Sloganem „Sto let je jen začátek“ zve Český rozhlas v roce 2023 na společné oslavy ke 100. výročí od zahájení pravidelného rozhlasového vysílání. Dvořákova Praha v součinnosti s Českým rozhlasem připravila hudební vyvrcholení těchto oslav, které mají nejen historický, ale i kulturně společenský dosah.

Když pětatřicetiletý Johannes Brahms dokončil svůj Klavírní koncert č. 1, jako by tím potvrdil prorocká slova svého rádce a přítele Roberta Schumanna. Ten mladšího kolegu označil za miláčka múz. Především však prorocky prohlásil, že Brahmsovo umění nebude pomalu narůstat, ale zjeví se najednou v plném lesku. První klavírní koncert skutečně ohromí svou naléhavostí i dokonalostí, k níž už není co dodat. Snad jedině ruce a mysli vynikajícího klavíristy a dirigenta, kteří symfonický monument náležitě uchopí a vyšlou ho k publiku v plné kráse. Britský klavírista Paul Lewis, úzce svázaný s londýnskou Wigmore Hall, se proslavil provedením všech pěti Beethovenových koncertů na BBC Proms. Brahms je v podstatě logickým pokračováním tohoto počinu.

Dirigent Petr Popelka energicky formuje současnou tvář Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Po velkolepém závěru řady Brahms 190 se přiblíží také finále celé Dvořákovy Prahy. Z hloubek pokory začne volat symfonická báseň De profundis od Vítězslava Nováka. Bezprostředně na ni naváže slavnostní Te Deum jeho učitele Antonína Dvořáka jako dík za úspěšný festival i nadějné očekávání příštího ročníku.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu patří k nejvýznamnějším českým orchestrům současnosti. Od sezony 2022/2023 zastává post šéfdirigenta a uměleckého ředitele český dirigent Petr Popelka. Na pozici hlavního hostujícího dirigenta působí již druhým rokem Robert Jindra.

V koncertní sezoně 2023/24 přivítá SOČR řadu zvučných jmen. Mezi nimi vynikající houslisty Gidona Kremera, Christiana Tetzlaffa či vycházející hvězdu Maríu Dueñas. Pozvání dále přijali klavíristé Brad Mehldau, Eldar Djangirov a Marianna Shirinyan, cembalista Mahan Esfahani,   dirigenti Omer Meir Wellber, Ilan Volkov nebo Eva Ollikainen. Unikátní projekt představuje koncertní provedení druhého dějství Wagnerovy opery Tristan a Isolda, jemuž v minulé sezoně předcházelo provedení dějství prvního. Hlavních rolí se zhostí Michael Weinius a Elisabeth Teige. Z domácích interpretů SOČR uvede například sopranistku Štěpánku Pučálkovou či dirigenty Petra Altrichtera a Alenu Jelínkovou.

Za posledních několik let orchestr spolupracoval s předními českými i zahraničními dirigenty, jakými jsou například Tomáš Netopil, Petr Altrichter, Jakub Hrůša, Cornelius Meister, Alexander Liebreich, Stephan Asbury, Ion Marin, Michał Nesterowicz, Anu Tali nebo Wayne Marshall.

Mezi sólisty, které SOČR doprovázel, nechyběli klavírista Krystian Zimerman, houslisté Pierre Amoyal, Frank Peter Zimmermann a Patricia Kopatchinskaja, violoncellisté Gautier Capuçon, Daniel Müller-Schott, István Várdai a Steven Isserlis, trombonista Christian Lindberg, ale i jazzman Avishai Cohen. Ze zpěváků například Renée Fleming, Elīna Garanča, José Cura, Juan Diego Flórez, Dmitrij Chvorostovskij nebo Jonas Kaufmann. Z Čechů jmenujme Lukáše Vondráčka, Iva Kahánka, Jana Bartoše, Josefa Špačka, Jana Mráčka, Tomáše Jamníka, Adama Plachetku, Simonu Šaturovou, Kateřinu Kněžíkovou, Petra Nekorance nebo Viléma Veverku. Orchestr objednává a pravidelně uvádí skladby předních českých skladatelů současnosti, jakými jsou např. Miroslav Srnka, Ondřej Adámek, Pavel Zemek Novák, Jan Ryant Dřízal, Šimon Voseček nebo Jana Vöröšová.

Bohatá je rovněž nahrávací činnost SOČRu. Připomeňme u Hyperionu vydanou nahrávku s cembalistou Mahanem Esfahanim a dirigentem Alexanderem Liebreichem s hudbou Viktora Kalabise, Hanse Krásy a Bohuslava Martinů. Album bylo magazínem Gramophone vybráno jako Editor´s Choice. Jedinečným počinem je CD Mysterium času s hudbou Miloslava Kabeláče, které doplňuje úspěšný komplet Kabeláčových symfonií, jež v roce 2016 vydal Supraphon. Stejně jako Mysterium času se Ceny Anděl 2022 dočkalo i CD Štěstí Štěpánky Balcarové, na kterém zaznívá šest zhudebněných básní polského autora Juliana Tuwima, a které je zároveň živým záznamem společného koncertu.

SOČR svým posluchačům nabízí koncerty v rámci abonentních cyklů ve Dvořákově síni Rudolfina a Betlémské kapli i jednotlivě v DOX+ či ve Studiu 1 Českého rozhlasu. Je častým hostem významných festivalů jako Pražské jaro, Dvořákova Praha, Smetanova Litomyšl, MHF Leoše Janáčka nebo MHF Český Krumlov. SOČR pravidelně hostuje na zahraničních podiích v Evropě a v Japonsku.

zdroj: Symfonický orchestr Českého rozhlasu

Během pouhých dvou sezón a přes koronavirovou pandemii se Petr Popelka etabloval jako jeden z nejinspirativnějších mladých dirigentů. Od srpna 2020 je šéfdirigentem Norského rozhlasového orchestru (KORK) a od září 2022 se stane šéfdirigentem a uměleckým ředitelem Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Je rovněž hlavním hostujícím dirigentem Janáčkovy filharmonie Ostrava.

V sezóně 2021–22 se Petr Popelka vrátí ke spolupráci s NDR Elbphilharmonie Orchester, Dánským národním symfonickým orchestrem, Bergen Philharmonic Orchestra, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a Aalborg Symphony Orchestra. Čekají ho debuty s renomovanými orchestry jako Deutsche Radio Philharmonie, Staatskapelle Weimar, Mozarteumorchester Salzburg, Orchestre de Chambre de Lausanne, Sinfonieorchester St. Gallen a Helsingborg Symphony Orchestra. Jeho minulé debuty zahrnovaly spolupráci s orchestry Sächsische Staatskapelle Dresden, Wiener Symphoniker a Arctic Philharmonic a s orchestrem Národního divadla v Praze za účelem uvedení Dvořákovy Rusalky.

Operní angažmá ho zavede do Národního divadla v Praze, kde bude dirigovat nové nastudování Bizetovy Carmen a sérii představení Figarovy svatby W. A. Mozarta. Dále bude dirigovat nové představení v Semperoper Dresden.

V sezóně 2019-20 zastával Petr Popelka jako vůbec první v historii pozici „Conductor Fellow“ orchestru NDR Elbphilharmonie. Dirigování se začal intenzivněji věnovat od roku 2016 a již o pouhý rok později obdržel cenu Neeme Järviho pro nejlepšího mladého dirigenta Akademie Menuhinova festivalu ve švýcarském Gstaadu. Jeho novou kariérní dráhu podpořilo zejména studium u Vladimira Kiradjieva a Alana Gilberta a formující vliv na rozvoj jeho dirigentského umění měly i mistrovské kurzy u Petera Eötvöse, Jaapa van Zwedena a Johannese Schlaefliho.

Petr Popelka získal své hudební vzdělání jak ve své domovské Praze, tak i ve Freiburgu. V letech 2010 až 2019 byl zástupcem sólo kontrabasisty ve Sächsische Staatskapelle Dresden. Kromě dirigování hraje další významnou roli v uměleckém působení Petra Popelky i jeho skladatelská činnost.

Představuje nejen v českém, ale i světovém kontextu absolutní špičku v oboru sborového umění.  Dirigenti, orchestry a sólisté, s nimiž sbor doposud spolupracoval, se o něm vyjadřují v superlativech. Odborná kritika pak oceňuje především kompaktní zvuk a širokou škálu výrazových prostředků, jimiž disponuje. Český filharmonický sbor Brno (založen 1990) vystupuje na všech prestižních evropských festivalech i významných koncertech a vždy dokáže posluchače uchvátit mimořádným hudebním cítěním.

Za úspěchy tělesa stojí jeho zakladatel, sbormistr a ředitel Petr Fiala (1943). Vystudoval brněnskou konzervatoř a JAMU (klavír, kompozice, dirigování), je autorem dvou set skladeb. Sbormistrovské a dirigentské činnosti se věnuje bezmála šedesát let.

Druhým sbormistrem Českého filharmonického sboru Brno je Joel Hána.

Sbor se zaměřuje na oratorní, kantátový a operní repertoár. Díky své kvalitě absolvuje ročně přes devadesát koncertů doma i v zahraničí. Spolupracuje s nejlepšími světovými orchestry a dirigenty.

Sbor má rozsáhlou diskografii a získal řadu ocenění: V roce 2007 obdržel dvě významné evropské ceny – Echo Klassik za Soubor roku 2007 (provedení Brucknerových motet) a Nahrávka roku 2007 za Lisztovo oratorium Christus. Ocenění sbírá sbor i na jiných kontinentech - japonský hudebně-kritický časopis Geijutsu Disc Review  mu v září 2011  udělil za live nahrávku Dvořákova Requiem prestižní ocenění Tokusen. Český filharmonický sbor Brno je držitelem prestižního ocenění Classic Prague Awards v kategorii Vokální výkon za rok 2019.

Činnost Českého filharmonického sboru Brno finančně podporuje Jihomoravský kraj, statutární město Brno a Ministerstvo kultury ČR. Generální partner Českého filharmonického sboru Brno je TESCAN ORSAY HOLDING, a. s.

Sbormistr a dirigent Petr Fiala (nar. 1943) vystudoval brněnskou konzervatoř (hra na klavír, kompozice, dirigování) a v roce 1971 ukončil JAMU ve třídě prof. Jana Kapra. Vedle činnosti pedagogické (byl profesorem brněnské konzervatoře) a kompoziční (je autorem bezmála 200 skladeb) se již více než 50 let intenzivně věnuje činnosti sbormistrovské a dirigentské. Jako skladatel i jako dirigent je Petr Fiala laureátem řady národních i mezinárodních soutěží, působí jako lektor dirigentských kurzů i jako člen mezinárodních porot.

Je zván jako hostující dirigent k našim i zahraničním orchestrům a sborům při provádění vokálně-instrumentálních skladeb. V roce 1990 založil Český filharmonický sbor Brno, který se pod jeho vedením propracoval mezi nejlepší evropská sborová tělesa. V roce 2009 obdržel od České biskupské konference Řád Cyrila a Metoděje za vynikající výsledky v oblasti dirigování a skladatelské činnosti. V roce 2013 obdržel Petr Fiala Cenu města Brna v oboru hudba za dlouholetou uměleckou činnost a reprezentaci města Brna a v roce 2016 Cenu Jihomoravského kraje za významnou reprezentaci Jihomoravského kraje v oblasti kultury.

„Lewisova interpretace těchto velkých děl je nádherně nekomplikovaná, přímočará a průzračná. Šetří rubatem a nikdy nenechá v hudbě převážit manýru, ve struktuře i charakteru zůstává důsledně střízlivý.“

The Guardian

Paul Lewis patří k předním interpretům středoevropského klavírního repertoáru, jeho beethovenovské a schubertovské koncerty a nahrávky sklízejí všeobecné uznání kritiky. Za své zásluhy o hudbu získal titul komandéra Řádu britského impéria (CBE) a upřímnost a hloubka jeho přístupu k hudbě mu získaly příznivce po celém světě.

O jeho celosvětové popularitě svědčí světové orchestry, s nimiž spolupracuje. Patří mezi ně Berlínská filharmonie, Chicagský symfonický orchestr, Londýnský symfonický orchestr, londýnská Philharmonia, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, tokijská NHK Symphony, Newyorská filharmonie, Losangeleská filharmonie, Královský orchestr Concertgebouw a lipský Gewandhausorchester. Jeho blízký vztah s Bostonským symfonickým orchestrem vedl k tomu, že byl zvolen Koussevitzkého umělcem v Tanglewoodu pro rok 2020.

Díky svému úzkému vztahu k Beethovenovi se podílel na natáčení třídílného dokumentu BBC Being Beethoven a v létě 2022 vystoupil v Tanglewoodu s cyklem jeho pěti klavírních koncertů. Cyklus představil po celém světě a v roce 2010 ho jako první klavírista vůbec zahrál v kompletním provedení během jedné sezóny na festivalu BBC Proms.

Vedle mnoha oceňovaných beethovenovských nahrávek svědčí jeho diskografie u labelu Harmonia Mundi o charakteristicky hlubokém přístupu také k romantickému repertoáru, který zahrnuje mimo jiné díla Schumanna, Musorgského, Brahmse a Liszta.

V letech 2022 až 2024 se Lewis pustil do schubertovské série koncertů, v jejichž rámci po celém světě představuje kompletní klavírní sonáty z posledních 12 let Schubertova života. Série bude pokračovat i v roce 2025, kdy zazní premiéra nové klavírní sonáty Thomase Larchera.

V oblasti komorní hudby úzce spolupracuje s tenoristou Markem Padmorem na písňových recitálech, které uvádějí po celém světě. Společně nahráli tři Schubertovy písňové cykly. Je jedním z uměleckých ředitelů festivalu komorní hudby Midsummer Music, který se každoročně koná v hrabství Buckinghamshire ve Spojeném království.

Ocenění

Instrumentalista roku Královské filharmonické společnosti; dvě Edisonovy ceny; tři ceny Gramophone; Diapason d'Or de l'Annee; cena South Bank Show Classical Music Award, čestné tituly na univerzitách v Liverpoolu, Edge Hill a Southamptonu; jmenování komandérem Řádu britského impéria (CBE) u příležitosti oslav narozenin královny v roce 2016.

Místa konání recitálů

Royal Festival Hall, Alice Tully Hall, Carnegie Hall, Musikverein, Konzerthaus, Théâtre des Champs-Élysées, Concertgebouw, Berlínská filharmonie a Berlin Konzerthaus.

Festivaly: Tanglewood, Ravinia, Schubertiade, Edinburgh, Salcburk, Lucern

zdroj: Maestro Arts

„Simona Šaturová, pocházející stejně jako Lucia Popp a Edita Gruberová z Bratislavy, není nic menšího než malý mozartovský zázrak. Zpívá Konstanzi s tak neotřesitelnými koloraturami, procítěnými piany a stylovou dokonalostí, že se až tají dech.” [Der neue Merker]

Simona Šaturová je velmi žádanou interpretkou mozartovských postav a repertoáru období italského belcanta a rovněž renomovanou koncertní pěvkyní. K vrcholům posledních sezon patří uvedení Mozartovy trilogie (Mozart – Da Ponte) v Théâtre Royal de la Monnaie v Bruselu, v níž zpívala Donnu Annu (Don Giovanni) a debutovala jako Hraběnka Almaviva (Figarova svatba), dále spolupráce s Vídeňskou filharmonií a Herbertem Blomstedtem, Mnichovskou filharmonii a Krzysztofem Urbanskim, Vídeňskými symfoniky a Andrésem Orozco-Estradou, s Orchestra del Maggio Musicale Fiorentino a Jurajem Valčuhou, s Bostonskými symfoniky a Charlesem Dutoitem na Tanglewood Music Festivalu, s Mozarteumorchester a Riccardo Minasim na Salzburger Festspiele, koncertní turné s Bamberskými symfoniky pod vedením Manfreda Honecka, Jakuba Hrůšy nebo s Orchestre National de Paris a Jukka-Pekka Sarastem. Koncertní a operní produkce ji zavedly do Semperoper v Drážďanech, Theater an der Wien, Opéra de Rouen, Teatro Colón v Buenos Aires, Théâtre du Châtelet v Paříži, Opéra de Monte-Carlo, Opery Frankfurt, athénské koncertní síně Megaron, newyorské Carnegie Hall, Konzerthausu a Musikvereinu ve Vídni, Tonhalle Zürich, Suntory Hall v Tokiu, Herkules-Saal v Mnichově, dále na festivaly v Salcburku, Edinburku nebo Lucernu, a ke spolupráci s dirigenty jako Christoph Eschenbach, Manfred Honeck, Fabio Luisi, Herbert Blomstedt, Ádám Fischer, Iván Fischer, Tomáš Netopil, Tomáš Hanus, Robert Jindra, Emmanuel Villaume, Christopher Hogwood ad. Pěvkyně je velmi oblíbeným hostem Théâtre Royal de la Monnaie v Bruselu, Aalto Theater v Essenu a pražského Národního divadla.

Bohatá je také její diskografie. Nahrává pro Supraphon (Martinů, Dvořák, Míča), Sony BMG (Orff, Saint-Saëns), Orfeo (Haydn Arias, oceněno „Editor’s Choice“), Accentus (Beethoven: Symfonie č. 9 s Herbertem Blomstedtem, oceněno International Classical Music Award), Hänssler Classics (Haydn), Nibiru Publishers (Decade – Mozart, Mysliveček, a Rybova Stabat mater, oceněno Diapason d’Or) ad. Nahrávky Hasseho Requiem & Miserere (Carus Verlag) a Mahlerovy Symfonie č. 2 s Christophem Eschenbachem a Philadelphia Orchestra (Ondine) získaly ocenění německých kritiků „Preis der deutschen Schallplatten Kritik“ a Supersonic Award. Pro Slovenský hudební fond natočila písňový cyklus Ad astra Eugena Suchoňa. Zatím poslední nahrávkou je Te Deum Karola Kurpinskeho (s Collegiem 1704 a Václavem Luksem, NIFCCD, 2021).

Simona Šaturová absolvovala bratislavskou konzervatoř, pěvecké vzdělání dále prohlubovala na mistrovských kursech Ileany Cotrubas ve Vídni a u Margreet Honig v Amsterodamu. Je držitelkou Ceny Nadace Charlotty a Waltera Hamelových za vynikající pěvecké výkony (Lübeck 2007) a ceny Thálie za nejlepší operní výkon v roce 2001.

Slovenský basista Jozef Benci absolvoval Konzervatoř a Vysokou školu múzických umění v Bratislavě pod vedením Sergeje Kopčáka. Od roku 2007 pravidelně vystupuje jako sólista Opery SND v Bratislavě a Národního divadla v Praze a také s Českou filharmonií, Slovenskou filharmonií i Filharmonií Brno.

K jeho nejvýraznějším rolím patří Collin v Pucciniho Bohémě, Vodník ve Dvořákově Rusalce, Ferrando ve Verdiho Trubadúrovi, Sarastro v Mozartově Kouzelné flétně nebo Mefisto v Gounodově Faustov nebo Lucifer ve Dvořákově opeře Čert a Káča. Roku 2011 se v Londýně podílel na koncertním provedení Smetanovy Prodané nevěsty v roli Kecala pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Na Bratislavských hudebních slavnostech 2011 vystoupil s vynikajícím ohlasem na společném pěveckém recitálu s Editou Gruberovou. Významné je také jeho koncertní působení v basových partech Janáčka (Glagolská mše), Dvořáka (Stabat Mater, Svatá Ludmila) nebo Verdiho (Requiem).

Dosud vystoupil mj. v České republice, Lucembursku, Francii, Rumunsku, Itálii, Rakousku, Polsku a Německu. V roce 2019 nahrál pro Supraphon CD Ruských romancí. Pro stejný label v roce 2014 ve spolupráci s Tomášem Netopilem a Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu basový part Glagolské mše. V červnu 2022 s velkým úspěchem vystoupil jako sólista basového partu Glagolské mše na koncertech orchestru Santa Cecilia pod taktovkou Jakuba Hrůši. Na podzim 2022 se účastnil v roli Krále Hydraota produkce Dvořákovy opery Armida v rámci festivalu v irském Wexfordu.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.