Vídeňští filharmonici si vybudovali svoje renomé jako vynikající orchestr staromilských a konzervativních návyků včetně používání zvláštního typu lesních rohů, které se rozezní na samém počátku večera. Jejich vábivé volání, které otevírá Brahmsův Druhý klavírní koncert, jako by zvalo všechny k poslechu nejnovějších zpráv z domova i ze světa. Ten pocit bude více než oprávněný: v Rudolfinu se Vídeňští filharmonici sejdou s dirigentem Jakubem Hrůšou, jako sólista se k nim připojí dnes již více německý než ruský klavírista Igor Levit.

Vedle Brahmse bude na programu Dvořákova Symfonie č. 8 G dur, které se někdy říká „Anglická“ – je to narážka na její londýnskou premiéru, ale dnes už také na současný domov Jakuba Hrůši, kde se nejúspěšnější český dirigent současnosti stane ředitelem Královské opery Covent Garden.

Kus svého domova bude mít v Praze alespoň na chvíli i Johannes Brahms, který patří k největším prominentům v dlouhém zástupu vídeňských klasiků. Světoobčan Levit je připomínkou, že hudba není na státních hranicích ani národnostech příliš závislá. A nakonec ji neumlčí ani jiná omezení: během koronakrize odstreamoval Levit ze svého berlínského bytu 50 „hauskoncertů“.

Snad žádné jiné hudební těleso není s historií a tradicí evropské klasické hudby spojeno tak úzce jako Vídeňští filharmonici. Během uplynulých stoosmdesáti let tento orchestr zažil a ovlivnil běh hudebních dějin na celém světě. Dodnes významní sólisté a dirigenti hovoří o jedinečném „vídeňském zvuku“ jako o výjimečné kvalitě, která toto těleso odlišuje od ostatních orchestrů.

Na počátku tohoto úspěchu stála touha založit symfonický orchestr, jehož ideálem by bylo provádět na nejvyšší úrovni symfonie vídeňských klasiků, zejména Ludwiga van Beethovena. Tento umělecký cíl mohl být realizován pouze díky nadšenému souhlasu hudebníků orchestru vídeňské Dvorní opery, kteří v roce 1842 učinili rozhodnutí uvádět „filharmonické koncerty“ nezávisle na svých povinnostech v operním divadle a v rámci úplné umělecké a ekonomické autonomie. Vznikla tak organizace založená na demokratických principech, v níž všechny součásti rozhodovacího procesu spočívají v rukou samotných hudebníků.

Jedním z otců zakladatelů byl skladatel a dirigent Otto Nicolai, jemuž se připisuje výrok: „Provádět nejlepší repertoár, s nejlepšími interprety, nejlepším možným způsobem.“ Právě vysoké nároky na kvalitu, které z tohoto výroku vyplývají a jimiž je orchestr vázán dodnes, jsou příčinou neobyčejného zájmu, který si orchestr od samého počátku vysloužil jak u významných skladatelů a dirigentů, tak u posluchačů po celém světě. Vědomé udržování homogenního hudebního stylu, pečlivě předávaného z generace na generaci, je výrazem snahy orchestru udržovat tradici inovativním způsobem.

Nenapodobitelný zvuku orchestru vychází také z jedinečného vztahu mezi Vídeňskými filharmoniky a orchestrem Vídeňské státní opery. Jednou ze základních zásad orchestru je, že členem Vídeňských filharmoniků se může stát pouze hudebník z operního orchestru. Hudebníci musí hrát v obou orchestrech a dodnes každý budoucí filharmonik začíná svou kariéru konkurzem do orchestru Vídeňské státní opery a teprve po tříleté čekací lhůtě se stává plnoprávným členem filharmonie.

Dalším jedinečným rysem této demokratické organizace je skutečnost, že odpovědnost za pořádání koncertů a výběr repertoáru, stejně jako za angažování dirigentů a sólistů přebírá orchestr sám. V roce 1860 byla zavedena abonentní koncertní řada, pro kterou byl angažován jeden dirigent na celou sezónu. Tyto koncerty vytvořily pevný umělecký a ekonomický základ, který přetrvává dodnes. Počínaje rokem 1933 orchestr vytvořil systém hostujících dirigentů, který umožňuje široké spektrum umělecké spolupráce s nejvýznamnějšími dirigenty všech generací.

Svými jedinečnými estetickými a akustickými vlastnostmi se jako ideální místo pro konání koncertů Vídeňských filharmoniků od roku 1870 osvědčil Zlatý sál vídeňského Musikvereinu. První zahraniční turné orchestru se uskutečnilo v roce 1900 v rámci koncertního zájezdu do Paříže pod vedením Gustava Mahlera. Dalším památným rokem byl rok 1922, který přinesl nejen první účast orchestru na Salcburském festivalu, ale také první zámořské turné do Jižní Ameriky. To byl začátek aktivního koncertního programu, který orchestr zavedl pro všechny kontinenty světa a v posledních letech zahrnuje pravidelné koncerty v Německu, Japonsku, USA a Číně.

Vídeňští filharmonici si dali za úkol přenést všelidské poselství hudby do každodenního života a vědomí svých posluchačů. Od samého počátku projevuje orchestr silné sociální cítění, které se vyznačuje angažovaností ve prospěch potřebných a podporou mladých hudebníků. Od roku 1999 je výtěžek z Novoročních koncertů pravidelně určen jako dar různým humanitárním organizacím. V reakci na katastrofu způsobenou vlnou tsunami v roce 2011 byl založen fond Vienna Philharmonic and Suntory Music Aid Fund.

Vztah k Japonsku a japonskému publiku je natolik úzký, že i v pandemických letech 2020 a 2021 se za rozsáhlých bezpečnostních opatření turné orchestru do této země uskutečnila. Hned od počátku pandemie šli Vídeňští filharmonici příkladem a díky testům a provedeným studiím se stali prvním orchestrem na světě, který po prvním lockdownu v červnu 2020 odehrál živé koncerty.

Vídeňští filharmonici sami sebe považují za kulturní posly, kteří svou hudební činností vyjadřují ideály míru, lidskosti a smíření. K tomu patří i pořádání koncertů na místech historického významu i v kontroverzních a bolestivých ohniscích politických dějin. Patří k nim například vzpomínkový koncert v bývalém koncentračním táboře Mauthausen v roce 2000, stejně jako koncert v Sarajevu v roce 2014 na památku vypuknutí první světové války a Koncert pro mír roku 2018 ve Versailles jako připomínka konce první světové války.

V roce 2018 byla založena Akademie Vídeňských filharmoniků. Studenti akademie jsou vybíráni na základě přísného mezinárodního konkurzu a během dvouletého studia získávají vzdělání na nejvyšší úrovni. Dvanáct účastníků se díky spolupráci s Vídeňskými filharmoniky učí nejen hráčskému mistrovství, ale také nadšení a entuziasmu. Studenti se nejen prostřednictvím soukromých lekcí seznamují s vytříbeností vídeňského zvuku a stylu, ale získávají rovněž představu o průběhu konkurzního řízení nejen u tohoto orchestru, ale i u dalších těles. Členové prvního ročníku akademie 2019/2021 již tento program úspěšně absolvovali.

Orchestr je držitelem mnoha cen a ocenění. Od roku 2008 jej podporuje jeho exkluzivní sponzor ROLEX.

Vídeňští filharmonici každoročně odehrají ve Vídni přibližně čtyřicet koncertů, mimo jiné Novoroční koncert a Letní noční koncert v Schonbrunnu, které jsou přenášeny do mnoha zemí po celém světě. Orchestr má také každoroční letní rezidenci na Salcburském festivalu a na svých mezinárodních turné odehraje více než padesát koncertů ročně. Všechny tyto aktivity podtrhují pověst Vídeňských filharmoniků jako jednoho z nejlepších světových orchestrů.

Jakub Hrůša je šéfdirigentem Bamberských symfoniků a hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie a Orchestru dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia. Od podzimu 2025 se ujme funkce hudebního ředitele Královské opery Covent Garden v Londýně.

Jako hostující dirigent často vystupuje s nejvýznamnějšími světovými orchestry, například s Berlínskou, Vídeňskou, Mnichovskou a Newyorskou filharmonií, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Symfonickým orchestrem NHK, Chicagským a Bostonským symfonickým orchestrem, orchestry Lipského Gewandhausu a Lucernského festivalu, s Royal Concertgebouw, Mahlerovým komorním orchestrem a Clevelandským orchestrem, Orchestre Philharmonique de Radio France, Staatskapelle Dresden, Orchestre de Paris a curyšským Tonhalle Orchester.

Řídil operní inscenace ve Vídeňské státní opeře, Královské opeře, Pařížské národní opeře, Curyšské opeře a na festivalu v Glyndebourne. V roce 2022 debutoval na Salcburském festivalu s novou inscenací Káti Kabanové.

Za nahrávky s Bamberskými symfoniky získal řadu ocenění: v roce 2023 cenu ICMA za První symfonii Hanse Rotta, o rok dříve tutéž cenu za Brucknerovu Čtvrtou symfonii, dále Výroční cenu německých gramofonových kritiků za Mahlerovu Čtvrtou symfonii a cenu BBC Music Magazine Award za klavírní koncerty Dvořáka a Martinů s Ivo Kahánkem. Snímek houslových koncertů Bohuslava Martinů s Frankem Peterem Zimmermannem pak získal nominace na ceny Gramophone a BBC Music Magazine Award.

Jakub Hrůša studoval na pražské Akademii múzických umění, kde mezi jeho pedagogy patřil Jiří Bělohlávek. Je prezidentem sdružení International Martinů Circle a společnosti The Dvořák Society. Byl inauguračním laureátem Ceny Sira Charlese Mackerrase a v roce 2020 mu Akademie klasické hudby udělila Cenu Antonína Dvořáka. V témže roce spolu s Bamberskými symfoniky získal Bavorskou státní cenu za hudbu. V roce 2023 bylo Jakubu Hrůšovi uděleno čestné členství Královské hudební akademie v Londýně.

zdroj: Bamberger Symphoniker

Klavírista Igor Levit své interpretační umění vnímavě a s kritickým nadhledem zasazuje do kontextu společenského dění, které je podle jeho chápání s kulturou neoddělitelně spjaté. Deník New York Times jej označil za jednoho z „nejvýznamnějších umělců své generace“ a časopis Musical America mu udělil titul Recording Artist of the Year 2020. O dva roky dříve Levit získal ocenění Gilmore Artist. V červnu 2022 časopis BBC Music ocenil jeho album „On DSCH“ titulem Nahrávku roku a cenou Instrumental Award.

Igor Levit pravidelně vystupuje s recitály v nejproslulejších koncertních sálech a na hudebních festivalech. Je pravidelným sólistou předních světových orchestrů, jako jsou Cleveland Orchestra, Gewandhausorchester Leipzig, Royal Concertgebouw Orchestra a Vídeňská filharmonie. V roce 2022 společně s Alanem Gilbertem a Orchestrem Labské filharmonie zahajoval Šlesvicko-holštýnský hudební festival, následovaly recitály na Salcburském festivalu, Lucernském festivalu a koncerty s Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia a sirem Antoniem Pappanem na Musikfest Berlin a v hamburské Labské filharmonii. V sezoně 2022–23 představí svůj nový recitálový program, v němž zazní mimo jiné Brahmsova, Herschova, Lisztova a Wagnerova díla. Vystoupí s ním v Berlíně, Hamburku, Londýně, Madridu, Miláně, New Yorku, Paříži, Praze a Římě. Je jedním z hostujících umělců vídeňského Musikvereinu v sezoně 2022–23. V červnu 2023 bude po několik týdnů rezidenčním umělcem orchestru San Francisco Symphony, který vede dirigent Esa-Pekka Salonen. Na jaře 2021 Levit oznámil vznik nového klavírním festivalu v Lucernu, jehož kurátorství se ujme od prvního ročníku plánovaného na květen 2023. Od sezony 2022–23 působí jako umělecký ředitel hudebního festivalu Heidelberger Frühling.

Za svou vysoce ceněnou první nahrávku dvaatřiceti Beethovenových sonát z roku 2019 Levit získal od časopisu Gramophone ocenění Umělec roku a na podzim 2020 za ni obdržel také cenu Opus Klassik. Na jaře 2021 vydalo nakladatelství Hanser Levitovu první knihu House Concert, jejímž spoluautorem je Florian Zinnecker. Na podzim 2022 vyjde u Sony Classical nové sólové album „Tristan“, které zahrnuje nahrávku stejnojmenného díla Hanse Wernera Henzeho, pořízenou ve spolupráci s Orchestrem lipského Gewandhausu a dirigentem Franzem Welserem-Möstem. V německých kinech bude uveden celovečerní dokument „Igor Levit – No Fear“.

Igor Levit se narodil v Nižním Novgorodu a v osmi letech se s rodinou přestěhoval do Německa. Studium klavíru v Hannoveru ukončil s nejlepším výsledkem v dějinách této instituce. Mezi jeho učitele patřili Karl-Heinz Kämmerling, Matti Raekallio, Bernd Goetzke, Lajos Rovatkay a Hans Leygraf. Levit byl roku 2005 nejmladším účastníkem Mezinárodní soutěže Arthura Rubinsteina v Tel Avivu, kde získal stříbro, zvláštní cenu za komorní hudbu, cenu publika a zvláštní cenu za nejlepší provedení soudobé skladby. Na jaře 2019 byl jmenován profesorem klavíru na své alma mater – Vysoké škole hudby, divadla a médií v Hannoveru.

V roce 2019 získal Levit za svou politickou angažovanost 5. mezinárodní Beethovenovu cenu a v lednu 2020 mu Mezinárodní osvětimský výbor udělil pamětní „Sošku B“. Levitových třiapadesát živě přenášených domácích koncertů na Twitteru během pandemie na jaře 2020 si získalo publikum po celém světě a v době bezútěšné izolace mu nabídlo pocit sounáležitosti a naděje. V říjnu 2020 byl Levit vyznamenán Řádem za zásluhy Spolkové republiky Německo. Ve svém domovském Berlíně hraje na klavír Steinway D, který mu laskavě věnovali zástupci organizace Independent Opera at Sadler’s Wells.

Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v České republice. Svým pojetím víceúčelového kulturního domu bylo již v době svého vzniku unikátem evropského významu. Společným projektem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze byla postavena velkolepá budova, která v sobě sloučila koncertní produkce, galerii a muzeum. Slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885 za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinum. V roce 1896 proběhl v hlavní koncertní síni Rudolfina vůbec první koncert České filharmonie. Taktovky se tehdy ujal skladatel Antonín Dvořák, po němž byl poté koncertní sál pojmenován.