Snad žádné jiné hudební těleso není s historií a tradicí evropské klasické hudby spojeno tak úzce jako Vídeňští filharmonici. Během uplynulých stoosmdesáti let tento orchestr zažil a ovlivnil běh hudebních dějin na celém světě. Dodnes významní sólisté a dirigenti hovoří o jedinečném „vídeňském zvuku“ jako o výjimečné kvalitě, která toto těleso odlišuje od ostatních orchestrů.

Na počátku tohoto úspěchu stála touha založit symfonický orchestr, jehož ideálem by bylo provádět na nejvyšší úrovni symfonie vídeňských klasiků, zejména Ludwiga van Beethovena. Tento umělecký cíl mohl být realizován pouze díky nadšenému souhlasu hudebníků orchestru vídeňské Dvorní opery, kteří v roce 1842 učinili rozhodnutí uvádět „filharmonické koncerty“ nezávisle na svých povinnostech v operním divadle a v rámci úplné umělecké a ekonomické autonomie. Vznikla tak organizace založená na demokratických principech, v níž všechny součásti rozhodovacího procesu spočívají v rukou samotných hudebníků.

Jedním z otců zakladatelů byl skladatel a dirigent Otto Nicolai, jemuž se připisuje výrok: „Provádět nejlepší repertoár, s nejlepšími interprety, nejlepším možným způsobem.“ Právě vysoké nároky na kvalitu, které z tohoto výroku vyplývají a jimiž je orchestr vázán dodnes, jsou příčinou neobyčejného zájmu, který si orchestr od samého počátku vysloužil jak u významných skladatelů a dirigentů, tak u posluchačů po celém světě. Vědomé udržování homogenního hudebního stylu, pečlivě předávaného z generace na generaci, je výrazem snahy orchestru udržovat tradici inovativním způsobem.

Nenapodobitelný zvuku orchestru vychází také z jedinečného vztahu mezi Vídeňskými filharmoniky a orchestrem Vídeňské státní opery. Jednou ze základních zásad orchestru je, že členem Vídeňských filharmoniků se může stát pouze hudebník z operního orchestru. Hudebníci musí hrát v obou orchestrech a dodnes každý budoucí filharmonik začíná svou kariéru konkurzem do orchestru Vídeňské státní opery a teprve po tříleté čekací lhůtě se stává plnoprávným členem filharmonie.

Dalším jedinečným rysem této demokratické organizace je skutečnost, že odpovědnost za pořádání koncertů a výběr repertoáru, stejně jako za angažování dirigentů a sólistů přebírá orchestr sám. V roce 1860 byla zavedena abonentní koncertní řada, pro kterou byl angažován jeden dirigent na celou sezónu. Tyto koncerty vytvořily pevný umělecký a ekonomický základ, který přetrvává dodnes. Počínaje rokem 1933 orchestr vytvořil systém hostujících dirigentů, který umožňuje široké spektrum umělecké spolupráce s nejvýznamnějšími dirigenty všech generací.

Svými jedinečnými estetickými a akustickými vlastnostmi se jako ideální místo pro konání koncertů Vídeňských filharmoniků od roku 1870 osvědčil Zlatý sál vídeňského Musikvereinu. První zahraniční turné orchestru se uskutečnilo v roce 1900 v rámci koncertního zájezdu do Paříže pod vedením Gustava Mahlera. Dalším památným rokem byl rok 1922, který přinesl nejen první účast orchestru na Salcburském festivalu, ale také první zámořské turné do Jižní Ameriky. To byl začátek aktivního koncertního programu, který orchestr zavedl pro všechny kontinenty světa a v posledních letech zahrnuje pravidelné koncerty v Německu, Japonsku, USA a Číně.

Vídeňští filharmonici si dali za úkol přenést všelidské poselství hudby do každodenního života a vědomí svých posluchačů. Od samého počátku projevuje orchestr silné sociální cítění, které se vyznačuje angažovaností ve prospěch potřebných a podporou mladých hudebníků. Od roku 1999 je výtěžek z Novoročních koncertů pravidelně určen jako dar různým humanitárním organizacím. V reakci na katastrofu způsobenou vlnou tsunami v roce 2011 byl založen fond Vienna Philharmonic and Suntory Music Aid Fund.

Vztah k Japonsku a japonskému publiku je natolik úzký, že i v pandemických letech 2020 a 2021 se za rozsáhlých bezpečnostních opatření turné orchestru do této země uskutečnila. Hned od počátku pandemie šli Vídeňští filharmonici příkladem a díky testům a provedeným studiím se stali prvním orchestrem na světě, který po prvním lockdownu v červnu 2020 odehrál živé koncerty.

Vídeňští filharmonici sami sebe považují za kulturní posly, kteří svou hudební činností vyjadřují ideály míru, lidskosti a smíření. K tomu patří i pořádání koncertů na místech historického významu i v kontroverzních a bolestivých ohniscích politických dějin. Patří k nim například vzpomínkový koncert v bývalém koncentračním táboře Mauthausen v roce 2000, stejně jako koncert v Sarajevu v roce 2014 na památku vypuknutí první světové války a Koncert pro mír roku 2018 ve Versailles jako připomínka konce první světové války.

V roce 2018 byla založena Akademie Vídeňských filharmoniků. Studenti akademie jsou vybíráni na základě přísného mezinárodního konkurzu a během dvouletého studia získávají vzdělání na nejvyšší úrovni. Dvanáct účastníků se díky spolupráci s Vídeňskými filharmoniky učí nejen hráčskému mistrovství, ale také nadšení a entuziasmu. Studenti se nejen prostřednictvím soukromých lekcí seznamují s vytříbeností vídeňského zvuku a stylu, ale získávají rovněž představu o průběhu konkurzního řízení nejen u tohoto orchestru, ale i u dalších těles. Členové prvního ročníku akademie 2019/2021 již tento program úspěšně absolvovali.

Orchestr je držitelem mnoha cen a ocenění. Od roku 2008 jej podporuje jeho exkluzivní sponzor ROLEX.

Vídeňští filharmonici každoročně odehrají ve Vídni přibližně čtyřicet koncertů, mimo jiné Novoroční koncert a Letní noční koncert v Schonbrunnu, které jsou přenášeny do mnoha zemí po celém světě. Orchestr má také každoroční letní rezidenci na Salcburském festivalu a na svých mezinárodních turné odehraje více než padesát koncertů ročně. Všechny tyto aktivity podtrhují pověst Vídeňských filharmoniků jako jednoho z nejlepších světových orchestrů.

Legendární švédský dirigent Herbert Blomstedt se poprvé výrazněji zapsal do povědomí hudební veřejnosti již roku 1953, kdy získal Kusevického cenu, a hned dva roky poté následovalo vítězství v dirigentské soutěži v Salcburku. Již o rok dříve však debutoval se Stockholmskou filharmonií. V průběhu své umělecké dráhy stál v čele řady předních světových orchestrů, mj. Filharmonie Oslo, Staatskapelle Dresden, San Francisco Symphony či Gewandhausorchester Leipzig. Blomstedt je držitelem řady mezinárodních ocenění, čestných doktorátů a čestných dirigentských postů. Jeho interpretační záběr je nesmírně široký, za jeho největší přínos jsou však považovány jeho nedostižné brucknerovské kreace, vyznačující se jak analytickou přesností interpretace notového zápisu, tak hloubkou a oduševnělostí výrazu. I v úctyhodném věku přesahujícím devadesát let dál neúnavně spolupracuje s řadou předních světových orchestrů, a to s enormním uměleckým nasazením.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.