10.8.2020, Boris Klepal

JOSEF ŠPAČEK: Zahrát si s přáteli ve fantastickém prostředí

Z houslisty Josefa Špačka se stává postupem času stálice Komorní řady festivalu Dvořákova Praha. Jeho účast v ní je stále intenzivnější a v tomto roce se na ní bude podílet jako interpret už potřetí v řadě. Není divu – špičkoví kolegové ho pro spolupráci sami často vyhledávají a platí to i pro letošního kurátora Komorní řady, klavíristu Lukáše Vondráčka. Nejmladší koncertní mistr v historii České filharmonie se už sice vydal na sólovou dráhu, ale jeho odchod z orchestru ještě není definitivní.

V České filharmonii měl Špaček oficiálně skončit minulý rok v červnu, ale díky personálním změnám v orchestru houslista i nadále hostoval na pozici koncertního mistra až do letošního ledna. Potom přišla pandemická situace, hranice nejsou běžně prostupné ještě ani dnes a čtyřiatřicetiletému houslistovi postupně odpadaly koncerty až do konce letošního roku.

 

„V České filharmonii jsem měl předjednáno, že bych po mém odchodu vystoupil jako hostující koncertní mistr vždy ve dvou programech ročně, a navíc udělal ještě jeden program s Komorním orchestrem České filharmonie,“ vysvětluje houslista, proč u našeho prvního orchestru nakonec alespoň částečně zůstal. „Nechtěl jsem za sebou v České filharmonii prásknout dveřmi, ale zároveň jsem se osvobodil od rutinního chození do orchestru jako do hudební fabriky,“ pochvaluje si současnou situaci Špaček. Ulevilo se mu také od administrativní zátěže a mimohudebních povinností, kterých má člen orchestru vcelku dost – je to podobné jako v kterémkoliv jiném zaměstnání. Na sólové dráze je spokojený se stavem, kdy má svoji práci ve vlastních rukou. Teď se ale hodně projektů ruší a je to pro něj křest ohněm. „Ve chvíli, kdy jsem opustil Českou filharmonii, jsem si uvědomil, že život na volné noze bez zázemí ohromné instituce je hodně náročný,“ připouští Špaček a s úsměvem dodává, že další podobná krize snad nepřijde dřív než za sto let. Zároveň je stále optimistický, protože projekty dojednané na příští sezónu se organizátoři snaží zachovat, případně je přesunout na pozdější termín.

 

Konec minulé sezóny byl podle Špačka horší: v květnu měl jet na Tchaj-wan, do Anglie, do Japonska, přes léto mu odpadla Francie. Letní štace jsou pro něj hodně důležité, a všechny byly zrušeny. Stejné důvody ale vyvolaly situaci, kdy řada českých festivalů včetně Dvořákovy Prahy nemá zahraniční hosty. „Tady bych chtěl českým pořadatelům poděkovat, že nám poskytují náhradní řešení a zvou nás na svoje festivaly,“ zdůrazňuje Špaček. Vystoupení na Dvořákově Praze měl rozjednané dávno dopředu, takže v tomto směru se pro něj nic nezměnilo, ale byl rád, když přišlo nečekané pozvání do Smetanovy Litomyšle.

 

PODZIM S VELKÝM FESTIVALEM

„Mám radost, že díky Dvořákově Praze máme velký podzimní festival, se kterým si navíc vytvářím hlubší vztah,“ libuje si houslista, který bude hrát v komorní řadě už potřetí za sebou – před dvěma lety to bylo se Sharon Kam a minulý rok s Gilem Shahamem. „Jsem festivalu vděčný za to, že jsem mohl hrát s takovými umělci. A díky programu se Sharon Kam jsem měl příležitost nastudovat tak mimořádnou věc jako je Kvartet pro konec času od Oliviera Messiaena,“ dodává ještě Špaček. Smysl Komorní řady na Dvořákově Praze spočívá v propojování domácích umělců se zahraničními, které musí festival letos oželet. „To je sice škoda, ale zároveň je to šance pro české umělce, aby ukázali domácímu publiku, že mají také světovou kvalitu a festival neúčastí zahraničních hudebníků neztratí úroveň,“ připomíná Špaček a pokračuje: „Je to také šance se vzájemně potkat, festival nás propojí, což by měl být jeho smysl. Navíc je to příležitost zahrát si komorní hudbu v Dvořákově síni Rudolfina, což je fantastické. Znám ten sál hlavně z pozice sólisty nebo orchestrálního hráče, ale hrát tam tria a kvartety je prostě fantazie.“

 

S Lukášem Vondráčkem hrál Špaček naposledy před třemi lety v Betlémské kapli těsně po klavíristově vítězství v Soutěži královny Alžběty. „Bylo úplně nepochopitelné, že právě v té době našel skulinku v termínech a podařilo se nám koncert uskutečnit,“ vzpomíná houslista. „Jako teenageři jsme spolu hrávali často, ale potom se naše cesty rozešly, i když jsme oba studovali v Americe. Lukáš byl ale v Bostonu a já ve Filadelfii, později v New Yorku, a potkávali jsme se jen příležitostně.“

  Kurátorkou komorní řady festivalu byla v roce 2018 klarinetistka Sharon Kam. Špaček společně s ostatními skvělými sólisty oslnili v Messiaenově Kvartetu pro konec času a Schönbergově Zjasněné noci.

KOMORNÍ KONCERTY V RUDOLFINU I DOMA

Při výběru repertoáru pro letošní ročník festivalu stálo na úplném začátku zadání provést oba Dvořákovy klavírní kvartety a zbytek programů doplnit smyčcovými trii. „První rozhovory o repertoáru tedy probíhaly s dramaturgií festivalu v rámci smyčcového tria a dohodli jsme se, že k letošnímu výročí zahrajeme dvě Beethovenovy skladby pro toto obsazení,“ popisuje Špaček. „Nakonec jsme do prvního večera doplnili ještě nádhernou Serenádu Ernesta von Dohnányiho a do druhého jsem navrhl trio Alfreda Schnittkeho – program to okoření, i když už se dnes vlastně také jedná o klasiku. Zároveň jsme program jako celek konzultovali s kurátorem komorní řady Lukášem Vondráčkem. Triové kompozice musely z hlediska celkového konceptu koncertů k Dvořákovým kvartetům „pasovat“. Ať už jako kontrastní prvek, nebo jako určitá konsonance s Dvořákovými opusy.“  

 

Program vznikal ještě s původně ohlášenými zahraničními hosty, ale nakonec zůstal stejný i pro českou sestavu. „Ta vznikla úplně přirozeně, protože s violoncellistou Tomášem Jamníkem spolupracujeme několik let a děláme spolu Ševčíkovu akademii,“ vysvětluje Špaček, který hrál na minulém ročníku Dvořákovy Prahy vedle Gila Shahama poprvé také s violistou Pavlem Niklem. „Ohromně jsme si sedli, takže jsem ho hned oslovil. Pavel ale mohl hrát jen jeden koncert, takže ho vystřídá Jakub Fišer, se kterým se známe od dětství,“ doplňuje houslista. A v očích Lukáče Vondráčka reprezentují oba interpreti naprostou  špičku.

 

Svůj poslední festivalový koncert bude Špaček hrát s Komorním orchestrem České filharmonie, u jehož zrodu v roce 2018 stál. „Pro mě to představuje výbornou zkušenost navíc,“ pochvaluje si Špaček, který mívá na starosti také dramaturgii orchestru a sestavil koncert i pro letní sezónu České filharmonie. „S Komorním orchestrem jsme na svém koncertě hráli Pendereckého, Stravinského a Brittena – byl to povedený program.“ Koncert Komorního orchestru České filharmonie na Dvořákově Praze zasáhne také do sukovské linie letošního ročníku. Na programu je mimo jiné Serenáda pro smyčcový orchestr Josefa Suka a dojde také na Grand rondeau pro klavírní trio a orchestr od Jana Václava Huga Voříška, které lze chápat i jako český protipól Beethovenova trojkoncertu. „Většinu vybraných skladeb znám, i když mám pocit, že Beethovenova tria jsem nikdy nehrál na běžném koncertě,“ vzpomíná Špaček. Zároveň si je ale jistý, že už je hrál z listu v rámci některého z domácích koncertů, kterých se účastnil v Americe, kde jsou hodně populární.

 

Na domácí koncerty myslel houslista i při nedávném stěhování s rodinou – součástí nového bytu je dostatečně velký obývák, kde se mohou takové akce pořádat. „Jsou tam také dostatečně vysoké stropy a koupil jsem od České filharmonie starý klavír, který býval v Sukově síni. Takže si myslím, že od září vykopneme sezónu také u nás doma,“ uzavírá Špaček.