15.3.2024, Boris Klepal
Ohlédnutí ke kořenům moderní české hudby, připomínka Prahy jako evropského kulturního centra a jediný koncert unikátního orchestru sestaveného z vynikajících smyčcových kvartet. Pro festival, který se svým názvem i obsahem hlásí k velkému českému skladateli, představuje Rok české hudby výzvu k širšímu pohledu na tradiční téma.
Každých deset let se z hlubin kalendáře vynoří letopočet zakončený číslem čtyři a spolu s ním také Rok české hudby. Ten představuje výzvu i pro festival Dvořákova Praha navzdory tomu, že má díky svému patronovi rok české hudby v zásadě pořád. V intenzivním uvádění děl Antonína Dvořáka a jeho domácích kolegů však lze rovněž najít způsob, jak na onu „českou stopu“ ještě více zatlačit a ukázat ji zřetelnější, v intenzivnějším či méně obvyklém světle.
Magie čísel je stejně přitažlivá jako zrádná. Zatímco takzvaně osudové osmičky mapují klíčové události českých dějin 20. století, v hudbě si jejich výsadní postavení pro sebe ukradla čtyřka. Rok 1924, kdy si mladá a nadšená republika připomínala 100. výročí narození Bedřicha Smetany, se stal také prvním „Rokem české hudby“.
Na datum narození skladatele, v němž se ideálně zkombinovala hudební genialita a zakladatelská tvrdohlavost se sebevědomím i společenským talentem, se postupně začaly poněkud uměle roubovat i další letopočty. Rok 1854, kdy se narodil Leoš Janáček, a také rok 1904 zachmuřený úmrtím Antonína Dvořáka.
Vygenerovat si z kalendária či jiné databáze jména všech skladatelů, jejichž data narození či úmrtí končí čtyřkou, je dnes otázkou několika vteřin. Někdy je také až úsměvné pozorovat, jak se seznam hudebních oslavenců rozrůstá. Je jistě dobře, když se objevuje stále více jmen a tím i vědomí, že ani český hudební život nestál a nestojí na několika osamělých sloupech.
Ani dvořákovský festival však nemůže jinak než přijmout fakt, že Rok české hudby je především rokem jejího formálního zakladatele Smetany – zvláště při 200. výročí jeho narození, které připadlo na letošek. Od něj je pak možné postupně odvinout vše, co se až do dneška odehrává: ať už přímo ve Smetanových stopách nebo zprostředkovaně jako produkt jím rozvíjené kultury hudebního života. Ale třeba také jako výraz odporu k mechanickému uctívání jeho zkamenělého pomníku.
Dvořákova Praha si Smetanovo dílo letos připomene především uvedením jeho symfonických básní Richard III., Valdštýnův tábor a Hakon Jarl. Všechny tři vznikly ve Švédsku, stylovým vlivem i osobními radami do nich zasáhl Smetanův guru Franz Liszt. V širším slova smyslu tak patří k Roku české hudby i on a publikum si jej vychutná na koncertě klavíristické legendy dneška Marthy Argerich se Sophií Pacini. A dostaví se i Mozart, jehož Pražané pokládají za svého.
Legendární klavíristka Martha Argerich se po dvou letech vrací na pódium Dvořákovy síně.
Smetanovy symfonické básně festival uvede poprvé ve své historii, zahrají je Bamberští symfonikové se svým šéfdirigentem Jakubem Hrůšou. Postarají se však také o slavnostní zahájení festivalu Violoncellovým koncertem a Novosvětskou, den poté pak přidají ještě další koncert silné trojky Dvořák, Suk a Janáček. Tři Dvořákovy koncertní předehry vytvářejí omamný obraz života, vášně i přírody a představují i vzdálené pokračování Smetanova hudebního básnění. Po Sukově Fantazii pak vše završí strhující Glagolská mše, v níž jako by se okna vesmíru otvírala dokořán.
Hosté z Bamberku však vstoupili do dějin Dvořákovy Prahy také jako její druhý rezidenční orchestr. Je to symbolický návrat poté, co Bamberské symfoniky zakládali hudebníci, kteří museli po druhé světové válce nuceně opustit Prahu. Gesto smíření završí společný koncert s Českou filharmonií. Ta stála u vzniku Dvořákovy Prahy podobně, jako kdysi sám Dvořák u vzniku orchestru.
Bamberský a český orchestr provedou velkolepou reprízu premiéry Sedmé symfonie od Gustava Mahlera. Ten si ji roku 1907 na pražském Výstavišti sám řídil a tehdejší i dnešní česko-německý orchestr je jednou z mnoha připomínek dlouho a živě bijícího kosmopolitního srdce Evropy.
Mimořádnou událostí letošního ročníku bude také vyvrcholení další etapy Komorní řady, která po třech letech završí sérii uvedení všech Dvořákových smyčcových kvartetů. Pod kurátorským vedením Pavel Haas Quartetu se třetí rok vystřídají na festivalových pódiích špičkové soubory ze světa i z domova, které průběžně obklopují Dvořákovo dílo hudbou z historie i současnými novinkami.
V závěru festivalu se pak všechny zúčastněné ansámbly spojí do jednoho orchestru ke slavnostnímu komornímu galakoncertu. Soubory Pavel Haas, Dover, Cremona, Benewitz, Zemlinsky Quartet a Sedláčkovo kvarteto zřejmě nikdo neviděl a nejspíš už ani neuvidí na jednom pódiu pohromadě.
Mezi světovými orchestry se znovu objeví Vídeňští filharmonici. S Christianem Thielemannem, jehož letos viděly miliony diváků vést jejich Novoroční koncert, provedou efektní německou klasiku, k níž má dirigent nejblíž a hraje ji skvěle. Vrací se rovněž úžasná Akademie sv. Martina v polích s houslistou a dirigentem Joshuou Bellem. Naopak poprvé se v Praze představí festivalový orchestr ze švýcarského Luzernu, kde tvoří hudba významnou součást luxusní image města.
Christian Thielemann řídil orchestr Vídeňských filharmoniků také na jejich letošním Novoročním koncertu.
Koncertní provedení opery Mrtvé město přinese tajemný příběh muže fixovaného na zemřelou manželku. Dýchne nenaplnitelnými city i nostalgickou touhou po štěstí, které ho opustilo. Hlavně ale připomene umění skladatele a brněnského rodáka Ericha Wolfganga Korngolda – jednoho z těch, kdo měli štěstí a podařilo se jim uprchnout z Rakouska před Hitlerem. V USA pak měl určující vliv na hudební tvář filmů zlaté éry Hollywoodu a je to slyšet i v jeho nádherné opeře.
Na posluchače opět čekají neformální podvečerní koncerty na Bořislavce, které si rychle získaly oblibu. Již tradiční součástí Dvořákovy Prahy je také soutěž Concertino Praga, mistrovské kurzy a Rodinný den s dílnami pro děti, tentokrát v podmanivých prostorách Anežského kláštera.
Prologem festivalu bude výlet po stopách Antonína Dvořáka: tentokrát do Brna, kde o pěstování dvořákovského kultu pečoval Leoš Janáček.
Epilog festivalu obstará Česká studentská filharmonie. Mladý amatérský orchestr se z vedlejšího projektu České filharmonie vyvinul na partnera velkých koncertů pod taktovkou Simona Rattlea či Semjona Byčkova. Koncert nadšeného i pracovitého mládí pak bude dalším příslibem, že drahá hudba česká neskoná.
2. 12. 2022
27. 11. 2023
