Mladá filharmonie Dvořákovy Prahy představuje koncept hudebního tělesa zásadně zaměřený na vzdělávání a rozvoj mladých talentovaných umělců. Vznikl z podnětu programového ředitele MHF Dvořákova Praha Jana Simona jako jeden ze zcela nových projektů Akademie klasické hudby. Orchestr složený ze studentů konzervatoří a vysokých uměleckých škol do 24 let nachází svou členskou základnu v řadách frekventantů Orchestrální akademie, nově založené při Letní hudební akademii Kroměříž, pod vedením mimořádné dirigentské osobnosti Tomáše Netopila. Jako lektoři pro jednotlivé nástrojové skupiny pak působí špičkoví instrumentalisté České filharmonie. Posláním projektu je nabídnout mladým talentovaným hudebníkům kvalifikované vedení a aktivní zkušenost s profesionálním nastudováním vybraného symfonického díla i s jeho veřejným provedením. Vystoupení v rámci festivalu Dvořákova Praha tak pro studenty představuje prezentaci výsledků jejich pracovního úsilí, schopností a nabytých dovedností.

Dirigent Tomáš Netopil, jeden z celosvětově nejžádanějších českých dirigentů, je již desátým (a zároveň posledním) rokem generálním hudebním ředitelem Aalto Musiktheater a Philharmonie Essen. V této sezoně ho na domovské scéně čekají premiéry Wagnerova Tannhäusera, Kampeho Dogville a Mozartovy Figarovy svatby. Nastuduje též novou inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové v Grand Théâtre de Genève. Českou filharmonii bude jako její hlavní hostující dirigent řídit kromě koncertů v pražském Rudolfinu také na Smetanově Litomyšli či Janáčkově máji, jehož je prezidentem. K dalším vrcholům této sezony patří koncerty s Orchestre de la Suisse Romande, Yomiuri Nippon Symphony Orchestra, s Orchestre National de Montpellier či zahajovací koncert festivalu Concentus Moraviae, při kterém stane v čele legendárního Concentus Musicus Wien.

Je uměleckým ředitelem úspěšné mezinárodní Letní hudební akademie Kroměříž, kterou založil v roce 2018. S festivalem Dvořákova Praha je Tomáš Netopil také pevně spjat: v sezoně 2017 byl jeho rezidenčním umělcem, v letech 2020 a 2021 na festivalu vystupovala pod jeho vedením a ve spolupráci s jeho kroměřížskou akademií Mladá filharmonie Dvořákovy Prahy.

Mezi významné operní spolupráce Tomáše Netopila se kromě řady inscenací v Aalto Musiktheater Essen řadí jeho účinkování v Saské státní opeře v Drážďanech (La clemenza di Tito, Rusalka, Prodaná nevěsta, Příhody lišky Bystroušky, Halévyho Židovka a Busoniho Doktor Faust), ve Vídeňské státní opeře (Idomeneo, Čarostřelec, Leonora), v Nizozemské opeře (Její pastorkyňa) či Věc Makropulos v Grand Théâtre de Genève.

Na koncertních pódiích se Tomáš Netopil představil v čele mnoha renomovaných orchestrů, kromě Essenské a České filharmonie jsou to např. Orchestre National de France, Vídeňští symfonikové, Orchestre Philharmonique de Monte Carlo, BBC Symphony Orchestra, Sinfonia Varsovia, orchestr curyšské Tonhalle, Orchestre de Paris, London Philharmonic Orchestra, Filharmonie nizozemského rozhlasu, Orchestra RAI Torino či Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK.

Tomáš Netopil studoval hru na housle na konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži a dirigování na Akademii múzických umění v Praze. Dále ve studiích pokračoval na Královské akademii ve Stockholmu u profesora Jormy Panuly a na letní hudební škole v americkém Aspenu, kde v roce 2003 a 2004 získal hlavní cenu Americké dirigentské Akademie a kam se pravidelně vrací jako hostující dirigent. V roce 2002 zvítězil na dirigentské soutěži Sira George Soltiho ve Frankfurtu nad Mohanem.

Tomáš Netopil nahrává vysoce ceněná CD pro labely Supraphon, OehmsClassics, Radioservis či Dynamics.

Chuhei Iwasaki (*1987) patří k nejvyhledávanějším dirigentům své generace. Narodil se v Tokiu, hru na housle studoval na tamější konzervatoři Toho Gakuen a poté spolu s obory skladba a dirigování na konzervatoři v Praze. V dirigování, kterému se aktivně věnuje od roku 2012, se zdokonalil studiem na Akademii múzických umění v Praze.

Od sezóny 2012/22 je Chuhei Iwasaki šéfdirigentem Plzeňské filharmonie, s níž mimo plzeňských abonentních koncertů pravidelně vystupuje na turné doma i v zahraničí, na koncertních pódiích však stanul v čele mnoha dalších tuzemských i zahraničních renomovaných orchestrů (Orquesta Filarmónica de Málaga, Arthur Rubinstein Philharmonie Lodž, Orquesta Filarmónica de Bogotá, PKF-Prague Philharmonia, Filharmonie Brno, Janáčkova filharmonie Ostrava, Štátna filharmónia Košice, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Hyogo PAC Orchestra aj.).

Chuhei Iwasaki spolupracuje i s divadelními orchestry, mezi něž patří např. Divadlo J. K. Tyla v Plzni (Rusalka, Idomeneo, Manon), Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě (Labutí jezero, Čarostřelec), v pražském Hudebním divadle Karlín nastudoval muzikál Jesus Christ Superstar.

Významné jsou i nahrávky pro Český rozhlas a CD. Pro Label ARS Produktion nahrál CD s díly Akira Ifukubeho, Leoše Janáčka a Ernanna Wolf – Ferrariho (tyto tituly byly nominovány na cenu Opus Klassik), seznam nahrávek pro Český rozhlas zahrnuje díla napříč stylovými epochami. Patří sem např. komplet symfonií J. V. Tomáška, raritní symfonie Jana Kubelíka, Dvořákův Karneval, Šehrezáda Rimského-Korsakova či Suita Carmen Rodiona Ščedrina. Velmi intenzivně se také věnuje nahrávkám kompozic autorů 20. století (Symfonie č. 3 a č. 10 Jana Kapra) a skladatelů současných (Slavomír Hořínka: Slova kříže, Daniel Chudovský: Mohendžorado a Harappa, Tomáš Ille: Pražské čtvrti).

Chuhei Iwasaki se též věnuje pedagogické činnosti. Je profesorem komorní hry na Pražské konzervatoři, uměleckým mentorem Orchestrální akademie na zámku Švihov a působí i jako umělecký garant Nadačního fondu Harmonie - El Sistema EU.

zdroj: Plzeňská filharmonie

Pražský filharmonický sbor byl založen roku 1935 sbormistrem a pedagogem Janem Kühnem. Ve své 90. sezoně je tedy nejstarším českým profesionálním pěveckým sborem. Jméno sboru však rezonuje na předních příčkách i v zahraničí. Aktuálně je oceňován hlavně za interpretaci oratorního a kantátového repertoáru. Od roku 2007 stojí v čele sboru hlavní sbormistr a umělecký vedoucí Lukáš Vasilek. Sbormistrovské duo doplňuje Lukáš Kozubík.

Pod vedením Lukáše Vasilka si sbor vybudoval pozici vysoce uznávaného partnera významných orchestrů. Na domácí scéně dlouhodobě spolupracuje především s Českou filharmonií a na vlastních sborových koncertech se pojí s orchestrem PKF – Prague Philharmonia. Ve světovém měřítku mezi jeho hudební partnery patří například Berlínští a Essenští filharmonici, Vídeňští symfonikové, Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu Hamburk nebo Izraelská filharmonie.

Cenné zkušenosti sbírá Pražský filharmonický sbor ze spojení se špičkovými dirigenty, kterými v nedávné době byli Semjon Byčkov, Jakub Hrůša, sir Simon Rattle, Daniel Harding, Zubin Mehta nebo Christoph Eschenbach. Také se pravidelně účastní věhlasných hudebních festivalů jako Smetanova Litomyšl, Pražské jaro, Dvořákova Praha nebo Prague Sounds. Za hranicemi působí v posledních letech coby rezidenční sbor operního festivalu Bregenzer Festspiele.

V letošní sezoně se sbor představí na třech vlastních sborových koncertech. Jejich dramaturgie je zaměřena především na náročná a méně známá díla sborového repertoáru a cappella či s instrumentálním doprovodem. Tradičně vystoupí na koncertech pořádaných pražskými orchestry, ale vyrazí například i do Ostravy. Zahraniční cesty povedou do Drážďan, Baden-Badenu, Hamburku a Bregenzu.

Kromě běžné koncertní činnosti se Pražský filharmonický sbor věnuje vzdělávacím projektům. Pro malé posluchače připravuje cyklus edukativních koncertů, a to jak ve školní verzi, tak i pro rodiny s dětmi. Jejich program klade důraz na zábavnou formu a aktivní zapojení dětí. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii Pražského filharmonického sboru, díky níž si mohou mladí zpěváci vyzkoušet praxi v profesionálním tělesu, podílet se na velkých hudebních projektech a získat zkušenosti ze spoluprací s předními umělci.

Hlasové kvality sboru dokazuje mimo jiné i bohatý archiv nahrávek, který se každou sezonou rozrůstá. Diskografie obsahuje alba vydaná u společností Pentatone, Decca Classics, Sony Classical nebo Supraphon. Pražský filharmonický sbor získal za natáčecí činnost i několik ocenění, konkrétně od britských časopisů Gramophone a BBC Music Magazine nebo prestižní cenu Diapason d’Or de l’Annèe. První gramofonová nahrávka vznikla v roce 1952 s dirigentem Václavem Talichem a nesla Dvořákovo oratorium Stabat Mater, mezi poslední vydané CD z roku 2023 se řadí Mahlerova Symfonie č. 2 s Českou filharmonií a Semjonem Byčkovem a vlastní album sboru Stravinskij, Janáček, Bartók: Village Stories.

Pražský filharmonický sbor je držitelem ceny Classic Prague Award 2018 za Nejlepší vokální koncert, Ceny České televize – Klasika roku a v roce 2022 se stal laureátem Ceny Antonína Dvořáka za mimořádné umělecké zásluhy, propagaci a popularizaci české hudby.

zdroj: Pražský filharmonický sbor

„Simona Šaturová, pocházející stejně jako Lucia Popp a Edita Gruberová z Bratislavy, není nic menšího než malý mozartovský zázrak. Zpívá Konstanzi s tak neotřesitelnými koloraturami, procítěnými piany a stylovou dokonalostí, že se až tají dech.” [Der neue Merker]

Simona Šaturová je velmi žádanou interpretkou mozartovských postav a repertoáru období italského belcanta a rovněž renomovanou koncertní pěvkyní. K vrcholům posledních sezon patří uvedení Mozartovy trilogie (Mozart – Da Ponte) v Théâtre Royal de la Monnaie v Bruselu, v níž zpívala Donnu Annu (Don Giovanni) a debutovala jako Hraběnka Almaviva (Figarova svatba), dále spolupráce s Vídeňskou filharmonií a Herbertem Blomstedtem, Mnichovskou filharmonii a Krzysztofem Urbanskim, Vídeňskými symfoniky a Andrésem Orozco-Estradou, s Orchestra del Maggio Musicale Fiorentino a Jurajem Valčuhou, s Bostonskými symfoniky a Charlesem Dutoitem na Tanglewood Music Festivalu, s Mozarteumorchester a Riccardo Minasim na Salzburger Festspiele, koncertní turné s Bamberskými symfoniky pod vedením Manfreda Honecka, Jakuba Hrůšy nebo s Orchestre National de Paris a Jukka-Pekka Sarastem. Koncertní a operní produkce ji zavedly do Semperoper v Drážďanech, Theater an der Wien, Opéra de Rouen, Teatro Colón v Buenos Aires, Théâtre du Châtelet v Paříži, Opéra de Monte-Carlo, Opery Frankfurt, athénské koncertní síně Megaron, newyorské Carnegie Hall, Konzerthausu a Musikvereinu ve Vídni, Tonhalle Zürich, Suntory Hall v Tokiu, Herkules-Saal v Mnichově, dále na festivaly v Salcburku, Edinburku nebo Lucernu, a ke spolupráci s dirigenty jako Christoph Eschenbach, Manfred Honeck, Fabio Luisi, Herbert Blomstedt, Ádám Fischer, Iván Fischer, Tomáš Netopil, Tomáš Hanus, Robert Jindra, Emmanuel Villaume, Christopher Hogwood ad. Pěvkyně je velmi oblíbeným hostem Théâtre Royal de la Monnaie v Bruselu, Aalto Theater v Essenu a pražského Národního divadla.

Bohatá je také její diskografie. Nahrává pro Supraphon (Martinů, Dvořák, Míča), Sony BMG (Orff, Saint-Saëns), Orfeo (Haydn Arias, oceněno „Editor’s Choice“), Accentus (Beethoven: Symfonie č. 9 s Herbertem Blomstedtem, oceněno International Classical Music Award), Hänssler Classics (Haydn), Nibiru Publishers (Decade – Mozart, Mysliveček, a Rybova Stabat mater, oceněno Diapason d’Or) ad. Nahrávky Hasseho Requiem & Miserere (Carus Verlag) a Mahlerovy Symfonie č. 2 s Christophem Eschenbachem a Philadelphia Orchestra (Ondine) získaly ocenění německých kritiků „Preis der deutschen Schallplatten Kritik“ a Supersonic Award. Pro Slovenský hudební fond natočila písňový cyklus Ad astra Eugena Suchoňa. Zatím poslední nahrávkou je Te Deum Karola Kurpinskeho (s Collegiem 1704 a Václavem Luksem, NIFCCD, 2021).

Simona Šaturová absolvovala bratislavskou konzervatoř, pěvecké vzdělání dále prohlubovala na mistrovských kursech Ileany Cotrubas ve Vídni a u Margreet Honig v Amsterodamu. Je držitelkou Ceny Nadace Charlotty a Waltera Hamelových za vynikající pěvecké výkony (Lübeck 2007) a ceny Thálie za nejlepší operní výkon v roce 2001.

Mezzosopranistka Markéta Cukrová je ojedinělým úkazem na české scéně vokální hudby. Pro neobyčejnou všestrannost a cit pro styl je vyhledávanou interpretkou hudby od středověku po 20. století. Dlouhodobé úspěchy ve stylové interpretaci jí vynesly spolupráci s renomovanými soubory a orchestry, jako jsou La Risonanza, Mala Punica, Les Muffatti, Collegium Marianum, Collegium Vocale Gent, Collegium 1704, {oh!} Orkiestra Historyczna, Česká filharmonie, FOK, Vlámská filharmonie, s nimiž se podílela na víc než dvaceti nahrávkách.

Zájmu evropské odborné veřejnosti se těší snímek 8 italských árií J. D. Zelenky s Ensemble Tourbillon a Stabat Mater J. J. Ryby s orchestrem L’armonia terrena, který obdržel ocenění Diapason d’Or 2017. V roce 2018 vyšlo CD s Moravskými dvojzpěvy Antonína Dvořáka za doprovodu skladatelova vlastního klavíru (Šaturová, Spurný). Z dalších aktivit má Markéta na svém kontě dramaturgii úspěšné přehlídky Baroko 2015 v regionech Západočeského kraje v rámci projektu Plzeň 2015 Evropské hlavní město kultury.

Věnuje se rovněž pedagogické činnosti ve formě kurzů a lekcí zaměřených na techniku zpěvu a interpretaci vokální hudby. Je překladatelkou knihy rozhovorů o technice a výuce zpěvu proslulé pedagožky Margreet Honig, která vyšla pod názvem Skutečný zpěv péčí organizace Zámek Liteň.

Vedle rozsáhlé koncertní činnosti se Markéta věnuje i divadelní práci. Za roli Dardana v Handelově opeře Amadigi di Gaula na Handelfestspiele v německém Göttingenu si vysloužila nadšené kritiky a pozvání festivalu k samostatnému recitálu. Následovala hostování na scénách Národních divadel v Košicích (Handel/Alcina), Brně (Martinů/Hry o Marii, Purcell/Dido a Aeneas, Saariaho/Láska na dálku, Rossini/ Hrabě Ory, Offenbach/Hoffmannovy povídky, Ivanovič/Monument), v Praze (Monteverdi/Orfeo, Handel/Rinaldo, Martinů/Julietta) a Ostravě (Britten/Zneuctění Lukrécie, Gluck/Iphigénie v Aulidě, Martinů/Julietta). V uplynulých letech byla nominována do úzkého výběru na cenu Thálie za roli Poutníka v inscenaci opery Láska na dálku, cenu Jantar pro umělce Moravskoslezského kraje za roli Biancy v inscenaci Zneuctění Lukrécie a cenu Classic Prague Awards za koncertní výkon.

Vycházející hvězda tenorového nebe Petr Nekoranec vystudoval Konzervatoř Pardubice. Závratnou uměleckou dráhu zahájil ve svých dvaceti letech, kdy získal dvě ceny na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. O rok později obdržel několik cen na Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro, roku 2014 obsadil druhé místo na Concours International de Chant ve francouzském Toulouse, roku 2017 se stal absolutním vítězem prestižní Mezinárodní soutěže Francesca Viñase v Barceloně. V letech 2014–2016 byl členem Bavorské státní opery v Mnichově, kde vytvořil řadu rolí včetně titulních úloh v Rossiniho opeře Hrabě Ory a v Brittenově opeře Albert Herring. Za posledně jmenovanou roli mu byla udělena Bavorská umělecká cena. Roku 2016 se stal frekventantem Lindemannova programu v newyorské Metropolitní opeře, a to jako vůbec první Čech v historii. Od září 2018 působí jako sólista Stuttgartské opery, kde účinkuje jako Rossiniho Almaviva (Lazebník sevillský) a Ramiro (Popelka) a Donizettiho Ernesto (Don Pasquale).

Basista Jan Martiník je laureátem celé řady soutěží – po úspěších v Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka, Mezinárodní pěvecké soutěži Jeleny Obrazcovové a v soutěži Operalia Placido Dominga zvítězil v písňové části mezinárodní pěvecké soutěže BBC Cardiff Singer of the World.

Je stálým hostem Národního divadla v Praze. V letech 2008–2011 byl členem souboru Komické opery v Berlíně. Ve vídeňské Volksoper vystupoval v Salome a Carmen. Od roku 2012 je členem souboru Státní opery Unter den Linden v Berlíně, kde ztvárnil mimo jiné role Collina (La bohème), Sarastra (Kouzelná flétna), Eremita (Čarostřelec) nebo otce Trulova (Život prostopášníka).

Koncertně vystupuje např. s Českou filharmonií, Londýnským symfonickým orchestrem, Orchestrem lipského Gewandhausu, Pittsburgským symfonickým orchestrem, Staatskapelle Dresden nebo Symfonickým orchestrem BBC a se slavnými dirigenty Barenboimem, Byčkovem, Gardinerem, Honeckem, Hrůšou, Oramem nebo Rattlem. Na jaře roku 2023 debutuje s Berlínskými filharmoniky.

V repertoáru má Matoušovy pašije J. S. Bacha (role Ježíše), Mozartovo, Dvořákovo i Verdiho Requiem, Beethovenovu 9. symfonii či Haydnovo Stvoření. Jan Martiník je též znám svou ryzí interpretací Schubertovy Zimní cesty a Dvořákových Biblických písní.

Krása jeho hlasu se snoubí s brilantní technikou a komickým talentem, což z něj činí jednoho z předních pěvců mladé generace.

Zdroj: Jan Martiník