslové soutěži v Poznani, 2. místo na Kocianově houslové soutěži v Ústí nad Orlicí, 1. místo na soutěži Archetti in Moravia v Kroměříži, 1. a 2. místo na soutěži konzervatoří ad. Působila v mnoha orchestrech jako např. Orchestr Berg, Plzeňská filharmonie, Haydn Ensemble a Musica Florea. Jako sólistka dosud vystoupila s Brněnskou filharmonií, s Filharmonií Hradec Králové, s Praga Sinfonietta ad. Zúčastnila se mnoha mistrovských kurzů pod vedením světových virtuosů: Ivana Ženatého, Renauda Capuçona a Christiana Tetzlaffa. Od roku 2017 je členkou Orchestrální akademie České filharmonie. Od roku 2018 působí v klavírním triu Quasi Trio, které získalo mnohá ocenění jak u nás, tak v zahraničí. Ve stejném roce se stala vítězkou letní Akademie Václava Hudečka.

Eliška Kukalová hraje na housle od pěti let. Absolvovala Pražskou konzervatoř a v současné době studuje na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Roku 2009 vystoupila ve Španělském sále Pražského hradu v rámci koncertu „Josef Suk uvádí mladé talenty“, kde si po boku této legendy zahrála 3. větu Vivaldiho Koncertu pro dvoje housle. Pravidelně se účastní houslových soutěží, kde se umisťuje na předních místech. Mezi poslední úspěchy patří titul absolutního vítěze Mezinárodní houslové soutěže PhDr. Josefa Micky, první místo na Mezinárodní houslové soutěži Mistra Josefa Muziky nebo druhá cena na Mezinárodní houslové soutěži Jaroslava Kociana. Roku 2015 se stala vítězkou Akademie Václava Hudečka. Jako sólistka spolupracuje mj. s Pražskou komorní filharmonií a Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK. V červnu 2018 vystoupila dvakrát v Německu jako sólistka Dvořákova Houslového koncertu pod taktovkou Georga Christopha Sandmanna.

V roce 1994 založil světově proslulý dirigent Jiří Bělohlávek spolu se skupinou talentovaných mladých hudebníků Pražskou komorní filharmonii. Úspěchy v zahraničí a rozšiřující se repertoár dovedly orchestr nejprve ke změně názvu na PKF – Prague Philharmonia a od sezony 2024/2025 vystupuje pod sjednoceným názvem Prague Philharmonia. Orchestr si za 30 let své existence vydobyl uznání po celém hudebním světě. Je oceňován nejen pro svůj jedinečný zvuk, ale také pro svůj repertoár, orientovaný na díla Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. Do kmenového repertoáru patří také hudba Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany a jejich následovníků, ale i díla francouzská a německá od Roberta Schumanna přes Johannese Brahmse až po Maurice Ravela. Nedílnou součástí repertoáru jsou skladby 20. století a soudobé novinky. Prague Philharmonia si udržuje svůj komorní charakter, vášnivou zaujatost a smysl pro detailní práci, přestože je dnes velikostně rozkročena mezi komorním obsazením a malým symfonickým orchestrem.

V čele orchestru se od jeho založení vystřídala řada uznávaných šéfdirigentů, z nichž se každý po svém podílel na cizelování a zrání osobitého zvuku Prague Philharmonia. Po Jiřím Bělohlávkovi převzal v roce 2005 roli šéfdirigenta Kaspar Zehnder, v roce 2008 potom Jakub Hrůša. Od počátku sezony 2015/2016 stojí v čele orchestru francouzský dirigent Emmanuel Villaume.

Prague Philharmonia během svého působení vystupovala se světově uznávanými umělci, jako jsou Julian Rachlin, Martha Argerich, Jefim Bronfman, András Schiff, Gil Shaham, Isabelle Faust, Emmanuel Pahud, Luciano Pavarotti, Diana Damrau, Anna Netrebko, Plácido Domingo, Gautier Capuçon, Maxim Vengerov, Mischa Maisky, Juan Diego Flórez, Jonas Kaufmann a mnoho dalších. Orchestr je pravidelně zván na mezinárodní hudební festivaly (BBC Proms, Dresdner Musikfestspiele, MITO Settembre Musica, Pražské jaro, Festspielhaus Baden-Baden) a vystupuje v předních koncertních síních (Berliner Philharmonie, Elbphilharmonie Hamburg, Gasteig Mnichov, Tokyo Suntory Hall, Královská opera Muscat v Ománu, Sheikh Jaber Al-Ahmad Cultural Centre v Kuvajtu a další).

Diskografie obsahuje více než 90 kompaktních disků pro prestižní světová i domácí hudební vydavatelství (Deutsche Grammophon, Warner Classics, Sony Classical, Decca, EMI, Harmonia Mundi a Supraphon). Za své nahrávky získal orchestr řadu ocenění: Zlatou desku RAC Kanada 2000, Cenu Harmonie 2001 nebo Diapason d’Or 2007. V roce 2016 byl za CD Héroďque s Bryanem Hymelem nominován na International Opera Awards a o rok později za CD Bohemian Rhapsody s Gáborem Boldoczkým na International Classical Music Award (ICMA). Profilové CD Prague Philharmonia Ravel – Debussy – Bizet vydané v edici Warner Classics získalo skvělé kritiky v deníku London Sunday Times i v časopise Gramophone a BBC Music Magazine jej zařadil mezi TOP 10 nahrávek týdne. CD s uznávaným tenoristou Benjaminem Bernheimem pro DG z listopadu 2019 získalo Opus Klassik Award a řadu dalších ocenění mezinárodního odborného tisku (mimo jiné Diapason d’Or, Choc de Classica).

V posledním období se orchestr vydal na turné do Japonska, Německa, Itálie, Turecka, Francie a na Tchaj-wan nebo vystoupil ve vídeňském Musikvereinu. V roce 2023 natočil úspěšnou nahrávku pro Deutsche Grammophon s tenoristou Jonathanem Tetelmanem a Pendereckého skladby s flétnistou Stathisem Karapanem (Warner Classics).

Dirigent Marek Šedivý vystudoval obor dirigování na Pražské konzervatoři a na hudební fakultě AMU. V sezóně 2012/13 byl na doporučení Jiřího Bělohlávka angažován jako asistent dirigenta v inscenaci Wagnerovy opery Tristan a Isolda v Canadian Opera Company Toronto. V letech 2016–2018 byl šéfdirigentem Slezského divadla v Opavě, dále spolupracoval se Státní operou Praha, Divadlem J. K. Tyla v Plzni a Národním divadlem moravskoslezským Ostrava. Na těchto scénách nastudoval mj. opery Sedlák kavalír (Mascagni), Rusalka (Dvořák), Falstaff (Verdi), Příhody lišky Bystroušky (Janáček) a Bouře (Fibich). V současné době je hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu a designovaným hudebním ředitelem Národního divadla Moravskoslezského v Ostravě od sezóny 2020/2021. Vystupuje na prestižních hudebních festivalech Pražské jaro, Chopinův festival Mariánské Lázně, Dvořákova Praha, Pardubické hudební jaro a Mozartfest Würzburg. V září 2019 debutoval ve Vídni s Tonküstler Orchestra, kde provedl Dvořákovo Requiem.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.