12.8.2020, Markéta Jůzová

JANA BOUŠKOVÁ: Interpretace skladby je běh na dlouhou trať

Harfistka světového renomé Jana Boušková završuje svůj první pedagogický rok na prestižní Royal College of Music v Londýně a na jaře založila 1. Celosvětový online harfový kongres, připravuje nová CD a v září vystoupí na festivalu Dvořákova Praha s Koncertem pro harfu a orchestr Es dur anglického skladatele a harfisty Eliase Parishe Alvarse.

Ve školním roce 2019/2020 jste rozšířila své pedagogické působení v zahraničí. V současnosti vyučujete hru na harfu nejen na Hudební fakultě AMU v Praze a Královské konzervatoři v Bruselu, ale i v Londýně na Royal College of Music...

Na Královské konzervatoři v Bruselu jsem profesorkou od roku 2005 a studenty si na vysoké škole vychovávám od osmnácti let do absolutoria. Výuka na škole je pro mne velkým obohacením a těší mne, že se do belgického prostředí konzervatoře vracím jak do svého domova.

 

Na Hudební fakultě Akademie múzických umění vyučuji od roku 2007 a z českých studentů mám velkou radost, protože jsou velmi dobří. V Praze mám ovšem i zahraniční studenty. Mezi všemi panuje zdravá konkurence, která je pro ně důležitá a posouvá je dál. Mnozí jsou již velmi aktivní v hudební profesi, což je zásadní.

 

Když byl v Londýně na Royal College of Music vypsán v roce 2018 konkurz, velmi mne lákal, protože škola je jednou z nejprestižnějších v Evropě. Potěšilo mne, když jsem se dostala do úzkého kruhu pěti uchazečů, a když mi přišlo vyrozumění, že jsem místo získala, byla jsem šťastná. Působit na prestižní britské škole je pro mne velká čest. Pracovní atmosféra je v britské metropoli krásná. Velmi se mi líbí, že studenti jsou nesmírně vděční za výuku, což je pro vzájemný profesní vztah nejdůležitější. Za mé úsilí se mi odměňují vstřícností, zájmem a respektem. Profese pedagoga mne tak více těší.

 

Kde vidíte rozdíl mezi českými a zahraničními studenty?

Při výuce hovořím více anglicky než česky, dokonce někdy i v Praze na Hudební fakultě AMU. Česká škola vychází z přístupu mé maminky (významná harfistka Libuše Váchalová, pozn. red.), která po studentech požadovala, aby nejdříve hráli stupnice, pak etudy a povinné skladby procvičovali precizně od základů. Harfa je komplikovaný nástroj, pedály musíme synchronizovat s pohybem rukou, interpret se musí soustředit na harmonii a důležitá je i vizuální stránka, protože se díváme na ruce. Maminka vyžadovala disciplínu a při analýze skladeb trpělivost, při výuce se museli studenti soustředit, stejně jako doma při cvičení. Ráda si vybavuji, jak mi vždy říkala, že musím nejdříve vycvičit, co je v notách, a dynamika je až střecha  výsledku.

 

Zahraniční studenti mají tendenci přistupovat ke cvičení opačně, mnohdy chtějí hrát už dynamickou stránku, a přitom ještě nezvládli precizně notový záznam. Musím se přiznat, že stále bojuji méně s českými studenty než se zahraničními. Udržovat si ovšem techniku v určité stabilitě je nutné po celou kariéru, aby měli sílu a techniku v rychlosti. Interpretace skladby je běh na dlouhou trať.

 

Jak jste v období pandemie koronaviru přistoupila k vedení výuky?

Hned v prvních dnech karantény jsem začala vyučovat online přes Skype nejen studenty ze zahraničních škol, ale i z AMU v Praze, a přišlo i mnoho žádostí o soukromé hodiny. Díky této situaci jsem objevila něco, čeho jsem se vždy obávala, že nemůže příliš fungovat. Musím upřímně přiznat, že online výuka mne velmi překvapila a je pro studenty i pro mne nesmírně přínosná.

 

Jak jste zajištěná pro případ, že by se vám něco stalo s harfou, kterou jste získala v USA za vítězství ve světové harfové soutěži?

Harfu, kterou jsem vyhrála na světové soutěži v roce 1993 v USA, nikdy v životě neprodám. Znamená pro mne největší ocenění, které sólistka může získat. Jsem šťastná, že jsem ji dostala darem. Ve srovnání se současnými cenami harf nebyla nejdražší, doma mám ještě jednu. S vlastním nástrojem ovšem nelétám, jen s harfou České filharmonie. V Bruselu i Londýně mohu využívat nástroje školní. Na mé sólové koncerty mi vždy firma Lyon & Healy vypomůže, a když potřebuji, pak mi na místech mých koncertů harfu zajistí. Je to velká pomoc a obrovský komfort.

 

Vzpomínám si, jak jste před lety vyjádřila své velké přání, hrát na nové harfy i v České filharmonii. Sóloharfistkou ČF jste od roku 2005 a sen se vám po delší době splnil…

Za doby generálního ředitele Davida Marečka a šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka se koupily v roce 2013 nové zlaté harfy pro orchestr, za což jsme samozřejmě velmi vděční. Značka Lyon & Healy má obrovskou tradici a je jedna z nejlepších na světě, a tak jsme rádi, že se u ní zůstalo. Kvalita nástrojů je výjimečná, obě harfy jsou vizuálně reprezentační a zvukově překrásné. Nástroje americké firmy Lyon & Healy, na které jsme hrály dříve v České filharmonii, používáme v současnosti na koncerty v jiných sálech, než je Rudolfinum, a pak na zahraničních zájezdech.

 

Výrazně se profilujete i z pozice komorní interpretky. Na koncertech u nás a v zahraničí jste vystoupila po boku skvělých instrumentalistů. Co pro vás komorní hra znamená?

Harfa se pojí s mnoha nástroji, což je hezké. Když hraji se svými kolegy, kteří mají renomé, interpretace skladeb mne s nimi velmi naplňuje. Dříve jsem v Čechách vystupovala častěji např. s hornistou Radkem Baborákem, violoncellistou Jiřím Bártou nebo flétnistou Romanem Novotným. V současné době mám více koncertů v duu s houslistou Josefem Špačkem. Záleží na pořadatelích, o jaké duo mají zájem.

 

Na léto jsem měla v plánu koncert na Klášterních hudebních slavnostech v Šumperku společně s mladým pěvcem Vojtěchem Pelkou, který se bohužel nezrealizuje, ale budu na tomto festivalu vystupovat v sólovém recitálu.

 

Úspěšné jsou i vaše nahrávky na CD. S renomovaným flétnistou Romanem Novotným, vaším dlouholetým kolegou z České filharmonie, jste natočila řadu pěkných kompaktních disků, zatím vaší poslední nahrávkou byly sonáty Františka Bendy…

Děkuji, potěšila jste mne. Bendovy sonáty nebyly v kompletu nikdy natočené a album dvou CD je velmi unikátní. Když jsem Romanovi pomáhala s hledáním notového materiálu, objevila jsem i skladby, které byly pro flétnu a basso continuo. Vzhledem k tomu, že by se notový materiál musel pro harfu ještě upravit, jsem Romanovi doporučila, aby ke spolupráci pro nahrávku druhého kompaktního disku přizval hráče na cembalo, který dokáže hrát z dobového materiálu, kde se k bassu continuu improvizačně doplňuje vrchní hlas. 

Plánujete již novou nahrávku?

Ano, připravuji nové CD se skladbami Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Josefa Suka. Budu natáčet i s houslistou Josefem Špačkem, na plánovaném projektu zazní např. Dvořákova Humoreska, op. 101, č. 7 a Sonatina pro housle a klavír, op. 100, samozřejmě v úpravě pro harfu, které jsem se ujala. Smetanova díla bych ráda zkombinovala se skladbami Hanuše Trnečka, který upravil pro harfu mnoho skladeb, mezi nimi i Vltavu a Vyšehrad. Domnívám se, že paralela autorů bude velmi vhodná. Velmi se na projekt těším, natáčet se bude v Rudolfinu. Doufám, že album vyjde na sklonku roku. V plánu je letos ještě další nahrávka v duu s klavíristou Karlem Košárkem, kde světu chceme přinést kompletní dílo Jana Ladislava Dusíka, které skladatel složil pro harfu a klavír.

 

Co soudíte o sólové hře? Recitálové koncerty pro harfu se objevují na programech velmi vzácně...

Když harfa není jen doprovodná a mohu hrát sólově, jsem vždy šťastná. Harfistkám se ovšem dává málo koncertních příležitostí a posluchači, bohužel, nemají možnost širšího srovnání různých interpretačních výkonů. Pořadatelé se někdy domnívají, že programy se skladbami pro harfu nebudou pro publikum zajímavé, ale jsem přesvědčena, že návštěvníci koncertů jsou rádi, když slyší náš nástroj na koncertech. Věřím, že situace se pro harfistky v budoucnu změní a můj sen se splní.

 

V době pandemie jsem z tohoto důvodu založila na sociálních sítích stránku The Harp Channel, kde se snažím posluchačům představovat harfu prostřednictvím nejlepších výkonů harfistek z celého světa, aby měli možnost naučit se harfu nejen poslouchat, ale i rozeznávat špičkovou kvalitu od průměru. V termínu 27. 4. – 14. 5. 2020 jsem zrealizovala   první Worldwide Online Harp Congress (Celosvětový online harfový kongres). S posluchači jsem se podělila o unikátní nahrávky harfistek a harfistů, které natočil můj tatínek (flétnista Jiří Boušek – pozn. red.) během jejich účinkování na 3. světovém harfovém kongresu ve Vídni v roce 1987. Z počinu mám velkou radost, protože se ve světě setkal s velkým ohlasem a má snaha dostat harfu do podvědomí se opět posunula vpřed.

 

Jaké své sólové koncerty byste ráda vyzdvihla?

Měla jsem vystoupit v Cardiffu na Světovém harfovém kongresu a na podzim v Hongkongu. Koncerty se kvůli šíření koronaviru ve světě odložily. Avšak přesto se některé z nich ponechaly, a dokonce jsem dostala i nové nabídky. Kromě již zmíněného letního recitálu na festivalu Klášterní hudební slavnosti budu v srpnu vystupovat opět s Jiřím Bártou na MHF Kutná hora, jehož je dramaturgem a hudebním ředitelem. Na září plánuji sólový koncert s Pražskou komorní filharmonií na MHF Dvořákova Praha, kde představím obecenstvu koncert, který se v Čechách ještě nikdy pro svou obtížnost neuvedl: Koncert pro harfu anglického skladatele Elias Parish Alvarse, který je pro harfisty tak slavný, jak pro houslisty Niccolò Paganini či pro klavíristy Ferenc Liszt. K příští sezoně mne Česká filharmonie pozvala k sólovému vystoupení v rámci jejího abonentního cyklu, na kterém zahraji známý Concierto de Aranjuez Joaquína Rodriga, skladbu psanou původně pro kytaru, ale v úpravě pro harfu.

 

Na léto jste plánovala svou účast na zahraničních hudebních přehlídkách, které jsou vaší srdeční záležitostí. Hudební festival komorní hudby „Spannungen“ v Německu a Pärnu festival v Estonsku. Obě přehlídky jsou odlišně atraktivně koncipovány. V čem jsou vám blízké?

Bohužel německý festival Spannungen v Heimbachu byl z důvodu pandemie letos zrušen. Tento festival je podmíněn užším výběrem sólistů, kteří v průběhu jeho konání hrají v různých komorních souborech, což je výjimečné. Poprvé jsem byla pozvána na přehlídku v roce 2001 a tamní prostředí mne okouzlilo. Umělecký ředitel a klavírista Lars Vogt, který festival založil, tenkrát vyjádřil přání, abych se vracela na festival hrát a byla jejich „dvorní harfistkou“. Udělal mi velkou radost. Vždy se těším, když mohu do Heimbachu přijet a zahrát si s kolegy, kteří patří k nejuznávanějším hudebníkům a jsou to i báječní lidé. Koncerty probíhají v krásné hale secesní vodní elektrárny, kde návštěvnost bývá velká a atmosféra nenapodobitelná.

 

Do Pärnu na hudební přehlídku létám pravidelně od roku 2016. Když dirigent Paavo Järvi řídil Českou filharmonii na 71. ročníku MHF Pražské jaro, tak mne hned následně pozval k účasti na festivalu, který v Estonsku založil se svou rodinou. Musela jsem tehdy nečekaně přeorganizovat své naplánované akce, abych jeho nabídce vyhověla. Věděla jsem, že dirigent si vybírá na přehlídku interprety z celého světa. Kromě nejvyšší hudební kvality je pro festival důležitá i lidská stránka každého účastníka, protože během jeho konání jsme všichni jako jedna rodina. V Pärnu bývají všichni příjemně naladěni na stejnou vlnu. Dodnes jsem jediná česká interpretka, která hraje v Estonském festivalovém orchestru, jenž je složen z hudebníků nejlepších těles na světě. V rámci programu jsou orchestrální hráči k dispozici i pro komorní hudbu. Letos festival oslaví desetileté výročí od založení. Zda se však tento významný ročník uskuteční, je stále nejisté.

 

V současnosti musely být mnohé koncerty ve světě zrušeny, pandemie šíření koronaviru ovlivnila i nadcházející plány festivalů. Jak vnímáte novou situaci?

Situace není pochopitelně snadná a pro mnohé z nás, kteří realizují své sólové koncerty, je leckdy ještě složitější. Je úžasné, kolik báječných lidí, kteří pomáhají ostatním, máme mezi sebou. Dá se očekávat, že ani po skončení pandemie nebude doba pro hudebníky příliš jednoduchá, a je zcela jasné, že i pořadatelé koncertů a festivalů, kteří se díky pandemii dostali do velmi složité finanční situace, budou procházet nelehkým obdobím. Nezbývá nám nic jiného než věřit, že bude lépe.

 

S jakým pocitem jste hrála na komorním Benefičním koncertě nazvaném „Pomáháme s ČF“?

Koncert 28. 3. měl silnou atmosféru, která se nedá nikdy opakovat. Byl výjimečný nejen pro nás účinkující, ale díky ohlasu i pro sledující online. Hrát v prázdném Rudolfinu s rouškou a cítit, že můžeme naší maličkostí pomoci k finanční podpoře nemocnic, bylo neobyčejné. Děkuji všem, kteří byli s námi a pomohli.

 

(Rozhovor vyšel v Hudebních rozhledech č. 8/2020.)