• Domů
  • Program
  • Mladá filharmonie Dvořákovy Prahy, Tomáš Netopil

Program

Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 9 d moll "S Ódou na radost", op. 125

„Radosti, ty Božská jiskro, dcero z domu blažených!“ Úvodní verše Schillerovy Ódy na radost v kombinaci s Beethovenovou hudbou zapůsobí i při tisícím opakování jako elektrizující výzva. Je tak prudká a podmanivá, že si při ní většina lidí už ani nevzpomene, jak se burcující motiv poprvé ozval odněkud z temné hloubky kontrabasů a že mu předcházelo nádherně zpěvné adagio třetí věty i živé veselí scherza. V zapomnění jsou v té chvíli i prázdné kvinty úplného začátku, které na chvíli vyvolaly nejistotu, zda se bude pokračovat v dur nebo v moll. Obrovský dramatický oblouk Beethovenovy Symfonie č. 9 se v poslední větě rozjásá do motivu radosti a přes jeho devět variací dojde až k závěrečné výzvě k pohledu nad hvězdnou oblohu, kde sídlí stvořitel světa.

Provedením jednoho z největších děl kulturního dědictví světa se poprvé představí Mladá filharmonie Dvořákovy Prahy – symfonický orchestr, jehož mládí splyne s revoluční energií samotné hudby. 

 

 Vánoce s Dvořákovou Prahou číst.

 Tomáš Netopil: Skryté poklady a národní tradice číst.

 

Interpreti

Mladá filharmonie Dvořákovy Prahy

Mladá filharmonie Dvořákovy Prahy představuje koncept hudebního tělesa zásadně zaměřený na vzdělávání a rozvoj mladých talentovaných umělců. Vznikl z podnětu programového ředitele MHF Dvořákova Praha Jana Simona jako jeden ze zcela nových projektů Akademie klasické hudby. Orchestr složený ze studentů konzervatoří a vysokých uměleckých škol do 24 let nachází svou členskou základnu v řadách frekventantů Orchestrální akademie, nově založené při Letní hudební akademii Kroměříž, pod vedením mimořádné dirigentské osobnosti Tomáše Netopila. Jako lektoři pro jednotlivé nástrojové skupiny pak působí špičkoví instrumentalisté České filharmonie. Posláním projektu je nabídnout mladým talentovaným hudebníkům kvalifikované vedení a aktivní zkušenost s profesionálním nastudováním vybraného symfonického díla i s jeho veřejným provedením. Vystoupení v rámci festivalu Dvořákova Praha tak pro studenty představuje prezentaci výsledků jejich pracovního úsilí, schopností a nabytých dovedností.

Tomáš Netopil

Tomáš Netopil patří mezi nejúspěšnější české dirigenty na mezinárodní hudební scéně. Vystudoval hru na housle na Konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži a dirigování a sbormistrovství na pražské AMU. Ve vzdělání dále pokračoval na Královské akademii ve Stockholmu. Velký vzestup na jeho umělecké dráze představovalo vítězství v mezinárodní dirigentské soutěži George Soltiho ve Frankfurtu nad Mohanem roku 2002. V letech 2009–2012 byl šéfdirigentem Opery Národního divadla a od roku 2013 zastává post hudebního ředitele opery a filharmonie v německém Essenu. Spolupracuje s mnoha renomovanými orchestry, jako je např. Staatskapelle Dresden či London Philharmonic Orchestra, hostuje v proslulé Semperově opeře v Drážďanech a opakovaně vystoupil na Salcburském festivalu. V uplynulých dvou sezónách se úspěšně představil ve Vídeňské státní opeře s Janáčkovými Příhodami lišky Bystroušky, Dvořákovou Rusalkou a Mozartovou operou Così fan tutte.

Pražský filharmonický sbor

Pražský filharmonický sbor, který působí na koncertních pódiích již více než osmdesát let, je řazen k nejvýznamnějším evropským sborovým tělesům. U jeho zrodu stála legenda českého sbormistrovství Jan Kühn, který sbor založil původně pro potřeby vysílání Československého rozhlasu. Záběr působení tělesa se však brzy rozšířil také na pravidelnou koncertní a nahrávací činnost, jejíž mimořádné kvality a široký rozsah si získaly všeobecný respekt. Mezinárodní prestiž tělesa dokládá jeho spolupráce s řadou špičkových světových dirigentů (Erich Kleiber, Riccardo Muti, Claudio Abbado, Leonard Bernstein, Zubin Mehta, Simon Rattle) a orchestrů (Berlínská filharmonie, Royal Concertgebouw Orchestra, Izraelská filharmonie). Sbor je pravidelným hostem prestižních světových hudebních festivalů a spolupodílí se i na operních produkcích (milánská La Scala). Od roku 2010 je rezidenčním tělesem proslulého operního festivalu Bregenzer Festspiele. Těleso dlouhodobě úzce spolupracuje s Českou filharmonií; jejich společné nahrávky patří ke zlatému fondu vydavatelství Supraphon.

Lukáš Vasilek

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování na Akademii múzických umění v Praze a Hudební vědu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Od roku 1998 působil jako sbormistr Foersterova komorního pěveckého sdružení, s nímž získal řadu ocenění na prestižních mezinárodních soutěžích. V letech 2005–2007 byl druhým sbormistrem operního sboru pražského Národního divadla, kde nastudoval několik operních titulů (Hubička, Don Pasquale, La clemenza di Tito aj.). Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Jeho vysoce oceňovaná práce s tímto tělesem zahrnuje nastudování a dirigování širokého repertoáru různých slohových období stejně jako realizaci řady nahrávek. Vasilek rovněž působí jako orchestrální dirigent a je zakladatelem komorního sboru Martinů Voices, se kterým se věnuje převážně interpretaci hudby 20. a 21. století. Zabývá se také popularizací sborového zpěvu, mj. v letech 2012 a 2016 pro Český rozhlas vytvořil a moderoval dva seriály o sborovém umění.

Simona Šaturová

Sopranistka Simona Šaturová pochází z Bratislavy, kde vystudovala hudební konzervatoř. Své vynikající renomé si vybudovala především na mozartovském repertoáru (mj. Donna Anna, Pamina, Konstanze, Zuzanka, Despina), avšak věnuje se rovněž oblasti italského belcanta, hudbě období baroka či romantismu. Je častým hostem významných evropských operních domů, jakými jsou Théâtre de la Monnaie v Bruselu, Aalto-Musiktheater v Essenu, Oper Frankfurt či Théâtre du Châtelet v Paříži. V sezóně 2017/18 úspěšně debutovala v prestižní Semperově opeře v Drážďanech. Intenzivně se věnuje i koncertnímu repertoáru, s nímž dosud vystoupila např. na Salcburském festivalu, v newyorské Carnegie Hall či v hamburské Elbphilharmonie. Její diskografie zahrnuje díla Mozartova, Haydnova či Myslivečkova stejně jako hudbu 20. století. K jejím dosud posledním CD patří pozoruhodná nahrávka Dvořákových Moravských dvojzpěvů z roku 2018, realizovaná s doprovodem autentického skladatelova klavíru.

Markéta Cukrová

Mezzosopranistka Markéta Cukrová dlouhodobě patří k nejvyhledávanějším interpretům zejména staré hudby. V této oblasti spolupracuje se špičkovými specializovanými ansámbly, jakými jsou např. Collegium 1704, Collegium Vocale Gent, La Risonanza, Mala Punica či Musica Florea. Její interpretační záběr je však mnohem širší. V oblasti repertoáru 19. a 20. století již vystoupila mj. s Českou, Brněnskou či Varšavskou filharmonií, a to pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, Jakuba Hrůši nebo Jana Lathama-Koeniga. Kromě bohatého koncertního repertoáru má na svém kontě také řadu rolí v Händelových, Rossiniho a Monteverdiho operách. Pořídila řadu dramaturgicky objevných nahrávek, mezi něž patří např. snímky italských árií Jana Dismase Zelenky nebo Stabat mater Jakuba Jana Ryby. Na interpretačních kurzech pro mladé zpěváky se rovněž věnuje pedagogické činnosti. V roce 2018 byla nominována na cenu Thálie a zároveň se poprvé představila na festivalu Dvořákova Praha při provedení Dvořákovy Mše D dur.

Petr Nekoranec

Vycházející hvězda tenorového nebe Petr Nekoranec vystudoval Konzervatoř Pardubice. Závratnou uměleckou dráhu zahájil ve svých dvaceti letech, kdy získal dvě ceny na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. O rok později obdržel několik cen na Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro, roku 2014 obsadil druhé místo na Concours International de Chant ve francouzském Toulouse, roku 2017 se stal absolutním vítězem prestižní Mezinárodní soutěže Francesca Viñase v Barceloně. V letech 2014–2016 byl členem Bavorské státní opery v Mnichově, kde vytvořil řadu rolí včetně titulních úloh v Rossiniho opeře Hrabě Ory a v Brittenově opeře Albert Herring. Za posledně jmenovanou roli mu byla udělena Bavorská umělecká cena. Roku 2016 se stal frekventantem Lindemannova programu v newyorské Metropolitní opeře, a to jako vůbec první Čech v historii. Od září 2018 působí jako sólista Stuttgartské opery, kde účinkuje jako Rossiniho Almaviva (Lazebník sevillský) a Ramiro (Popelka) a Donizettiho Ernesto (Don Pasquale).

Jan Martiník

Basista Jan Martiník je absolventem Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Roku 2003 získal prvenství na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech, roku 2007 se stal nejmladším finalistou soutěže Plácida Dominga Operalia a o dva roky později získal první cenu v kategorii Píseň na prestižní soutěži Cardiff Singer of the World. Je stálým hostem Opery Národního divadla v Praze a v letech 2008–2011 byl členem souboru Komické opery v Berlíně. Od sezóny 2012/2013 působí jako sólista berlínské Státní opery Pod lipami. Jeho repertoár sahá od mozartovských rolí (Leoprello, Sarastro, Masetto) přes postavy verdiovské (Pistola ve Falstaffovi, Doktor Grenville v Traviatě) až po úlohy v operách italského verismu (Collin v Bohémě, Betto v opeře Gianni Schicchi). Na koncertních pódiích vystupuje s mnoha špičkovými orchestry, např. se Staatskapelle Dresden či BBC Symphony Orchestra pod taktovkou dirigentů Daniela Barenboima, Zubina Mehty, Fabia Luisiho a mnoha dalších. Z jeho diskografie jmenujme alespoň nahrávku Donizettiho Requiem s Collegiem 1704.